Proč bych chtěl vystoupit z EU

Mohl bych to shrnout, a to tak, že závazky vyplývající z členství v Evropské unii jsou překážkou. Natolik jsme se zavázali, že skutečnou reformu nelze snad ani provést...

Ve většině případech narazíme na problém, kde by bylo potřeba něco změnit, ale my nemůžeme, protože bychom porušili nějakou směrnici. Nacházíme se potom ve složité situaci.

Někteří politici preferují tzv. střední cestu, zůstat v EU a dále pozvolna prohlubovat integrační proces. Sám nevím, proč jsem označil jejich zájem za střední cestu. Možná proto, že jsou si vědomi přílišného regulování a zakazování - a vyjadřují nesouhlas. Opravdu můžeme být natolik naivní a myslet si, že bude počet úřadů, regulací, směrnic a dotací výrazně klesat? Myslím si, že ne. Je to málo pravděpodobné, protože Evropský integrační proces je na tom postaven. Jsou to klíčové nástroje, kterými se v současné době v Evropě dělá politika. Proto považuji za usměvné, když uchazeči o úřad presidenta ČR nesouhlasí s přehnaným centralizováním Evropy a vedlejšími efekty, a přesto vidí důležitou roli naší země v pozici člena EU.

Nejsem schopen pochopit, jak to mohlo dojít tak daleko, že politici dokážou překousnout uvalení velkých finančních sankcí za nepřijetí určité směrnice. Zřejmě to berou pozitivně v tom smyslu, že prohlubování Evropské integrace musí mít i nějaký negativní dopad. Pro liberála však by to měl být problém zásadní, protože jde o jasný útok na demokratický systém jednotlivých států. Projednávání přijetí jakéhokoliv zákona by nemělo být doprovázeno žádným nátlakem, čímž sankce bezesporu je. Budou tohle politici, kteří vídí klíčovou roli v členství, řešit? Myslím, že ne. Je to málo pravděpodobné, nebudou vytvářet konflikty na mezinárodní scéně. Rozhodně ne ti, kteří souhlasili s ratifikací Lisabonské smlouvy a dalšími změnami.

Česká republika už dávno není nezávislým státem. Politici, kteří vytvářejí reformy, nemohou se opírat o základní myšlenky pravicové politiky, protože většina Evropských směrnic jsou v rozporu s pravicovými idejemi. Politici mají v podstatě za úkol vnucenou směrnici protlačit do našeho politického systému, i přesto, že směrnice potlačuje svobodu občanů. Stačí jenom si vymyslet ten správný důvod a zákon je na světě. Tak to ale chodí, když není prioritou svoboda. Politici nehájí zájmy občanů, ale zájmy vytvořeného spolku - potom je velmi sporné, zda-li hájí zájmy občanů, ledaže by mělo být zájmem občana všechno, co je zájmem Bruselu, nebo podle toho, jak se to zrovna hodí. Je velmi zvláštní, když se politici vymlouvají na dřívější demokratické referendum o vstupu do EU. A proto je všechno v pořádku? (Bohužel si málo lidí řeklo, že nám nikdo nic zadarmo nedá. Ty umělé radosti z připojení České republiky do EU bylo cítit na míle daleko.)

Vzhledem k tomu, že se mi zamlouvá liberální politika, tak považuji za důležité, aby ČR byla svobodným a štíhlým státem. Logicky mi z toho vyplývá, že aby se tento cíl spnil, musíme z EU vystoupit. V absolutně svobodném a štíhlém státě, kde stát neobtěžuje své občany nařízeními (nesmyslnými zákony), regulacemi a nespravedlivým přerozdělováním, ale naopak svobodu s odpovědností prosazuje a chrání, lze očekávat ekonomický růst, neboť hybnou silou ekonomiky jsou občané, nikoliv stát. Bohužel politici mají zřejmě jiný pohled na věc či jiné zájmy, když dokáží přehlížet nebo spoluvytvářet systém proti osobní a ekonomické svobodě.