Občané a prezidenti

Tak máme nového prezidenta. Či spíše staronového. Prý už desátého. Moje generace sice nepočítala Háchu, ale budiž. Vždyť pořadové číslo není důležité. Důležité je, jak si prezident počínal ve funkci a co udělal „v zájmu všeho lidu podle svého nejlepšího vědomí a svědomí“, jak se praví v prezidentském slibu.

Něco o tom, co dělal ve funkci náš předchozí prezident a trochu také o něm samém vypovídá celovečerní dokumentární film Občan Havel, který přišel do našich kin náhodou (?) jen pár dnů před letošní volbou prezidenta. Dopřál jsem si při té příležitosti zase jednou návštěvu kina – po dvou letech, protože do té doby v nich neběželo nic, co by mě námětem či autorským týmem zaujalo natolik, abych na to šel do kina.

Film mě potěšil svou pravdivostí, tím, že ukazuje, jaký Havel skutečně byl a je, byť je snad každému jasné, že v některých záběrech tak trochu hraje, nebo si je přinejmenším vědom, že je natáčen. Z Havlových politických i osobních postojů ve filmu nejvíce vyniká jediný: jeho vztah k Václavu Klausovi, který byl všechno jiné, jen ne přátelský a porozuměníplný. Václav č.1 si na několika místech dokonce dělá z Václava č.2 legraci, což ovšem plně odpovídá Havlovu naturelu. Když se potom asi ve dvou scénách zachycujících jednání Havla se svými poradci objeví v poněkud delším záběru – byť zcela beze slov – ekonom Jan Švejnar, zdá se být vše jasné. Ale není tomu tak: film nebyl vyroben na objednávku Švejnarova volebního týmu, ani nebyl na jeho objednávku sestříhán. Vše se odehrálo mnohem dříve: film natáčel jako sběrný dokument po deset let režisér Pavel Koutecký a jeho sestřih dokončil na podzim 2007 režisér Miroslav Janek - dost dlouho před tím, než byla Švejnarova kandidatura na úřad prezidenta vůbec známa.

Film má v sobě jistě i jiné kvality a symboliku, ale jeho hlavní síla je v tom, že dává nahlédnout do takových míst a v takovým situacích, k nimž se normální smrtelník nedostane. Divák je za tuto možnost vděčný, a i proto se na závěr filmu (někdy) ozve potlesk. Mimoděk se vtírá otázka, zda by něco takového – nahlédnutí do soukromí prezidenta – bylo možné za nynějšího hradního pána.

Film o Havlovi skutečně ukazuje občana Havla, s mnoha jeho lidskými klady i zápory. Originální nápad se ukázal být dobrým nápadem. Je přitom pozoruhodné, že v krátké době jde vlastně již o druhý podobný počin poté, co Česká televize před nedávnem natočila – a již také odvysílala – „nekrolog“ jiné z výrazných postav našich novodobých dějin – Miloše Zemana. Bude zajímavé si počkat na to, co - a zda vůbec - natočí filmaři o době „panování“ Václava Klause. Nechme se překvapit.