Strach řídí část společnosti směrem k romantickému řešení migrace. Zastrašování příkladnou perzekucí, utopením, diskriminací – Damoklovým mečem trestu smrti prostřednictvím společenského lynče.
O čem však rozhodl italský soud ve věci zachraňování běženců na moři? Rozhodl ve prospěch našich vlastních životů. Pokud bychom připustili, že kvůli nějakému domnělému přestupku nebo i porušení zákona, o němž nerozhodl soud, ale jen přihlížející občan, můžeme rozhodnout o životě lidské bytosti, obrátí se to zpětně i proti nám.
Zákon je postaven tak, že nikdo nesmí bez soudu vynést rozsudek nad kýmkoliv. Pokud dojde k nehodě, i kdyby byla úmyslná, nebo na vás někdo zaútočí, dokonce vám ublíží, stejně můžete použít nanejvýš nutnou obranu. Nemůžete jen tak někoho zabít. Chápu všechny vzteky nad příkořími, nicméně tento zákonný postup je tu i pro naši ochranu. Pokud by si každý mohl určit něčí vinu, staneme se brzy obětmi my sami. Mstivost nesmí ve společnosti převážit a vládnout.
Ochrana života není zneužitím zákona, jak se snaží naši fanatičtí migrantofobové prosadit. Přece se nenechá veřejnost takhle snadno napálit a vtáhnout do fašistického myšlení. Nejde již jen o nějaké idealistické sluníčkování, jde o podstatu přežití společnosti vůbec. Zastrašení nikdy zločinnost zcela nevymýtilo. Samozřejmě nepopírám, že hrozba trestu mnohé potenciální delikventy odradí. Ale případné trestání musí provázet kontrolovatelná pravidla.
Pokud chce někdo anarchii nebo totalitní útlak, může nadále romanticky štvát proti migrantům. Nejde o víc než romantismus, protože ono štvaní není namířeno u nás proti migrantům, kteří tu nejsou, je namířeno proti vlastním spoluobčanům, kteří mají humanistické názory. Prý zde máme demokracii. Tak ji dodržujme. Můžeme zajisté argumentovat, hledat řešení, ale to nesmí být záminkou k vytrvalému napadání. Někteří zdejší diskutující překračují denně zákon. Nepřestanu na to upozorňovat. Schvalování trestného činu neposkytnutí pomoci je nejen za hranou zákona, ale je skutečnou hrozbou společenské koexistence.
Většina humanistické společnosti skutečně není pro nekontrolovanou migraci. Jistě se takoví šílenci najdou, ale je jich nepodstatné minimum. Většina odpůrců migrantofobie trvá pouze na dodržování zákona a je ochotna hledat chytré, nekrvavé a právní řešení hrozící migrace. Analogicky k tomu, jak se humanisté obávají nekontrolovaných výbuchů násilí, a jejich beztrestné podpory v médiích a v politice, vyžadují společenskou kontrolu extrémismu, jež se vyznačuje vytrvalým podsouváním nepřátelských postojů osobám, které sem ani do Německa žádné migranty nepozvaly.
Bez ohledu na to, jak to Merkelová řekla a myslela, o jejím údajném pozvání migrantů do Evropy většina migrantů vůbec neví. Podstata obchodu s lidmi se neodehrává v intencích svobodného jednání běženců na moři nebo prostitutek v nevěstincích. Naivita romantizujících nacionalistů je skutečně již trapně neúnosná. Já za sebe říkám, jsem proti migraci, islamizaci Evropy, ale nejsem to ochoten schvalovat za každou cenu, za ztrátu svobod a právních jistot demokracie.
Všechny útoky na mne v této věci budou nadále jen ilustrovat osobní nesnášenlivost a zneužívání liberálního prostředí diskuzí na sociálních sítích. Stejně tak, jako nikdo nepřinesl jediný důkaz násilného jednání Německa ve věci migrace, nepřináší odpůrci migrace žádné nové realistické myšlenky, jak řešit migraci. Drastický romantismus představy, že to bude zadarmo, jen odvrátíme hlavu při topení pár houfů běženců nemůže vyjít. Salvini nakonec na svůj antihumanismus doplatí i politicky. Nemůže nikdy splnit nějaké totální představy o ukončení migrace. Jeho největší hloupostí je představa, že to Itálie zvládne sama. Jeho agresivním přístupem se však Itálie postupně izoluje a nepřinese jí to žádný užitek.
Na závěr vyzývám všechny fanaticky neoblomné odpůrce humanity, aby zkusili přehodnotit svůj zlobou zablokovaný život. Existují řešení i bez agrese a porušování našich společných právních záruk. Dejte životu šanci ukázat, jak je krásný. A pokud někdo nemůže pochopit tento, díky bohu, současný postoj Německa a domnívá se, že jde jen o naivní kolektivní slepotu, ten nechápe, že zrušení společenských pojistek typu „zákonné jednání“ vůči židům, dopadlo posléze na samotné Němce. Oni to prožili a dobře tomu rozumějí ještě dnes. Proto trvají úzkostlivě na dodržování „zákonných pojistek“ vůči migrantům.
