Triumfální výhra Motoru nad Jihlavou!

Vzájemné souboje hokejových Budějovic s Jihlavou spojuje velká rivalita. V poslední době měli výrazně navrch právě hráči Dukly. Tento ročník, zdá se, dává na negativní sérii pomalu zapomenout. Snad.

...Stojíme opřeni o zábradlí, rezignovaně sledujeme dění na ledové ploše. Někteří jedinci nemají psychické síly ani na tento čin, přesto však všichni slyšíme hlasitý zpěv domácího publika. Nelze tomu uniknout. Na jihlavské " podeváté, podeváté" asi nezapomenu. To se však stalo domácím, kterým jaksi uniklo, že už je to podesáté, protože nás Jihlava zdolala i v posledním zápase předcházející sezóny. O to hůř. Prohráváme 7:0 a míříme zpět na jih Čech. Pokládal jsem si otázku, zda má " kalich hořkosti" nějaké dno. Frustrace byla obrovská. 

Když přichází silná bouře, meteorologové ji s oblibou dávají jméno. Ta se jménem "Dukla" byla mimořádně ničivá. Ovšem, jak zpívá Michal David, žádná bouřka věčně netrvá. Vyjasnilo se, nicméně na obzoru je další mračno. Tato fronta ale prozatím postupuje z opačné strany. V říjnu "začalo pršet", včera už začalo i hřmět. Dáme této bouři nějaké jméno? A můžeme to vůbec považovat za bouři? Přeju si, aby tato ( snad bouře) měla ještě ničivější následky...

Jiskřičku naděje, nebo spíš velkou úlevu, přináší právě říjen, kdy doma po skvělém výkonu porážíme Jihlavu 4:1. Na výhru navazujeme hned v prosinci, kdy jsme Duklu zaskočili v jejím svatostánku, odkud jsme si odvezli tři body po vítězství 2:0. Tyto zápasy se odehrály v poměrně klidném duchu , přesto něco chybělo. Něco, čím bychom se Jihlavě alespoň trochu pomstili...

...Aha, už vím...

...Včerejší klání přitom nezačalo vůbec dobře a nápadně připomínalo temnou dobu našich soubojů s Duklou, která pozorně bránila a vyrážela do smrtících protiútoků. Jeden z nich využil Lukáš Anděl, na kterého navázal ve druhé třetině Josef Skořepa, jenž využil přečíslení hostů a s lehkým přispěním domácího Martina Beránka navýšil už na 2:0. Motor bojoval, byl aktivnější, nicméně ho brzdil skvělý Honzík. A když už byl překonán, tak smůla. Lépe řečeno- tyčka. Obvykle jsme v předchozích střetnutích tyto zápasy ztráceli, nedokázali jsme se přes důslednou obranu bývalého vojenského mužstva prosadit. Až do včerejška...

Celek z Vysočiny načal Lukáš Endál, velký oblíbenec tamních fanoušků, který procpal puk za Honzíka. Zbývalo devět minut. A teď to začalo!

Žiga Pavlin po kontaktním gólu vehementně gestikuloval směrem k vyprodanému budějckému hledišti. Hecoval ho, aby klukům dalo vítr do zad. Publikum " poslechlo." Najednou se z Budvar arény stal dokonalý kotel, který vařil hosty z Jihlavy v jeho obranném pásmu. Góóóól, vyrovnáno. Jirka Šimánek! A pořád zbývají téměř čtyři minuty hry! (tímto zdravím asistenta Jihlavy, pana Zemana. Doufám, že si uvědomil, jak se na tiskovce znemožnil). Doposud veselící se sektor hostů zpozorněl a znervózněl. Heroicky hrající Motor se s vyrovnáním nespokojil a dostal Jihlavu pod mohutný tlak, který vygradoval těsně před přehoupnutím se do poslední minuty. Zdeněk Doležal sebral puk za Honzíkovou brankou a našel mezírku mezi jihlavským brankářem a tyčkou. Gól, góóóóól!!! Budvar aréna doslova vybuchla nadšením a byla zaplavena neuvěřitelnou euforií. Neskutečné dílo dokonal střelou do prázdné branky Martin Heřman, 4:2. Jihlavští fanoušci byli jako polití vodou ve třicetistupňovém mrazu. A to je přesně ono, na co jsem narážel. Porazili jsme Duklu už potřetí v sezóně, nicméně poprvé okusila hořkost, kterou jsme si nesčetněkrát museli vytrpět my. Přihlížet obrovské euforii soupeře, strpět prohru v dobře rozehraném zápase, který vám nakonec protekl mezi prsty.

Neznamená to, že bych frustraci a hořkost jihlavským příznivcům přál, ale už bylo žádoucí, abychom se také z krásných momentů vzájemných soubojů radovali  my.

Triumfální výhra nad Jihlavou byla dokonána!