Chrám

Praha má nový chrám, chrám spotřeby, neboli konzumu. Jmenuje se Palladium Praha a otevřeli jej 25. října v předvečer státní svátku – výročí vzniku republiky. Ale součástí oslav to zřejmě nebylo, i když se kvůli Palladiu zastavila přímo v centru naší metropole hromadná doprava – a to prosím ne na několik minut jako při novoročním ohňostroji, ale hned na pět hodin. Musí to být něco mimořádného, to Palladium, a tak jsem se tam šel podívat.

Nedělní večer byl pro návštěvu jako stvořený – návštěvníků bylo málo a člověk si mohl celkem v klidu všechno prohlédnout. Říkám záměrně návštěvníků, protože většina z přítomných v ten večerní čas jen nahlížela do nitra prý asi 170 obchodů, kochala se architekturou (možná na ni jen zírala) a ty silnější povahy si dokonce koupily zmrzlinu. Stánků s ní je v pětipatrovém nákupním chrámu několik, cena všude stejná: 25 korun za kopeček. To mě rychle přešla chuť.

Pokud se nešetřilo na zmrzlinových stáncích, pak se zřejmě muselo uspořit jinde – odnesla to WC. Po delším pátrání jsem objevil jen jedno, skoro až úplně dole a pěkně zastrčené. Připadal jsem si jako kdysi v Sovětském svazu, kde se za veřejné záchodky také styděli (ostatně měli proč). A ještě jedna věc mi připomněla někdejšího „velkého bratra“: zápach z ryb. To bylo ve velkých nákupních střediscích (samozřejmě ne dnešního typu) v Rusku pravidlem: Ať tam prodávali cokoli, vždy to tam bylo cítit rybami. Naposledy jsem byl v Moskvě před pěti lety a musím říci, že nová moderní nákupní centra se rybího zápachu již zbavila. Palladium jej – jak se zdá – teprve nyní objevilo. Já také: zdrojem je krámek s rybami v prvním či druhém podzemním podlaží, odkud se „vůně“ line až ke střeše. Já osobně mám ryby moc rád, ale ten zápach nemusím. Je otázka, zda je právě ryby třeba prodávat v obchodním centru, kde jinak převládají oděvy, boty, módní doplňky a …vlastně nic jiného tam už skoro není. Ještě přibudou knihy, ale to až později, na kulturu je čas, ta neuteče.

Jeden z důvodů, proč jsem nové centrum navštívil, byla již zmíněná architektura. Musím přiznat, že uvnitř to vypadá lépe než zvenku. Sice nic světoborného, ale přece jen lepší než podobná centra u Anděla či na Chodově. Zato zbytky románských a gotických staveb, které se našly při archeologickém průzkumu a jež měly být podle představ památkářů zachovány, dopadly žalostně. Zbyly dvě tři zídky, na nichž není vidět, co to bylo (a pro jistotu chybějí i jakékoli popisky). Působí to trapně a myslím, že by bylo asi lepší, kdyby se i ty zbytky odstranily. Druhý šťastný případ, jaký se povedl na Můstku při stavbě stejnojmenné stanice metra, kdy se zbytky středověkého mostu vhodně zakomponovaly do nového objektu, se prostě na náměstí Republiky nekonal. Zcela ztracenou příležitostí je jízdárna, která se zachovala v relativně dobrém stavu a byla také poměrně citlivě opravena (zejména trámoví střechy). Bohužel se pro ni nenašlo jiné využití než zase jen pro ochody s hadry. Nelze to říci jinak.

Z nejspodnějšího patra se návštěvník dostane bez předchozího varování – jakékoliv informační tabule chybějí – přímo do podzemního parkoviště. Na automatu vidím, že první hodina parkování stojí 35 korun, každá další 50. V centru Prahy skoro normálka…Uvážíme-li však, že většina podobných nákupních center má parkování buď zcela nebo aspoň prvních pět hodin zdarma, pak je parkování předražené stejně jako ta zmrzlina.

Bude tedy lepší jezdit do Palladia – pokud vůbec – raději metrem. To je také jedna z mála věcí, kterou musím vysloveně pochválit. Dva východy z budovy centra ústící přímo do vestibulu metra stanice Náměstí Republiky jsou rozhodně šťastným řešením, které z hlediska praktického i estetického nemá chybu. Tak tedy vyrazte metrem na návštěvu chrámu. Vždyť čas vánoční se blíží…