O (ne) slušném chování

Když jsem byl malý a dostal jsem právem trest za špatné chování, styděl jsem se a přemýšlel, jak to napravit.  Tresty dospělých jsou jiné, než ty dětské. Dětem se snažíme ukázat, že jejich chování nebylo správné, že se spolužáci nebijí, holkám se nekradou svačiny a učitelům se neposmívá. A také je učíme, aby za své činy nesly odpovědnost. Takto mi to připadá správné.

Jak je tedy možné, že jsou mezi námi lidé, kteří nedrží své slovo, nestydí se, nad svým špatným chováním ani nepřemýšlí a svému trestu se vyloženě vysmívají a neakceptují ho.

Ano, mám na mysli stejného člověka, jako vy – Víta Bártu. Přesto, že patří k těm, kterým se úspěšně daří ničit politickou kulturu, prohlásil, že bude bojovat za její zlepšení. Přesto, že je spojován s korupcí, prohlašuje, že proti ní bojuje. A také prohlásil, že když bude odsouzen, vzdá se politických funkcí. Místo toho chce kandidovat na hejtmana. Člověku zůstává rozum stát nad tím, jak někdo může mít takovou hroší kůži a tak silný žaludek.

Nejbizarnější je na tom to, že Bártu česká veřejnost stále toleruje, média mu dávají prostor a stále je vidět. Takový člověk by se měl schovat a stydět se. A když to neudělá on sám, měli bychom mu to důrazně dát najevo. Jak pak máme děti učit slušnému chování?