Nebojme se být pozitivní

"Ahoj, jak se máš?" V poslední době se setkávám s tím, že na tuto otázku stále více lidí odpovídá negativně a pesimisticky. Jaký k tomu mají důvod?

Je zajímavé, že negativní odpověď dostávám i od lidí, které dobře znám, vím o nich, že se špatně nemají – mají dobrou práci, spokojenou rodinu, jsou zdraví, dovolenou strávili u moře…

Věta „Mám se dobře“ polehoučku mizí z našich konverzací. Není to tím, že by se většina z nás měla tak

špatně, ale spíš tím, že už se stalo takovým národním zvykem na všechno nadávat, všechno kritizovat, stěžovat si. Taky jste si všimli, že je podle některých lidí špatně, když je v zimě sníh a v létě slunce, že číšník v restauraci přišel dřív, než si stačili vybrat nebo naopak a oni museli chvilku čekat?

Zdá se mi, že pozitivních lidí ubývá. Nebo se z nějakého důvodu stydí či bojí říci, že se prostě mají fajn, že je jim dobře. O to raději jsem, když takového člověka potkám. Usmívá se a srší pozitivní energií, i když mu zrovna ujela tramvaj nebo mu onemocnělo dítě. Ani v takovém případě nenadává a důvod by měl. Ale proč by to dělal? K čemu by mu to bylo? Nemá potřebu stěžovat si na celý svět. S takovými lidmi se snažím trávit co nejvíce času. Jsem s nimi rád. Chvilka strávená s těmito lidmi mě doslova nabíjí.

Myslím, že „blbé nálady“ už bylo dost. A když se mně někdo zeptá jak se mám, s úsměvem odpovím: „Mám se dobře, díky!“