Předvolební vyznání

V posledních letech každé volby pobývám ve volebních komisích. V době voleb se ze mne stane neutrál, který se stará jen o regulérnost volebního postupu. Přestal jsem letos sledovat i média, takže nevím, kdo nad kým určitě vyhraje.

Většinou si nechám vystavovat volební průkaz, protože nedohlížím na volby v místě bydliště. V těchto obecních volbách to však nejde, ale mi to nevadí, protože to zapadá do mého morálního rozpoložení. Pravice si nevážím za to, jak zavedla totální pravdy a zneužívá k tomu zákony, které byly namířeny původně proti zločincům, které odmítá vytrvale stíhat, protože jsou to spřátelení neonarcisté, kteří jen nejsou rasisti, ale…

Levici volit nemohu, protože nechci patřit mezi kolaborující trolly. Nemohu volit ani Zelené či nějaké liberály, protože bych si musel najít jiný blog, kde bych nebyl stíhán za sebemenší odchylku od modré pravdy. Není koho volit, protože existuje jenom jedna pravda války. Na mír se nás nikdo neptal a neptá. Sice nesmíme vést ze zákona a na základě ústavy žádnou útočnou válku, ale my se bráníme aktivně předem skrze ochotné Ukrajince. Snažíme se jim spoluvybojovat spravedlnost hranic podle někdejších stalinisticko-andropovovských kreslířů hranic. Ach, jaká jsme to spravedlivá pravice.

Nejsem romantik. Přeju sice vítězství svobodě a spravedlnosti a trvám na tom, že všechny válečné zločiny musí být po konfliktu stíhány. Ale bohužel to může dopadnout stejně jako po slavném vítězství nad Islámským státem, nad jehož prohřešky se nepodařilo dosud uspořádat mezinárodně uznávaný soud, jako třeba po konfliktu v bývalé Jugoslávii nebo ve Rwandě. Konflikt na Ukrajině je brutální a je mi líto všech postižených a mrtvých. Nicméně jich zatím není tolik, jako po kobercovém zastrašujícím úvodním bombardování Iráku  (za celou dobu konfliktu pak 130 000 civilistů + nepřiznané počty vojsk).  V rámci speciální operace Pouštní bouře (také se tomu neříkalo válka) došlo nakonec, sic na základě klamných záminek, k sesazení a popravě představitele země (jakkoliv to byl zločinec a diktátor, rozhodně nebyl a není stále takový jediný na světě). Přes debakly a podivné ztráty celých amerických zbraňových konvojů na severu země se podařilo zemi utlumit a po osmi letech opustit. Můžeme se zde o tom pohádat, jak Iráku intervence západu a koalice zájemců prospěla. Kolik uměleckých děl a archeologických artefaktů skončilo v amerických sklepních galeriích. Afghánistán s jeho překotným opouštěním ve stylu „jako ve Vietnamu“, sem ani nebudu zatahovat.

Pokud nelze svobodně uvažovat o úhlu pohledu na ruskou agresi a srovnávat s podobnými „právně nedořešenými“ agresemi kdekoho, pak prožíváme totalitu jako před rokem 1989. Pravda, disidenti se nakonec mohli vyjádřit a tu a tam i mezinárodně prezentovat, ale důsledky to pro ně mělo. Osobně nefandím SPD ani náhodou, ale ve věci stíhání jistého zastupitele za jeho projevení názoru na „ruskou agresi“ stojím spíše za oním zmatkářem než za státem. Mnohem horší se mi zdá popírání holokaustu a dalších skutečných gigazvěrstev, které proporcionálně nelze s ruskou operací srovnávat. Všichni dnes pokřikují, jako by nikdy neměl s Ruskem mír zavládnout. To je velice riskantní dobrodružství. Nejde jen o dejme tomu porážku a rozpad takového kolosu s jednou desetinou lidstva. Následky mohou být nedozírné. Lepší čelit jakž takž kulturnímu Rusku, než nevypočitatelným islamistickým fanatikům a potažmo bezskrupulózní Číně. Hong Kong západ potichu odepsal, ale Ukrajinu, kde dosud konvolut Volyňských Čechů stále čeká na repatriaci, která by byla logickým díkem za pomoc se vznikem našich slavných legií v Rusku, bezvýhradně podporujeme. Ale kdo nic neví o historii, toho nic nebolí. Vůbec to, co v postfaktické době nevidíme, to neexistuje. Pojišťovna Direkt nás vychovává k tomu, že nějaký postmoderní simulakr je „kravina“. Podobně zacházíme s mnoha těžce vydobytými a analyzovanými pravdami (třeba té o významu očkování).

Tak budu také věcně simulovat bezstarostnost. Budu držet basu s vládou a kývat na vše co říká, abych si mohl dál užívat genealogických radostí i s přáteli na Ukrajině. Budu držet basu, aby do té basy zavřeli někoho jiného a pak se tam zavřeli i sami mezi sebou. Válka není vůl, ona napomáhá útočníkům i obráncům chopit se nepozorovatelně totalitních nástrojů. Intelektuál se musí zakopat a zase odjet do hájemství na chatu, protože se s tím nedá nic dělat, ani se na to dívat. Volbám zdar a na východní frontě klid.