Lidovecký ministr použije v politickém kontextu údajný citát z bible a ani si nezjistí, jak doopravdy zní a jaké konotace může vzbudit manipulativní reminiscence na Gottwalda a komunistické výklady pojmu práce.
Arogance moci se stupňuje. Lidovec neumí ani správně ocitovat biblické rčení a vypomůže si komunistickým útočným heslem. Bodejť. Biblický úryvek, který obsahuje ono rčení: Kdo nechce pracovat, ať nejí, má ještě pokračování a v závěru „Pavlovského listu 2 Tesalonickým (3,6-15)“ také říká: Ale nejednejte s ním jako s nepřítelem, nýbrž varujte ho jako bratra. Zde ovšem dojde na varování formou zpřísnění dávek, dalším a dalším ponižováním lidské důstojnosti, které ukazuje, že se ani nechce lišit od komunistické totality.
Definice toho, co je práce je velmi problematická. Ve fyzikálním světě je práce takřka každý měřitelný pohyb. Ve filosofickém světě jde o obstarávání. Mezi hrdiny kapitalistické práce a lidovci jde a půjde o život.
Obstarávání denní obživy, byť vám nikdo neplatí za vaše „pracovní“ služby je ve skutečnosti těžkou prací. Tím větší, čím více se jedinec chce vyhýbat zločinnému jednání. Nikoho nebaví se ponižovat a někde donekonečna žebrat. Ono i to žebrání na rozpáleném nebo ledovém chodníku je pěkně drsné. Každý by to měl povinně zkusit.
Pravdou je, že biblická konkordance v kontextu slovního významu práce nabízí nejméně padesát odkazů na problematiku hodnocení práce, poukazuje na rozmysl, aby se nevykonávala marně apod. Z českých občanů se stává a priori nepřítel. Politici opilí mocí plkají nepromyšlená hesla a přibližují nás zvolna k éře, kdy budou vládnout nepokrytí populisté z SPD. To je právě ten problém. Člověk aby se pomalu bál kritizovat nynější pravicový šlendrián, aby nepřišlo něco ještě horšího. Aby se za kdejakou připomínku a upozornění na omyl nestal z člověka hned dezolát, proruskej šváb.
Totalita se prokazuje právě tím, že naplňuje čím dál více heslo: kdo nejde s námi, jde proti nám. Proto tak záleží na kontrole smýšlení. Proto musíme všichni unisono tleskat, když nám z ambasády spřáteleného státu velí, kdo kde u nás smí zpívat. Odkud se tuhle praxi naučili?
Zbývá již jen trvalá vedoucí úloha strany. Zatím ji máme v tom, jak vykládat neochvějnou pravdu o ukrajinském konfliktu, ale jistě přijdou další vynalézavější opatření, které si vynutí poslušnost našeho správného smýšlení.
Nepochybně to Jurečkovi projde a mnozí si v duchu řeknou, že na tom houby záleží, jak to řekl, že sockám je třeba dát co proto. Zvolna směřujeme od práce takřka zdarma, kdy se člověk ani prací neuživí k nuceným pracím. A ještě se nám Jurečka může vysmát do očí, že jsme se přece ani nebránili, když to přece po stranicko biblicku otevřeně, tak upřímně říkal.
Všude najdete důkazy, že ministr byl nepřesný a dopouští se faulu. Ale dopouští se faulu? Není to součást politické anestezie, která má vést k totalitní lhostejnosti, jak ji někteří bohužel pamatujeme? Možná jsou diletantští ve vládě záměrně, aby dokázali, jak stát neumí nic zorganizovat. To se jim prvotřídně daří. Ale v kampani volali, že mají na všechno plán a řešení. Zachraň se, kdo můžeš. Spása nebude.
