Všude dobře, v Londýně doma!

Po prosincovém losu kvalifikace na evropský šampionát mnoho fanoušků zajásalo. Fandit nároďáku v londýnském Wembley? To si prostě nemohu nechat ujít!

Natěšenost roste hned v Praze, kde potkáváme naše reprezentanty. Napadá nás, že nejspíš poletí s námi v letadle. Vtipkujeme, že v případě pádu letounu bychom byli součástí státního smutku i my. To se mění v momentě, kdy se tým odebírá k jinému letu a s námi do letadla nasedá bývalý šéf českého fotbalu Miroslav Pelta. To raději ani nechtějte vědět, co nás napadalo v tento moment. :) V letadle se kromě bosse Jablonce pohybovali i mechanici, kteří směřovali do kokpitu. Vlastně ani nevím, čí přítomnost byla nakonec horší...

Po přistání na letišti Heathrow, největším v Londýně, nasedáme do autobusu, který nás má zavést do hotelu. Paní delegátka nám vysvětluje, že se v Anglii jezdí vlevo, což drtivá většina určitě věděla, ovšem zvykněte si u silnice rozhlížet se nejdříve vpravo. Dělalo nám to velké problémy, ale auto nás nepřejelo žádné.

Sólo jízda

Po ubytování ve velice útulném hotelu se vydáváme s delegátem do centra města. Po příchodu k metru si zajišťujeme cestovní karty, které nám zjednodušují cestování po městě. Skvělá věc. Ještě před odjezdem jsme ale v hotelové aule ochutnali místní pivo, což se stává osudné nejprve kamarádovi, ale nakonec spíše mě, byť jsem na toaletu nepotřeboval. O dvě zastávky dál záchody jsou. Kamarád se s delegátem, ale i s námi, domlouvá, že se střetneme ve stanici, kde jsme měli přestupovat. Po příjezdu na White City kamarád s očima jako bulvy utíká vstříc WC. Souprava však stojí, neboť se právě v této stanici čeká na vlak jiný (Linky se v Londýně i dvojí). S kamarádkou se na sebe podíváme a shodujeme se, že bude lepší na kamaráda počkat. Vystupujeme tedy, souprava dál čeká. S delegátem ještě stačíme prohodit pár slov, když v tom kamarádka křikne:" Hele, už nastoupil". Souprava se chystá odjet, kamarádka ještě stihne naskočit, kamarád netuší, že naskočil do stejné soupravy, ze které vyskočil. Realita je ale taková, že se vlak rozjíždí a já zůstávám na nástupišti sám. A domluvte se, když vám v metru nejde telefonní signál. 

K mému překvapení se ale z patové situace dostáváme celkem rychle a všichni tři se střetáváme ještě v samotném metru, ovšem bez ostatních. Sólo jízda začíná. A ve velkém stylu! Procházíme okolím Westminsteru, malé demonstrace proti brexitu, kolem areálu jakési místní univerzity až do Chelsea. Napadá nás, že bychom mohli navštívit i stadion. Logicky si odvozujeme, že Stanford Bridge se bude nacházet blízko řeky Temže. Jezdíme prstem po mapě  a hledáme řeku. Zkrátka něco modrého, co bude značit vodní tok. Po několika desítkách vteřin úmorného hledání zjišťujeme, že "River Thames" zabírá dobrou čtvrtinu mapy a je nejvíce nadepsaným názvem. No co, alespoň jsme se sobě zasmáli. "Hele, stanice St James Park! Tam hraje Newcastle!" Jedeme tam! Po vystoupení se rozhlížíme kolem sebe, nikde nic, jen malebné hospůdky a "něco vysokého, co svítí" Že by měli na stadionu i obchodní centrum? Možné to je! Navigace navíc ukazuje, že St. James Park je několik stovek metrů od nás. Ptáme se lidí naší českoangličtinou. Jejich podivné výrazy nechápu a říkám si, jestli tady vůbec sledují fotbal. Později se ukázalo, že se na nás dívali jako na blbečky z důvodu, že Newcastle sice hraje v St. James Parku, ale ve městě Newcastle na severu Anglie. No, tak nic. :D 

S klidným svědomím ale mohu napsat, že vydat se do města na vlastní pěst byl ten nejlepší možný nápad. Průvodce vám sice všechno vysvětlí, ale nezažijete s ním takovou zábavu, jakou jsme sami sobě připravili. Stadion Newcastlu v St.James Parku v Londýně jsme sice nenašli, ale druhý den jsme alespoň věděli, kam si zajedeme na oběd. 

