Prezidentští kandidáti a rodina

Možná to v současném humbuku kolem amnestie zaniká, ale nového prezidenta si budeme moci zvolit už za týden. Sdružení místních samospráv ČR pořádalo před nedávnem diskusi se čtyřmi prezidentskými kandidáty. Osobně jsem jim položil tuto jednoduchou otázku:

Co byste v případě, že byste byli zvoleni prezidentem, prosazovali či preferovali v oblasti rodinné politiky?

Vladimír Dlouhý uvedl, že ve svém programu má především oblast vzdělání. Zdůraznil význam základního školství, ale předurčující je podle něj to, co dítěti vštípí rodina (v protikladu například k televizní a internetové "pseudokultuře"). Připomenul, že je sám rozvedený, ale má prý vyrovnané vztahy s dětmi i s bývalou a současnou partnerkou. Hovořil o hodnotách, jako je rodinná soudržnost - rodinná politika by se neměla zbytečně zužovat jen na finanční podporu. Státní politika by měla uznat rodinu jako základní centrum výchovy dětí. Rušivé vlivy působící proti rodině nejsou podle Dlouhého jen českým specifikem, ale tento problém je i v jiných evropských zemích.

Jiří Dienstbier podotknul, že sám má dobré rodinné poměry. Stát by podle něj měl zasáhnout, aby vůbec nějaké rodiny s dětmi byly. Uvedl, že toto není jen otázka ekonomická, ale posléze hovořil pouze o ekonomických stimulech: finanční podpoře pro začínající rodiny, zajištění míst v mateřských školkách... Neopomenul své oblíbené téma rovných příležitostí, kde by opět stát měl zajistit, aby oba rodiče mohli najít pracovní uplatnění. Na závěr ještě zmínil potřebu podpory vzdělání a povinnou návštěvu mateřské školky u předškolních dětí.

Přemysl Sobotka připomenul, že budování rodin je na lidech, ne na státu. Velkým tématem jsou pro něj "samoživitelky", které přitom možná i bydlí s mužem. Upozornil také, že o školky se nestará stát, ale je to věc obcí.

Miloš Zeman se omezil pouze na problematiku bydlení a pochválil se za dřívější založení Státního fondu rozvoje bydlení (financujícího startovací byty pro začínající mladá manželství). Uvedl příklad Lanškrouna, kde takto postavili 300 startovacích bytů.

Jeden z těchto kandidátů je už ze hry. Shodou okolností ten, kdo měl na rodinnou problematiku asi nejzdravější náhled. Ano, rodinná politika není vše, ale politiky bývá často podceňovaná. Někdy snad proto, že místo autonomních a soudržných rodin  vidí raději do všeho zasahující stát. Záleží teď na nás, zda bude takový i náš prezident (a zdůrazňuji, že máme na výběr i z dalších kandidátů).

Publikováno na portálu Střídavka, doplněno.