Dnes jsem na tomto prtálu uveřejnil svůj názor na kauzou ministra Bárty, a napsal že redaktoři MF DNES (Čásecký,Kmenta, Kubík a další) si vymýšlejí a bez důkazů očerňují každého na koho ukáží. Článek byl po čtyřiceti minutách stažen s odůvodněním, že jsem zasahoval do osobnostních práv pana Kmenty, Kubíka a Čáseckého. Prostě jsem napsal, že nemluví pravdu. Na tomto portálu se smí pomlouvat a zasahovat do práv presidenta, předsedy vlády, ministra, může se nadávat na vládu,kde koho, často i sprostě, nesmíte se však dotknout cti redaktorů MF DNES. Je to ale dobré za Husáka bych už seděl v báni. Takže si nemám na co stěžovat.
Čeho se bojí páni novináři? Že by panu Kmentovi nešla na odbyt jeho nová zajistě skvělá kniha z podsvětí, nebo že by někdo přemýšlel nad tím proč mu hodní policisté dávají zadarmo a z lásky ke spravedlnosti informace ze spisů a z odposlechů? To není protiprávní zasahování do osobnostních práv když pan Kmenta zveřejní soukromé odposlechy? A co paní Šorfová, dala novinářům souhlas se zveřejněním fotografií a údajů kolem její osoby? Nechci kalit vodu, ale takováto cenzura dává za pravdu těm, kteří novinářům MF DNES přestávají věřit a jejich kauzy neberou vážně. Já ale na rozdíl od nich bych se jim omluvil a uznal svou chybu a neschovával se za značku redakce. Pokud bych nepsal pravdu stačilo jediné - podat žalobu, ostatně tak to i pan šéfredaktor nepřímo vzkázal panu ministrovi Bártovi. Myslím, že bych ten spor také vyhrál, jenže cenzura je pohodlnější. S úctou Petr Horálek
