Pohrdání je prvním krokem nenávisti

Kavárna to schytala za „Daliborka“, podle zdejší blogerky sedí v kavárně pseudoelity, morálně nadřazení angažovaní intelektuálové, salónní levicoví extrémisté, menšina agresivních „elit“, kulturtrégři …

…(z něm. Kulturträger = šiřitel vzdělanosti) hanl. domýšlivý nositel, šiřitel domněle vyšší kultury: nacističtí kulturtrégři. Myslím, že v seznamu z důvodu rozčileného zalknutí chybí ještě pseudohumanisté, dobroserové, sluníčka, vítači, neomarxisti. Prostě veškerá politicky korektní havěť.

Blogerka se rozčiluje, že dokument „Svět podle Daliborka“si vybral v jednom extrémním mimoňovi, fandícímu nacismu a konspiračním teoriím, snadný terč… z jednoho Daliborka udělal za ovací sálu "hnědnutí" celé společnosti.

"Daliborek" je ale především bizár. Snadné body vytřískané na osudu jednoho prostomyslného exota. Ne, není obrazem většinové společnosti, kterou "kavárna" nechápe, nenávidí, pohrdá ji a bojí se jí.

Zdroj: http://evasvobodova2.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=612343

Chtěl bych blogerku uklidnit a ujistit, že kavárna sice nechápe, ale snaží se. Rozhodně se však neužírá nenávistí, pohrdáním a rozhodně se většinové společnosti nebojí. Kavárna nemíří pouze na snadné terče. Například Fedor Gál vydal v nakladatelství Větrné Mlýny dialogickou knihu s neonacistou @Matějem.

@Matěj není žádný snadný terč. Spíše naopak. Je komplikovanou a značně sečtělou osobností, která zprvu zastávala běžné politicko-korektní názory. Postupnou deziluzí z politické reality dospívá ke svým neonacistickým postojům. @Matěje bychom klidně mohli považovat za příklad neonacistického intelektuála.

Na projektu Gálovy knihy obdivuji zejména dvě věci. Gálovu dialogickou pokoru, které bych já zřejmě nebyl schopen.  Je třeba hned zpočátku před čtením knihy vědět, že Fedor Gál se narodil v koncentračním táboře Terezín ve vězněné židovské rodině. Z podstaty svého původu tedy jsou jeho morálně etická východiska předem pevně dána. Celou knihou se táhne @Matějovo zpochybňování hodnot „institucionalizovaného“ holokaustu. V některých okamžicích bych se já onoho dialogu vzdal. Statečný Gál, i když je vysmíváno jeho židovství, pokračuje dál v téměř pokorném dialogu. V těchto okamžicích se nabízí paralela k pokleslému humoru „Daliborka“. Člověk si nemůže být jistý, co je v podání neonacistického „diskurzu“ míněno vážně. Vzpomeňme, nacistické počátky, včetně Hitlerova fyzického projevu, připadaly současníkům směšné. Člověku se vkrádá do mysli podezření, že by na tu legraci také v budoucnosti mohl umřít.

Mám vzdělání, no a co?! Půjdu za to ke zdi? Mám do smrti utrum ve „správné“ společnosti?

Po všech útocích na intelektuály od hradu až po blogy na idnes si nijak nenalhávám, že neonacismus neexistuje. Je však sám politicky korektní a ke své podstatě se přímo nehlásí, neboť si je stejně jako Daliborek nebo @Matěj kdesi v koutku duše vědom, že takové jednání není v pořádku. Takto Daliborka vidí i režisér Klusák (viz  Beseda o dokumentu Svět podle Daliborka). Platí to i na @Matěje, kde lze taktéž shledávat prvky  deprivační vykořeněnosti ze společnosti, jak popisuje ve svých knihách např. profesor Koukolík. Řekl bych, že my neoblíbení intelektuálové hnědnutí společnosti vidíme. Snažíme se o tom vést značně pokorný dialog.

Naše rozhořčená bloggerka prý žádné hnědnutí společnosti nevidí a necítí. Drobnou stoupenkyní politické nekorektnosti, vzhledem k jejímu arzenálu nadávek, se však sama nepokrytě cítí být. Ale odmítá být zařazována či být i jen spojována se „skutečným neonacismem“. Volá po tom, abychom se neukvapovali a nepovažovali hned každého za neonacistu. Abychom vedli pokorný dialog.

Přestože jsem si žádného pokorného dialogu ve zdejším prostředí zatím nevšiml, rád na takový pokorný dialog přistoupím. Předpokládám, že například moje jemné pojmenování „radikální odpůrce humanismu“ by mohl být přijatelným kompromisem k označení jedné strany sporu. Já jsem ochoten být „radikálním stoupencem humanismu“. Pojďme ve věcném duchu vyjasňovat základní pojmy. Bez nějakých společných pojmů žádný dialog nepostavíme.

Z různých vyjádření ve veřejném prostoru, a také v blogu rozhořčené bloggerky, zaznívá, že nějaký neonacismus existuje. Nemohu ani zlomkově souhlasit s tím, když, byť rozčilená, bloggerka označuje soudobé intelektuály kulturtrégry, jak shora vysvětluji, byli to nacističtí kulturní pohůnci, což my, "kavárna", nejsme. Rád bych si to s bloggerkou a ostatními mírumilovně vysvětlil. Mojí první otázkou, na kterou očekávám poctivou odpověď, tudíž je: Kdo je neonacista příp. jakými znaky byste jej spolehlivě popsali?