Lze fandit slušně a bavit se hokejem? Ano!

Po srpnové ostudě části budějovických fans mi osud opět připravil cestu do Lince, kam na sklonku roku dorazilo Znojmo. A stejně jako Budějovické, i Jihomoravany přijela do Horního Rakouska podpořit početná skupina fanoušků. 

O střetnutí s lineckým klubem v rámci předsezónní přípravy se na jihu Čech mluvilo prakticky od znovuzaložení klubu v roce 2013, v létě tohoto roku se pak spekulace staly realitou. Jelikož bydlím v té části naší země, odkud je to do města na Dunaji nepatrně blíže než do jihočeské metropole, měl jsem radost. Jet na venkovní zápas Motoru a být vlastně "skoro doma", to se mi už dlouho nepoštěstí...

Budějcko-linecký dvojzápas však začal v pátek u soutoku Vltavy a Malše. Už při příchodu na stadion bylo jasné, že velký boj bude probíhat i v hledišti, kam zavítaly dobré tři stovky fanoušků Černých křídel z Lince. Úmyslně jsem napsal "boj", neboť toto slovo si vyložila část budějovických fanoušků (fanoušků?) po svém. Motor ve zmiňovaném zápase zvítězil v divoké přestřelce 6:5 po prodloužení, ale mnohem více se řešilo chování části budějckého publika, které hostující návštěvníky obralo o několik šál a ukázalo jim, že petardy se nepouštějí pouze poslední den v prosinci...

Ještě před odvetou, která se odehrála u jižních sousedů o dva dny později, se tak řešil poměrně nepříjemný problém. Omluvu lineckému klubu a zejména jeho fanouškům dokonce zaslala i budějovická oficialita. Jde se na druhý zápas...

Úvodní buly se blíží...BUM!...Hlavní arbitr ještě ani nestihl uvést kotouč do hry a z hostujícího sektoru se ozvala mohutná rána, na což domácí příznivci i většina fandů ve žlutomodrém reagovala pískotem. A reagovali také policisté, kteří náš sektor bedlivě monitorovali a hříšníka (čti deme*ta) vyvedla mimo stadion. Byla to poslední kapka za obrovskou ostudou, kterou si Budějovice v souboji s Lincem udělaly. Naprosto rozumím argumentům poukazující pouze na malou skupinu, ale víme to všichni. Skrz prsty se bude pohlížet na všechny. Bohužel, tak to je. V příštím roce by se souboj Lince s Motorem již uskutečnit neměl. Představitelé rakouského celku totiž údajně návrh Motoru odmítli s tím, že události mimo mantinely nemají zapotřebí. Rozumím jim. A po včerejšku mnohem více...

...Tím se vracím k samotnému úvodu. 28. prosince, volno, Znojmo, kde máme spoustu kamarádů. Duel Orlů ve třetím největším městě Rakouska se snad nemohl odehrát v lepší dobu. Naše hokejová parta se tak zvedá od vánočního cukroví a vyráží "žrát" trochu jiné pochutiny. Navštěvujeme útulnou hospůdku v blízkosti Keine Sorgen arény. Je plná, přesto nám odcházející domácí fanoušci od jejich stolu dávají sympaticky najevo, že se můžeme posadit, protože se uvolňuje stůl. Restaurační zařízení je zaplněné výhradně domácími příznivci. Žádné nenávistné pohledy, dokonce se ani nemusím otáčet všude okolo a hlídat si šálu. Vlastně se otáčet musím, neboť nás z každé strany zdraví fanoušci Lince. Jeden z nich si s kamarádem dokonce vyměňuje šálu. Zkrátka pohoda, ze které nás o několik minut  poté dostává příjezd znojemských kamarádů, kteří se s námi zdraví klepáním na sklo oddělující hospůdku s poměrně chladným vzduchem večerního Lince. I když bych měl spíše napsat, že nás spíš příjezd Znojmáků naopak dostává do ještě větší pohody. Orlíkům je naprosto jedno, že máme na sobě symboly Motoru. Vítají nás jako vlastní. V jejich očích lze pozorovat radost. A v našich určitě také. Jdeme fandit...

Keine Sorgen aréna se skvěle zaplňuje. Velmi slušně je obsazen i hostující sektor. Jihomoravané se baví a celozápasovým vytrvalým supportem ženou své borce za výhrou. Orli na ledě roztahují svá mohutná křídla a zejména v druhé polovině zápasu svým pevným zobákem berou tříbodovou kořist. Radost znojemských fanoušků je velká. Před stadionem se zpívá, tleská a skáče. K oslavným chorálům Orlů se přidávají i někteří linečtí fanoušci společným skákáním a podáním si rukou. Loučíme se i my s našimi jihomoravskými kamarády a míříme vstříc našemu kočáru. Ulice okolo stadionu jsou už poměrně prázdné, když v tom se několik desítek metrů za našimi zády začne rozléhat hlasité: "Motor! Motor! Motor!" Ano, je už sice velká zima, ale mráz po zádech mi teď běží  z úplně jiného důvodu. Znojmáci se s námi loučí způsobem, na který dlouho nezapomenu. 

Sedáme do auta a míříme "od Dunaje k Vltavě". Nahlas přemýšlíme a rekapitulujeme dnešní zážitky. Shodujeme se, že návštěva duelu Linec- Znojmo byla "trochu jiná", ovšem tím víc příjemná. Nabízí se tak porovnání se srpnovou návštěvou Lince s milovaným Motorem a ptám se! Proč?

Proč někteří vnímají hokejový zápas jako záminku ke konfliktu a stadion pak jako válečné pole? Včerejší duel se odehrával fair- play na ledě i v hledišti. Kluci na ledě si po konci zápasu podají ruce a rozloučí se. Zápas končí. To samé včera udělali i fanoušci po "hlasivkovém souboji". I zde jde výhra na stranu Znojma, ale to není podstatné. Je důležité zmínit, že včera se na lineckém stadionu sešly tisíce lidí s naprosto stejným cílem. Zafandit si, užít si zápas a potkat se s přáteli, se kterými je spojila nejrychlejší kolektivní hra na světě. V ten daný moment je pak skoro jedno, kdo jaký má na sobě kroj. 

Často jsem uvažoval nad tím, proč někteří jedinci mají potřebu se na hokeji rvát, okrádat druhé. Co je k tomu vede? Zde jsem slyšel argument, že je to zkrátka "boj mezi dvěma městy, a naše město se musí hlídat a venku za něj bojovat." Je to hodně zkrácená myšlenka, ale její podstata vystižena. Asi aby nás cizí tábor neobsadil, nevím...A vlastně je mi to jedno. Včerejší hokej a zejména pak dění na tribunách i kolem mě utvrdilo v tom, že naše smýšlení je to správné. Toto je ta pravá společenská akce.

Respekt a pokora jsou silné lidské hodnoty. Silnější než myšlenky na odcizení či napadení člověka. I nadále fanděme, ale zůstaňme lidmi. Tak jako včera...

Všem fanouškům, snad i čtenářům :), přeju co nejúspěšnější rok 2019!