Politika jedné Země

Momentálně jsme se dostali opět do hledáčku odporné Číny, která by na Česku ráda vymáhala svou Politiku jedné Číny. Náš ministr zahraničí odpověděl, že my máme vlastní Českou politiku jedné Číny a čínské kritické požadavky neodpovídají realitě.

Moc se mi to líbí, ale rád bych, kdyby naši stateční politici navštěvovali také třeba nešťastný Hong Kong. To je ovšem pro naše Tchajwance nedostižná science fiction. Určitě by prospělo, kdyby se naše pravice také zasadila o modifikaci politiky jednoho Turecka, kde situace 40 miliónů Kurdů neodpovídá plně realitě naší České politiky jednoho Turecka. Trochu váháme v případě České politiky jednoho Kosova, Palestiny nebo Izraele. Někde odpovídá místní politika jedné země i České politice oné země? V tom se neorientuji, jak je to třeba v Jemenu… také tam všude vidíme do spravedlivého ledví protistran?

Rozhodně ovšem stojíme v jednom šiku se západem za Politikou jedné Ukrajiny. Svého času třeba Francie a Německo měli dojem, že tamní politika jedné Ukrajiny neodpovídá realitě a dopustili vznik Minských dohod I. a II., které uznávají a předjímají široká autonomní politická práva a zejména kompletní lidská práva Rusů na východě Ukrajiny. Ale ony dvě garantující minivelmoci se již napravily a visí na ústech našeho ministerstva zahraničí a premiéra.

Není totiž Politika jedné země jako Politika druhé země. Tedy jedněch zemí a druhých zemí. O absolutní územní integritě to zřejmě není. Realita se skládá ještě z dalších komponent, které třeba v Turecku nebo na Kypru jsou zcela jasně odlišitelné z hlediska spravedlnosti nebo dodržování lidských práv? Kdysi se západ rozhodl, že Srbsko ztratilo morální právo starat se podle srbských receptů o Kosovce. Německo a Francie si totéž asi zpočátku mysleli o správě lidských práv ruské enklávy na východě Ukrajiny.

Jak vidno, nemáme na tuto otázku připravena jednoznačná pravidla a do značné míry se obraz tamní reality opírá o nahodilou politickou konstelaci napříč naším "osvíceným" západem, což nejlépe ilustruje rozdílná podpora stran konfliktu v Izraeli. O realitě v nějaké zemi se rozhoduje tedy hlasováním v nějaké mocnější zemi nebo alianci. V případě Tchaj-wanu máme z vlastní zkušenosti již vlastní Českou politiku jednoho Tchaj-wanu. Nic proti tomu. Jedna z mých dcer Tchaj-wan miluje, byla tam již dvakrát na pracovní stáži. Ale znám i několik pražských Číňanů, kteří milují svou vnitrozemskou zapadlou provincii daleko od Šanghaje, kam jezdí za rodinou, ačkoli již žijí trvale v Česku. Ti se samozřejmě naší České politiky jedné Číny obávají nejvíc, protože by to zanedlouho mohlo ohrozit jejich volné cestování tam a zpět.

Jistě mi zdejší odborníci jasně napoví a zkorigují můj nepřesný, neinformovaný, v podstatě negramotný názor. Ale já jsem vážně z těch různých politik jedněch zemí proti druhým zemím zmatený. Vím, že naše politika jednoho Česka v rovině Slovenska neodpovídala realitě. Pamatuji nacionalistické moravské strany, které hrozily odtržením Moravy. Zřejmě by nás různými spravedlivými provokacemi vyprovokovali, že bychom jim z Prahy zakázali brněnský hantec nebo hanácký nářeční přízvuk. Zatím jsme se těm představám o Politice jedné Moravy společně zasmáli, ale kdo ví, co se v našem parlamentu odhlasuje zítra. Čitelná pravidla to, podle mne, nemá nebo má?

Proto má věda normálně právo svobodně diskutovat o logických významech politických pojmů. Pokud však vláda vydá konečné stanovisko k věci České politiky jedné Ukrajiny, vzbuzuje to u nefanatiků prosté mentální pochybnosti.