Může za to president Klaus, Bůh ho ochraňuj.

Gang soudce Berky je beztrestný díky amnestii Václava Klause. Soudce Berka navíc dostane zpětně vyplacen zadržený soudcovský plat ve výši asi pěti milionů a další miliony dostal již vyplacené, aniž by chodil do práce. Jeho kumpáni by měli na státu požadovat odstupné za to, že po dobu vyšetřování nemohli vydělávat na konkurzech. 

Zdá se vám to absurdní, sprosté a nespravedlivé? Házíte presidentovy obrazy do koše? Jste proto naštvaní? Pak patříte mezi 90% našich občanů. Já patřím mezi vás také, ale nejsem naštvaný kvůli zastavení soudního řízení přesahující 8 let na presidenta Klause, ale na soudce, kteří dělali všechno proto, aby svého člověka neodsoudili.  Soudce Berku, a jeho gang by souci stejně nikdy neodsoudili. Jak je možné, že soudy u nás nejsou schopné odsoudit lidi ani po deseti, ani po šestnácti letech? Je to neschopnost, složitost kauz, nebo úplatky? Jistě, všechno se dá vymluvit na individuální zhodnocení, složitost a já nevím na co ještě. Tento pohled není universální na všechny případy, ale na příkladu soudce Berky se pokusím ukázat na ošidnost tvrzení, že Klaus propustil tuneláře.

Berka, Thonat, Větrovec, Tuhý, Čiháková, Kindl, a další měli za sebou řadu úspěšně zmanipulovaných konkurzů, odhadem za 300 milionů korun. Obrali podnikatele, protože to uměli, a měli soudní požehnání a ochranu kriminalistů. Obviněný Daniel Thonat prý například potvrdil neobyčejnou vstřícnost krajské státní zástupkyně Evy Sixtové ( dnes je soudkyní krajského soudu) při vyšetřování zmanipulovaného konkurzu na společnost Meller v Litoměřicích. Důstojník protikorupční  policie v Ústí n.L. Petr Dvořák zaseuklidňoval podvodného správce Thonata, že může být v klidu, kdyby se něco dělo kolem konkurzů, tak se všechna obvinění sejdou u něho na stole a on to bude řešit, jeho zase prý podrží krajské státní zastupitelství. Dvořák nebyl obviněn, podal si žádost o důchod a dnes si zasloženě užívá výsluhy za dlouholetou obětavou práci u policie. Možná si svědek Thonat vymýšlel, ale to už se dnes nedozvíme.

Berkův gang začal moc mlaskat a zadávili se,  když chtěli slupnout to, co zbylo z Union banky. Union Banka, ale nebyla Krušnohorské strojírny nebo Báňské stavby Most a tak se o podivný "konkurz" začala zajímat média. Vyšlo najevo, že Union banka se přejmenovala na společnost Česká revitalizační (hezký název, že), se sídlem v mostecké čtvrti Velbloudice - a rázem spadl konkurz, zcela náhodou pod soudce Berku, alespoň to dodnes tvrdí předseda krajského soudu v Ústí JUDr. Kohoutek. Soudce Berka "pečlivě" za několik hodin prostudoval okumenty a ještě týž den vyhlásil konkurz a konkurzního správce jmenoval koně ze své stáje - a ucho se utrhlo. Státní zástupce požádal presidenta Václava Klause o zbavení imunity, aby mohl zahájit trestné stíhání soudce Berky - a souhlas obratem dostal. President v tomto případě jednal rychle a nezpůsobil průtahy.

Od té doby dělali soudci, až na malé vyjímky  vše proto, aby soudce Berka nebyl odsouzen.

Státní zástupce dlouho hledal, než našel soud, který by byl o Berkově vazbě ochoten jednat. Většina okresních soudů se najednou cítila podjatá. Nakonec se našla jedna spravedlivá soudkyně v Karlových Varech ( Michaela Jasová) a ta poslala Berku do vazby, aby nemohl ovlivňovat svědky. Ne nadlouho, za tři týdny její rozhodnutí zrušil nadřízený krajský soud v Plzni. Je pochopitelné, že od té doby nastaly další průtaky. Nic se nehýbalo. Spolupachatelé soudce Berky ale do vazby šli, což je názornou ukázkou chápání rovnosti před zákonem ze strany naší justice.

