Od mala jsem ji znal, jako paní Slavíkovou, která dělala sčitatelku na tanečních soutěžích po celé republice. Vždy usměvavá, milá a velmi skromná. Nikdy by mě nenapadalo, že pod tou křehkou skořápkou, se nachází tak odvážný duch.
22. květen 2012
Do školní jídelny vkráčí schizofrenní žena, která chce odvést sedmiletou školačku. Lenka Slavíková ji v tom však zabrání. Za to si vyslouží jedenáct bodných ran nožem. Po útoku žena odvádí malou holčičku do kanceláře ZŠ Moravská v Havířově. Přes neúspěšná vyjednávání je pak holčička zachráněna po zásahu policie.
Z internetu a vyprávění jsem slyšel, že se tato tragédie u nás v Havířově stala, ale neměl jsem ani tušení, kdo byl tou osobou postiženou. Když jsem přišel do tanečních, kde dělám lektora, dozvěděl jsem se, že osobou napadenou byla mě známá Lenka Slavíková.
Měla obrovské štěstí. Jedna rána, která byla nejhlubší (4 cm), jí minula aortu o pouhé 2 cm! Hovořit a optat se na bližší informace, jsem si dovolil pouze s matkou paní Slavíkové. Zná mě od mého dětství, potkáváme se několikrát do roka. Dověděl jsem se tolik informací, o kterých jsem neměl ani potuchy. Kdyby jste dnes Lenku potkali, možná, by jste si ji ve společnosti ani nevšimli. Na okolí působí dojmem, jako by se ji nic nestalo, že je s touto událostí vnitřně vyrovnaná, ale realita je jiná. Žít s pocitem a uvědomením, že máte manžela a malé dítě, kteří mohli o manželku a maminku přijít, je pro mnohé nepředstavitelné.
Co se agresorky týče, tak netrpělivě čekám až padne rozsudek. Momentálně je vyšetřování ve fázi, kdy se zjišťuje, zda útočnice je svou nemocí tak postižená, aby nevědomě napadala lidi. Upřímně řečeno, nezajímá mě to. Ať je zdravá či nemocná, tak očekávám přísný trest, ať už ve vězení, nebo psychiatrické léčebně se zvýšenou ostrahou.
I když paní Slavíková dostala cenu Michala Velíška, na což jsem velmi hrdý, tak podle mě si tuto cenu zaslouží každý, kdo nasadí svůj život pro záchranu toho druhého či druhých. Ale dokáže toto ocenění kompenzovat pravděpodobně doživotní strach z toho, aby se něco podobného už neopakovalo? Mám rád hrdiny minulosti i přítomnosti, proto mě hřeje pocit, že znám jednu z hrdinek, která se pohybuje v mém okolí. Doživotně jí bude patřit můj respekt a úcta.
Sama svůj čin popisuje takto. "Byla to přirozená reakce při obraně dětí. Žádná šance na přemýšlení."
