Josef Škvorecký kontra trilobit Kohout

Smrt jednoho z našich nejlepších spisovatelů využil trilobit Kohout k přihřátí vlastní polívčičky. Bylo to nevkusné sebeobhajování po padesáti letech na hrobu člověka kterého svého času Pavka Kohout odsuzoval za jeho nepokrokovou tvorbu. 

Nemohu pochopit, proč tahle figurka dostává tak velký prostor v MF DNES. Možná je pan šéfredaktor Čásenský jeho obdivovatelem, ale já už toho mám dost. Bohužel nemám jinou možnost, než si MF DNES přestat kupovat. Sbohem pane Čásenský.

Na rozloučenou s MF DNES, kterou jsem vydržel číst deset let si dovoluji panu šéfredaktorovi nabídnout kratičký průřez tvorbou jeho oblíbence Pavla Kohouta.

                                                        Když se ti zdáli šťasně vrátí milý,

                                                        oddaný přítel, soudruh ušlechtilý,

                                                        tu šťasnou píseň zpíváš rád.

                                                         Když potkáš prapor Gottwaldovy strany,

                                                         zbrocený krví, bouří ošlehaný,

                                                         chce se ti zpívat tisíckrát...

Tato báseň má asi patnáct slok, opravdu krásných a bojovných. Je z Knihy veršů a písní. Pane Čásenský je tam ještě víc takových skvostů. Možná ji seženete ještě v knihovně. Anebo, co tahle z roku 1951:

                                                       Jdi můj milý klidně spát,

                                                       soudruh Gottwald tě má rád

                                                        a když on tvůj spánek chrání,

                                                        nemáš se tu čeho bát,

                                                        orlíku spinkej, země bdí,

                                                        strašidla už tě nevzbudí...  

V roce 1953 6.3 1953, ráno váš oblíbený umělec napsal skvělou veršovačku. Nemohu ji rovněž pro nedostatek místa opsat celou, ale snad si smlsnete na jedné sloce. Je moc hezhá a vašemu vkusu blízká.

                                                          Pro nás budou vzkvétat příští léta,

                                                           živ je komunismus, mládí světa,

                                                           až se jednou rozezpívá všude,

                                                          Vaše srdce s námi tančit bude,

                                                          soudruhu Staline!    

A potom, přešel do smutného lkaní, až mě z toho bylo smutno:

                                                           Klesají nad námi prapory na továrně,

                                                           už skrývám slzy marně

                                                           a kdosi říká mi:

                                                           stydět se nemusíš,

                                                          dneska se nikdo nerdí,

                                                           prapory na půl žerdi,

                                                           však srdce o to výš.

Vskutku moc hezké. Mohl bych ještě přidat jeho výzvy k popravě Milady Horákové, nebo jeho publikované odsudky Josefa Škvoreckého,protože nepsal podle jeho názoru dost zaníceně a pokrokově. Mávnutím  ruky bych nepřešel ani jeho politické úspěchy, kde to dotáhl až na předsedu KSČ pobočky SČS, to bylo v roce 1968, v době, kdy mu bylo už 40 let, takže žádný poblouznění mladíček.

Jistě, znám Váš názor a názor mnohých dalších, kteří soudruhy omlouvají a dávají jim dodnes nebývalý prostor v médiích: To bylo v mládí, potom dospěl, člověk se vyvíjí, je to velký umělec mezinárodního formátu. Možná, ale také se dá říct, že je bezcharakterním kariéristou, který nejdřív opěvoval Stalina, Gottwalda, potom Dubčeka, ale vždy jen komunistické pohlaváry, nic víc. Když potom soudruh básník prohrál boj o moc ve své milované straně, začal na soudruhy nadávat. Nemyslím, že podpisem Charty 77 se vykoupil, anebo dostal rozum. 

Pan Kohout byl podněcovatelem politických vražd, ospravedlňoval je a vychvaloval. Na jeho rukou je stále část krve, kterou se soudruhy prolil v padesátých letech.

Neříkám, že by měl být popraven, nebo linčován, jak to říkával svého času on, ale myslím si, že by měl být natolik soudný a konečně přestat vnucovat druhým své názory napraveného pomatence. Klidně ať píše dál knihy, divadelní hry, třeba si to někdo i koupí.

Pane Čásenský vy zřejmě žijete v jiném světě, vám to nevadí a obdivujete moudrost bývalých, ale nevnucujte svůj vkus ostatním. Příště si koupím jiné noviny.