Ministr Barák rozverně dopadl do svého koženého křesla a mazlil se s právě získaným obrazem získaným z exekuce provedené StB. V duchu se trochu tetelil, ale více se obával a vztekal. Nařídili mu, aby svoje milované vnitro ...
... předal „nějakýmu“ Štrougalovi.
(Přitom to já jsem Fidelovi s mojí rozvědkou doručil varování o intervenci Američanů. Chruščov pak mohl tvrdit, že Rusové s tím nic nemají. To já jsem Kubě otevřel dveře ke komunismu. Bez jediného ztraceného tanku jsme mohli instalovat jaderná sila pár mil od USA. Kdo mohl tušit, že to Chrušča nakonec vzdá. Ale asi ta malá skoro jaderníčková konfrontácička zabrala a začalo se vážně jednat o míru a odzbrojení. Chceš-li mír, chystej válku! Díky můj milý Bis Márku. Možná bych se měl také věnovat poezii, ta mi taky jde. Jo jo, jednou, můj vnoučku, budeš citovat parafrázi mé myšlenky, kterou ti tady u kolíbky mumlám místo nudné ukolébavky.) „Hlavně nezapomeň z toho něco vydolovat pro sebe“, dodal rozverně šeptem.
A vnouček jednou zvedl dědečkův štít. Obrátil ho o sto osmdesát stupňů a jal se opět vybojovat mír osvědčenou technikou demokracie a pravdomluvného křesťanství. Jednak každý zdravě rozumný člověk ví, že Ukrajinců je víc než Rusů, jdou prvorozenější, chytřejší a schopnější a na své straně mají západní morální právo zvané SVĚTOVÝ ŘÁD. Koho bezpečnost sdílíš, toho poučky šíříš.
A zbrojní lobby hýkala blahem. Těch drobečků ke slíznutí pro ochotné podporovače. Nakonec jsme byli nekonečně ozbrojeni a začala závěrečná budoucnost na věčné časy. Spravedlivě udržitelný kapitalismus je nejvyšším stadiem lidstva. Na tohle téma se nedá ani ŽERTovat natož mluvit proti tomu. Vždycky bylo nějaké to teroristické mírové hnutí. A každá válka vždycky všechno na věčné časy vyřešila. To je minulost legend a pohádek, kdy nějaký král či císař vyjednal mír bez války, například sňatkovou politikou. No jo, ale západ momentálně nemá nevěsty na rozdávání. Uzmuly si svoje femi práva a klidně by odmítly jet sloužit na východ do říše minulosti, zla, bídy a technologické pokleslosti. Vždyť by si tam v Rusku ani nepořídily nejmodernější čínský telefon.
Každý mír je appeasement! Jedině válka je mír. Uložil si tu myšlenku do blogu a zalitoval, že s tím snem dynastie Baráků nemá nic společného, že patří cele jinam, patří k těm klukům a holkám, co trpěli jen na barikádách osmašedesátého. Od těch dob se nic nezměnilo. Mimo Raeganovy porážky Ruska na hlavu. Američané Rusko tajně obsadili, a i nyní ho ovládají. To bylo to vítězství ve studené válce. Hlavně z toho něco mít. Ale co? Přece ten pocit morálního zadostiučinění, zaznělo mu odněkud v uších, a uvědomil si jak sám chce následovat přání Velkého bratra z Washintonu. S vymytou hlavou si kecl na zem a vše o Rusku (a pochopitelně i jeho přisluhovačích) mu bylo nad slunce jasné.