Státní zástupce Jaroslav Dolejší to ale nevzdal a dělal všechno proto, aby soudce dostal před soud. Policejní odposlechy lidí napojených na Berkův gang ho přivedly až k ministrovi spravedlnosti Karlu Čermákovi. Podobné poznatky měla tehdy i BIS. V květnu 2004 ministr spravedlnosti rezignoval, ještě předtím však stačil státního zástupce umlčet.

A nastaly další potíže, ne však s důkazy, ale uměle vytvářenými průtahy formálního rázu. Nakonec se soudcův gang přece jen dostal k soudu už v roce 2006, což je na naše poměry rychlost v normě. Justiční mafie ale vymyslela geniální fintu: soud přidělila do Tábora soudci Jiřímu Bernátovi . Finta spočívala v tom, že soudce Bernát byl poněkud přestárlý (73let). Na první pohled se zdálo, že pro Berkův gang to nebyla šťastná volba, protože soudce byl znám jako tvrdý a přísný soudce, který za bolševika soudil u Vojenského soudu v Táboře a na své pažbě měl zapsány i dva rozsudky smrti. Brzy se ukázalo, že volba soudce Bernáta nebyla náhodná, protože začaly další průtahy. Nejdříve podala stížnost proti jeho podjatosti státní zástupkyně a žádala stanovení jiného soudce. Její návrh nepostrádal logiku, vzhledem k věku soudce hrozilo, že soudní proces bude kvůli jeho možným zdravotním potížím neustále protahován. Podle Bernátových kolegů však byl tento soudce duševně i tělesně svěží. Podle jiných byly na něm patrné pokročilé známky senility, které se projevovaly hlavně snahou o neustálé vtipkování během soudních jednání. Výsledkem stížnosti státní zástupkyně bylo tříměsiční zdržení a nakonec Vrchní soud v Praze rozhodl, že soudce Bernát není podjatý a je ve skvělé duševní i zdravotní kondici.

V roce 2007 soud zdárně začal a zdálo se, že soudce Bernát je ve formě. Koncem roku 2007, těsně před vyhlášením rozsudku, ale " nečekaně" požádal o odchod do důchodu. Celá kauza se pochopitelně musela vrátit na začátek, musel být stanoven nový soudce, musel znovu nastudovat 30 000 stran obžaloby a také musel znovu vyslechnout všechny svědky a přečíst důkazy. Tím soudní mafie získala další roky k dobru a Berka novou šanci, protože svědci měnily výpovědi, nekteří jako Daniel Thonat přestali vypovídat, jiní ztráceli paměť, soud se zadrhl.

Rozsudek padl až v roce 2011, pořád ještě slušný čas na poměry naší justice. Jenže nastal nový očekávaný problém. Berka a jeho gang se odvolal a soudci nechtěli odvolání projednávat - odvolací soudy se cítily nepříslušné a začali si přehazovat kompetence. Téměř dva roky trvalo, než ministerstvo spravedlnbosti přikázalo olomouckému vrchnímu soudu, aby odvolání projednalo. Možná, že zde byl hlavní náhlý důvod náhlého odvolání ministra spravedlnosti Pospíšila. 

Vrácení a tím i neodsouzení soudce Berky olomouckým vrchním soudem je vrchol naší justiční frašky, protože své rozhodnutí odůvodnil formálním důvodem, že prý soud v Táboře nedostatečným způsobem odůvodnil svůj rozsudek. Tedy ne, že by nebyly důkazy, ale nebyly dobře, podle nedřízeného soudu, popsány v rozsudku. Jestli se jednalo o pravopisné chyby, formální, nebo věcné, se už nikdy nedozvíme.

Jisté je, že za umělé vyvolané průtahy nenese odpovědnost pan president, ale justice. Jisté také je, že udělal chybu, že byl příliš korektní a nezabýval se případy, kterých se jeho amnestie dotkne. Možná tím chtěl dát poslední zamyšlení justici, která ho po celé jeho volební období válcovala a neustále dávala najevo, kdo v této zemi ve skutečnosti vládne. Mrzí mě, že se nenašel ani jeden právní odborník, který by místo kritiky presidenta pojmenoval skutečný důvod, který vedl k očištění soudce Berky. Vsadím se, že předseda Krajského soudu v Ústí n.L. Karel Kohoutek, který je spoluzodpovědný za zločiny soudce Berky už dnes přemýšlí, jak zdůvodní mimořádné odměny za jeho úsilí v posledních deseti letech. 

Bůh ochraňuj nešťasníky, kteří se dostanou pod ruce soudce Berky!