Pardubice? (Skoro) Do dvou let a do dne!

Životní i sportovní cesty jsou hodně nevyzpytatelné. Hláška: " Je to sport!" v sobě skrývá kromě jednoduchosti i silné zážitky. Na jeden takový do konce života nezapomenu a nyní se vzpomínky oprašují.

28. březnový den dva roky zpět byl v mnoha ohledech zvláštní. Bylo nebývalé teplo a na Černou věž se vyvěšovaly hokejové vlajky, které zvěstovaly začátek výjimečné sportovní akce. Motor začínal již svou druhou barážovou pouť. Tentokrát již ve víru velkého očekávání jihočeské hokejové obce. První destinací se staly Pardubice. Byl to zápas, který...

...který možná už upadl do zapomnění. Alespoň u lidí, kteří nebyli v pardubické hale přítomni. Jsem si ale jistý, že nejenom mě se v těchto dnech vybavují obrazy, které na lidském těle působí husí kůži (tímto zdravím slovenského kolegu z práce. Jasně- zimomriavky. :) )

Pardubice prožívaly velice těžkou sezónu, která je nakonec svedla na cestu strachu z pádu z extraligy. To Motor, jak již bylo naznačeno, hořel nedočkavostí a touhou po úspěchu. Psychologický rozdíl byl však minimálně vyrovnáván kvalitou. Nechci se rozhodně pouštět do analýzy tehdejších jednotlivých týmů, faktem ale je, že ve prospěch Pardubic hrály zkušenosti z těžkých zápasů. Pří vší úctě, hrát proti Třinci, Spartě, Plzni nebo Kadani, Benátkám a Přerovu je zkrátka obrovský rozdíl. I proto jsem na východ Čech cestoval plný očekávání, ale zároveň pokory a respektu k Pardubicím.

Člověk je z první ligy zvyklý na ledacos, ale rozhodně ne na desetitisícovou návštěvu. Je pravdou, že atmosféra je na mnohých prvoligových stadionech mnohem lepší než v Pardubicích, ale po několika letech navštívit zápas Motoru v takto zaplněné hale dávala duelu další náboj. Puk je vhozen...

První třetina žádnou branku nenabídla, Motor celkem překvapivě kontroluje zápas a zodpovědným výkonem očekávaný duel nadějně rozehrává. Naše akcie letí vzhůru po Chovanově trefě z přesilovky, která vyvolá první výbuch nadšení v sektoru "za sloupem". Do této doby neškodné hříbě začíná funět a během mžiku se z něho stává nadupaná kobyla, která Motoru zle zatápí v jeho obranném pásmu. Jihočeši odolávají, avšak enormnímu tlaku nestačí (prozatím). Tomášek vyrovnává a myšlenky Jihočechů směřují alespoň k prodloužení, protože i bod by měl velkou váhu. Dynamo nadále tlačí, ale těsně před koncem se nechává hloupě vyloučit. Budějovičtí roztáčejí kolotoč, čas se již přehoupl do poslední minuty, Pavlin od modré přihrává Robovi do téměř nulového úhlu, ten střílí. A?...

Sloup nesloup, polepené plexi oddělující sektor hostů od domácích. Všichni to vidíme. Kotouč směřuje za Růžičku a napíná síťku za jeho zády. Následují dlouhé minuty neskutečného tranzu, obrovské euforie. Lidé pomalu ani nevědí, jak už se mají radovat. Kontrast mezi oběma fans tábory, které jsou v hale umístěny vedle sebe, je všeříkající. 

Motor vyhrál 2:1. V celkovém kontextu mu však ani tato velkolepá výhra nestačí, to Východočeši nakonec byli úspěšnější. Je to prostě sport. Jednou jsi nahoře, jednou dole...

A dnes? Je 27. března. A my za dva dny jedeme do Pardubic k prvnímu klání baráže za naprosto stejných podmínek jako před dvěma lety. Je to až neuvěřitelné.  Neuvěřitelný byl i tehdejší zápas. Moc rád bych si ho zopakoval. Jen ten konec by stejný být nemusel...