Zasedání místního pravicově pravého klerofašistického koncilu rozhodlo s konečnou platností, že Horner nenávidí, ze všech zdejších blogerů Čechy nejvíc. Nejlépe bude hlásat tuto skutečnost záludně v blogových diskuzích.
Dočetl jsem se v diskuzi pod příspěvkem pana Vlka, že:
Vladimír Kroupa 87812 Také jsem nemohl pochopit to sebemrskačství, s jakým dnes David přišel. Jako by mu za zády při psaní stál pan Horner a napovídal mu. Protože pokud tady někdo z blogerů nejvíce nenávidí Čechy, je to právě pan Horner. 27.2.2019 16:37
Zamyslel jsem se nad sebou a zkusil se vžít do představy toho, že žiju nějakou nenávistí. Sám na sobě totiž žádnou nenávist nepozoruji. Možná bych v některých osobních případech svých neúspěšných mezilidských vztahů měl i důvod nenávidět, ale nějak mi to nejde. Všichni jsme v podstatě křehké nádoby. Navíc já se neberu natolik vážně, abych byl ochoten se nějakou nenávistí nechal vláčet a ubíral energii jiným svým vášním a zájmům. Nenávist je ztráta času.
To, čemu třeba pan Kroupa může říkat nenávist je z mého pohledu jen tříbení názorů. Ano, pár lidí zde jsem, možná ukvapeně, onálepkoval přízvisky: rasista, kulturní rasista, neofašista, ... bla bla Průběžně jsem na některé jedince názor dokonce pozitivně změnil. U jiných se v názoru utvrdil. Já svou názorovou sluníčkovou či jinou odvozenou nálepku nesu hrdě. Na druhé straně mi vadí, že stejně hrdě nenesou svoji nálepku ti, jejichž zdejší vyjádření se propadají do hlubin nelidskosti. Je velmi nepříjemné, že názoroví odpůrci slunečnosti se záludně odmítají k neofašistům hlásit. Záludná zvrácenost zde zašla až k úplně nesmyslnému pojmu liberální fašismus. Fašismus svobody je pro mne nepochopitelný nesmysl, ale třeba mi to nějaký skvělý ultrapravicový mudrc vysvětlí.
Před poslední volbou českého prezidenta jsem vstoupil do ordinace jednoho ze svých lékařů. Lékař se mne na úvod zeptal: „Tak koho volíte? Losnu nebo Mažňáka?“ Oba jsme se zasmáli, raději jsem však neodpověděl, co kdyby mi pak odmítl lékařskou pomoc? To trochu přeháním, ale jde mi jen o metaforický příklad. My se tady takto začínáme chovat. Aby se člověk obával potkat se zdejšími psavci. Někteří se tváří a nejen tváří, ale chodí záludně obtěžovat pod každý příspěvek, jakoby šlo o jasně danou skutečnost. My zde snad píšeme a konfrontujeme názory, tříbíme, ale nenávist? Možná se k tomu někteří snižují; já tedy ne. Nechodím se nikomu mstít za názory pod všechny jeho příspěvky. Často ze slušnosti odpovídám i lidem, nad kterými jsem v duchu zlomil hůl. Zahlédnu-li byť jen kousek věcnosti, mám tendenci se jí chápat a dotyčného třeba i chápat.
Kritika pana Kroupy vůči panu Vlkovi je postavena na argumentu, že žádná polovina Čechů nemá žádné rasové předsudky vůči přistěhovalcům. Prý se tím 98% Čechů vůbec nezabývá. Ano. Ale není to celá pravda. Většina společnosti se tím nezabývá, když už se přistěhovalec výkonnostně a kvalifikovaně osvědčil ve prospěch našeho společného profitu. Pan Vlk ovšem posuzuje společnost podle širšího rámce. Zabývá se lidskou či nelidskou stránkou toho, jak se přistěhovalec do Evropy dostane. V tomto ohledu je třeba prezidentská volba jasným průzkumem názorového rozdělení společnosti. Kulturně rasistický prezident, který se v historii nejvíce zapíše svou protiústavní legalizací úředního lhaní, byl sice zvolen, ale jeho většina byla těsná. Odtud zcela chápu, proč pan Vlk soudí, že tito voliči Zemana posuzují přistěhovalce jako čmoudy. Rozdíl pohledu pana Kroupy je založen na nevhodném zúžení problému. Podobně se zde zachází se svobodou. Tam, kde je třeba protlačit kulturní rasismus se volá po svobodě, ale jinde se svoboda označuje za fašistickou.
Necítím vůči nikomu žádnou nenávist. Ani vůči Čechům, byť kořeny mojí rodiny jsou převážně (žido) moravsko – německé. Čechem nejsem ani ze čtvrtiny. Možná proto, že vidím do mnoha lidských původů, musím se v duchu všem rasismům jen vysmívat. Biologie si dělá, co sama chce. Bilogie zatočí i s naším bílým kulturním rasismem. Prostě nás nechá vymřít na piedestálech našeho bílého, zaručeně českého, přizpůsobivého single profitu.
Mohl bych také napsat 110 argumentů o tom, co jsem udělal pro svou vlast. Proč jsem například neemigroval, i když mi „vlast“ znemožnila slibnou sportovní kariéru a znemožnila mi studovat. Musel jsem mnohé dohnat až dlouho po perspektivním věku. Přesto mám tři děti, což je také celkem vlastenecká zásluha. Ale takové argumentace jsou spíše k smíchu. Utrpení jedince je všude na světě stále stejné. Dokonce i kulturní rasismus je v podstatě skryté volání o pomoc. Takže jaká nenávist? Neztrácejme tím čas a náladu.
Takže ne, nestál jsem panu Vlkovi za zády, ale s jeho názorem dost souhlasím. Místo nenávisti spíše cítím z celé naší situace smutek.
