Z duše mi píšete!

Naprostý souhlas. My lékaři nebudeme katy.

Karma

Kdyby bylo možno způsobit bezbolestnou smrt a kdybych byl lékař a viděl, že ten pacient mne prosí a toužebně si přeje zemřít, tak bych neměl žádné výčitky to udělat. Naopak bych věděl, že jsem spáchal dobrý skutek

Mýlíte se. Přečtěte si ještě jednou celý blog. Pan Huneš o tom píše

Jako lékař podepisuji vše, co jste napsal. Aktivita pana JUDr. Hamerského je úporná a letitá. Drtivá většina lékařů euthanasii odmítá. A v našem právním bordelu by se to zvrhlo rychleji, než v Beneluxu.

Podle mne by měl mít každý právo se rozhodnout, zda chce umřít "důstojně" v kruhu rodiny s tím, že bude ležet půl roku nebo déle na lůžku a jen přijímat potravu a vyměšovat do plenek, nebo jestli se rozhodne zavčasu tento beznadějný a nedůstojný stav ukončit.

Chápu lékaře, že nikdo nechce být tím "vykonavatelem", proto si myslím, že více akceptovatelná by byla asistovaná sebevražda, kde by personál příslušného zařízení zpřístupnil klientovi potřebné prostředky a on by si je aplikoval sám.

Případné námitky, že tento institut lze zneužít, podle mne neobstojí, protože konečné rozhodnutí by záleželo vždy jen na klientovi. A jestli si vychoval takové potomky, kteří ho kvůli bytu, nebo majetku, k tomu budou proti jeho vůli tlačit, je to zase jen jeho problém.

Samozřejmě, že každý může odejít ze světa dobrovolně i bez odborné pomoci, ale to se většinou odehrává nedůstojně a není to vyřešeno ani právně, zejména z pohledu pojišťoven. Podle nedávného průzkumu se pro možnost eutanázie, nebo asistované sebevraždy vyslovilo 87% respondentů.

Stáří považuju za nedůstojné samo o sobě. Tedy tu část, kdy člověk přestane být soběstačný a přestávají mu fungovat svěrače a jiné svaly. Problém však vidím v tom, že naše (ateistická) kultura má problém přijmout smrt jako přirozený proces. A to jak u těch, kteří by mohli odejít, tak i u těch, kteří vás odejít nenechají.

Jak vám píšu níže, pojišťovnu vidím jako ten nejmenší problém. Tedy pokud si své záležitosti umím včas vypořádat. Což je zpravidla majetek (převedu), životní pojištění atp. (zruším). Pokud se bojím, že se mě potomci budou chtít zbavit, pak fakticky zemřít nechci.

Četl jsem o jedné kultuře (patrně mezi indiány), kde pokud člověk cítil, že je už k ničemu, obešel vesnici, se všemi se rozloučil a pak si sedl na nějaký kopec a tam čekal, až zemře. Nikdo mu nic nerozmlouval, všichni jeho rozhodnutí respektovali.

U nás je kultura výrazně odlišná, život se natahuje ad absurdum. Přitom pro mnoho lidí stačí přestat brát ta kvanta prášků a smrt přijde sama. Horší je to v zařízeních, kde do vás ty prášky cpou. Když ne fyzicky, tak vás stále kontrolují, zda jste si je vzal.

Za sebe - chci, mít tu možnost odejít a vyhnout se utrpení do konce přirozeného života.

To může člověk udělat i sám. Jen musí mít vůli a schopnost dělat něco sám bez dohledu okolí. Lze přestat brát léky, vysoký tlak udělá své. Nebo se lze předávkovat inzulinem. A jsou i další možnosti, z nichž třeba skok z okna nebo mostu není to pravé ořechové.

Nevim, jak to mate vy doma, ale u nas, az usoudime, ze prisel cas, tak se s babickou na zpusobu odchodu domluvime. Urcite ji ale nebudeme skrtit bez jejiho svoleni, jak to zrejme mate v planu vy.

Mnoho věcí z Vaší argumentace zavání demagogií, někdy i nepravdami, nicméně ... v meritu věci s Vámi souhlasím, i když jsem kdysi měl jiný názor. "Nechat vejít smrt" tak, jak to popisujete, je asi něco "morálně" "správnějšího"...ty uvozovky proto, že se dost špatně hledají slova.