Od sluníčkáře k naprostému pitomci

Nebojte, nebudu zde vypisovat svoji místní vývojovou genealogii. Být trvale předmětem útoků, nátlaků a iracionální, předem dané a domnělé, nenávisti, je občas únavné. Nicméně taková situace přináší jisté plody empatie.

Dovedu si mnohem více představit lidskou situaci třeba i takového Babiše. Nehledě na pravdy a skutečnosti musí být děsné se denně setkávat se zavilou nenávistí, z níž je třeba vysoký zlomek třeba i oprávněný, nicméně svou vytrvalostí a svatou daností se ocitá na hranici stalkingu a týrání. V jisté době mi chodily odtud výhrůžné dopisy do facebookové pošty. K duté nábojnici jsem to nedotáhl.

Co mě vede k tomu abych to i nadále snášel a vedl si svou? Zkoumám svět z genealogického nadhledu. Zájemci o historii rodiny přijdou a vyprávějí svoje „narativy“, v tomto nehanlivém případě „rodinné legendy“. Z většiny bohužel musím tyto legendy vyvracet, protože důkazy v tomto oboru jsou zatím nepopírané. Pochopitelně občas se stane, že zájemce projekt zastaví, protože bez oné legendy nemá pro něj osobní přitažlivost.

Podobně čtu soudobé politické narativy. Nejsem pravice, ani levice. Snažím se, aby můj názor nebyl předem dán. Když začaly diskuze o nevinnosti Ukrajiny, kterou si naše vláda tolik přeje uzákonit, podobně jako třeba záslužnost prezidenta Beneše, nedá mi to z vědeckého hlediska problém přesto zkoumat. A bohužel se mnohdy ukazuje, že se vyskytují v „legendách“ různé nepřesnosti, vlivy a přání, která jsou otcem skutečnosti. Vytrvalé trvání na těchto „legendách“, které se dají z velké části vyvrátit se dnes proměnilo v posfaktický diktát silněji vykřikující strany. Prožíváme vrchol vlády křiklounů. Zarážející je, že se tak děje za přispění veřejnoprávního tisku. Nevím jak se nynější vláda dostala novinářům, zejména ve zpravodajství ČT, na kobylku, ale je to do nebe volající. Pryč jsou doby, kdy jsme tleskali nestranné diskusi vedené mezi Zemanem a Drahošem za moderování redaktorky Witowské. Dnes je tak jasně vidět, na čí straně je od počátku redaktor, že si člověk říká, jak toho dosáhli. Já to nechápu.

Koneckonců jsem naprostý pitomec, tak na to mám jistý nárok.  Poslední článek blogera Ulmana mi otevřel oči.  Postoje jsou předem dána a pokud hlásáte, co chce editorský mainstream, pak nevadí, že nic z tvrzení není podloženo odkazy, jak nařizuje kodex blogera, ale stačí pochvalné mručení hlídačů vládního mainstreamu. Nějaké tajné kouzelné gesto jako mávnutím proutku způsobí, že někdo může v titulku kolektivně označit libovolnou skupinu za „naprosté pitomce“ a ještě se mu dostane podpory na hlavní straně internetového vydání iDnes.cz. Naprosto neuvěřitelné.

To by ještě nebylo nejhorší. Jistě se mi může namítnout, že se zviditelňují i opačně kontroverzní články. Ale většinou v nich nejsou ataky a nadávky, nanejvýš ironická nostalgie. Pod článkem o naprostých pitomcích se rozvinula diskuze, kde se odpůrci zjednodušeného binárního světa staví do opozice a bohužel marně kopíruj odkazy na podporu svých kontroverzních tvrzení. Křiklounům stačí ovšem zvolat: lež, lež, lež! A vyřízeno. O faktech již nejde ani diskutovat. Jednou to nějak je a v duchu post faktické politologické diktatury křiklouni určují pravdy a přípustné narativy.