Pivní národ v šoku!

Česko= národ piva. A knedlíků! U nás si potrpíme na kvalitní pivo s poctivou bílou čepičkou. To se vám v Londýně ale nepoštěstí. Zde vám do sklenice načepují sice přes míru, což je fajn, ale bez čepičky. I to "přes míru" vlastně není fajn, protože poté cestou ke stolu část piva vylijete (pokud jste tedy stejní babráci jako já). Musím ale říct, že jsme na St. James Parku ( asi se nám stal osudným) objevili pivo Peronni Azzuro. Značku Amstel neměli, tak jsme se rozhodli objednat si zlatavý mok z Itálie. Milovníkům piva rozhodně doporučuji! V mém žebříčku se vedoucí pozice Budvaru 12°C Special , točeném v Masných Krámech, otřásá v základech. Nakonec i na Budvar 12°C jsme v Londýně narazili, což zvláště Jihočech ocení.

Zkrátka doma!

Po společném dopoledním pátečním výhledu ze SkyGarden jsme se opět vydali na sólo cestu Londýnem. Britská metropole je městem velmi rozmanitým. Potkáte tu každého. Brita, Francouze, černocha, mongoloidní rasu a? A Čechy! Když procházíte nábřežím Temže a ze směsi různých jazyků najednou slyšíte jasné:" Kdo si dá pivo?" , cítíte se jako v Praze u Karlova mostu. Ale teď už k Wembley...

Sem jsme dorazili s poměrně velkým časovým předstihem. Stihli jsme tak zajít do anglického fotbalového fanshopu a na jedno Peronni Azzuro. Na půdu jednoho z nejslavnějších fotbalových stánků jsme byli vpuštěni hodinu a půl před úvodním výkopem. Na tribuny jsem vstupoval se zatajeným dechem. Neuvěřitelný areál! Neskutečně jsem se těšil, až si zde zazpíváme státní hymnu. Mohu říct, že na  tento moment v životě nezapomenu. Zápas začíná...

...a po hodině a tři čtvrtě končí! Asi nemá smysl se k zápasu nijak zvlášť vyjadřovat. Anglie nás semlela, ale dovolím si tvrdit, že na tribunách si malé vítězství připisují Češi. Když se do toho fans Albionu opřeli, byl to neskutečný rachot, ovšem takto se stalo jen několikrát za zápas. Náš počet, odhadem více než šest tisíc, měl potenciál na větší podporu, ale naše fandění bylo rozhodně častější než ze strany Ostrovanů. Čím více zápas směřoval ke svému konci, tím více jsme si přáli, aby naši hráči vstřelili branku. To se nakonec povedlo. Škoda, že Kalas nasměroval balón do vlastní branky. Druhé přání  však splněno nebylo. Naše hlasité "Vyrovnat, vyrovnat!" už nikdo nevyslyšel. Z Wembley jsem však odcházel naprosto spokojen. A  myslím, že se stejným pocitem stadion opouštěla i velká část Čechů.

Poslední den jsme využili k návštěvě okolí Buckinghamského paláce. Zde jsme míjeli skupinky lidí s vlajkami EU a transparenty. Až na letišti jsme zjistili, že ze skupinek se vytvořila demonstrace několika desítek tisíc lidí.

Zájezd se nachýlil ke konci. A zakončen byl stylově. Po vzletu z ranveje Heathrow se s námi loučil nádherný pohled na Wembey Stadium, které společně s námi sledoval opět i Miroslav Pelta.