Přemýšlet prostě zakázáno. Co mne nejvíce irituje je vytrvalá agrese například ze strany senátora Vystrčila. Vše, co v opozici ODS sami dělali vyčítá nyní opozici ANO. Jako by věřil, že jsme úplně ztratili paměť. Ale to je osobní, přiznávám, že je to jeden z politiků, nad kterými kroutím hlavou už na první pohled. A to se mi jeho Tchaj-wanský výlet původně líbil. Určitě bych neměl problém s bráněním tohoto ostrova a s posíláním pomoci včetně zbraní. Přestože i Tchaj-wanská historie není historie andělů. Jenomže tamní společnost dospěla nyní ke kulturní úrovni celosvětové rodiny. Bránil bych nejraději i Hong Kong. V tomto ohledu je konflikt mezi „západem“ a Ruskem tragickou budoucí prohrou s Čínou. Ale to nikdo nechce slyšet.

Jasně vidím, coby naprostý pitomec, kde udělali soudruzi ze Svazu chybu. Když došlo na vládní útoky na neposlušné provincie, měli Rusové využít všechny mimoválečné cesty k žalobám v rámci lidských práv. Já sám vidím situaci z pohledu lidských práv nešťastných lidí na Donbase. Tichý Don II. Nedá se tam nyní žít. Přijedou bílí, pak rudí, pro všechny je každý podezřelý kolaborant. Jsem přesvědčen, že nikdo tam tu válku nechce. Rusové nedokázali světu ukázat útrapy na Donbase, dnes se u nás v rozporu s fakty tvrdí, že se na Donbase nikdy nic nestalo. Nicméně osm let se ostřelovalo na hranicích neposlušných provincií. Takový nesnesitelný stav se nedá dlouhodobě psychicky vydržet a bylo jasné, že válka bude, pokud se nedodrží podmínky příměří a pokud je velmocenští garanti nevynutí. To je hlavní tragédie selhání diplomacie. Dnes by mohla ruská strana předvádět důkazy v jakkoli nepopiratelné podobě, ale nikdo je nebude poslouchat a reflektovat. Jsme příliš uneseni vřavou pomsty, za všechna příkoří, která se ve východní Evropě pod vládou sovětů staly. Neudělal bych na místě Putina západu tu radost, že bych zavedl tu slaboduchou intervenci. Byly i jiné možnosti.

Jednou se dozvíme, o čem ta válka vlastně byla. Zde nepomohou žádná fakta. Nicméně západ dělá rovněž chyby. Když už tvrdí, že na Ukrajině dlouho nebo dokonce nikdy nepodnikal, pak nemůže pustit najednou zprávu, že potřebují USA  obnovit tajné operace na Ukrajině.  (odkaz bohužel jen pro držitele verze Premium)  Prostě lžou obě strany, což si může uvědomit jen naprostý pitomec, protože ten zkoumá i předem dané jasné pravdy. Není dál, co rozmazávat. Metodou dneška je falešné podsouvání. Jsem agresivní, ale obviním z toho hlasitě druhou stranu a nejsem agresivní. Lžu, ale obviním z toho druhou stranu a už mluvím pravdu. Proto se věda obrací k důkazům a dokazuje, tedy pokud není zrovna podplacena jako mnohé studie po celém světě, třeba o škodlivosti marihuany, která „tisíckrát“ překračuje hrozbu alkoholismu apod.

Mám tu čest a svobodu být naprostým pitomcem a dál se rochnit v pididůkazech o nesmyslnosti mnohých „legend“ či „narativů“. Moje dcery by možná ještě přidaly informaci, že neumím příliš chválit, což vypadá, že to nesouvisí, ale ono to právě souvisí. Přes všechny pochybnosti často tajně uznávám, že má pravdu tu Miloš Zeman, Miloš Vystrčil, etc. (já si jako držitel licence "naprostý pitomec" dokonce smím představit, že má v něčem tu a tam pravdu Rusko nebo sám Belzebub Putin.) To vážně nedělejte. Poškozuje to významně vaši reputaci v očích místních „vládních sil“. Podobně jako strašlivé cigarety…