V tomto článku se pokusím soustředit na problematiku širšího vnímání liberálních myšlenek. Není to jednoduché, ale myslím si, že i to je důležité při vyjasnění politického směřování.
V předchozím článku jsem zjednodušeně popsal současný politický rozbor z mého pohledu, který si můžete přečíst třeba i zde: Socialismus mnoha tváří. V článku jsem kladl důraz na vzdělání. Je to pochopitelné, protože nedílnou součástí liberální politiky je vzdělanost na základě svodomyslnosti. Pojem svobodomyslnost mohou lidé vnímat různě, avšak v kontextu s tímto článek je to hlavně o otevřenosti mysli zejména v politických tématech. To píši proto, že i v tehdejším komunistickém režimu lidé byli svobodomyslní.
Zmínil jsem se též o současné politické anarchii. Anarchie se dle mého uvážení může rozlišovat. Všechen typ anarchie ale má jeden společný rys, vytváření chaosu, buď z politického přesvědčení, nebo prostě v tom může hrát roli nějaký osobní zájem. Výjimkou není ani anarchokapitalismus. Anarchokapitalisté si uvědomují, že v současné světě jejich politické či přirozené přesvědčení nelze naplnit, proto se sdružují k nejbližšímu politickému směru, čímž je liberální politika - klasický liberalismus. Svoboda jednotlivce a maximální ekonomická svoboda. Jenže u obou směrů je zmíněné pojetí o svobodě v zásadě rozdílné. Zdánlivě je sice vidět velká podobnost, ale při jasném budoucím politickém směřování vidím střet rozdílných zájmů.
Myslím si, že anarchopitalisté pod hlavičkou liberální politiky, což je sice správně, přesto mohou svými ideály klasický liberalismus zbržďovat. Kombinace obojího může jedině vést k nepochopení jednoho nebo druhého politického směru. Taková kombinace v levicovém prostředí bude mít nepříznivý vliv na pravicovou politiku. To se podle mě do jisté míry děje v okolí Strany svobodných občanů. Dokonce aktuálně se vynořuje myšlenka, že libertariánství je středová politika. Tak samozřejmě liberálové jsou svobodomyslní lidé a vědí, že správné je prosadit spravedlnost a není asi důležité přesně pod jakým názvem. Přesto bych moc neodbočoval, protože u nás střed znamená pouze připustit jinou možnost svých protivníků s odlišnou politikou. Dejme tomu, že to byl pouhý žert.
Klasický liberalismus uznává základní principy státní autority, byť minimální. Podle mě je skutečně stát garantem svobody. S prosperitou je to už horší, přesto s omezením svobod je maximální ekonomická svoboda trochu problém. S klasickým liberalismem je totiž spjatá historie, která se dá jen těžko smazat. Mohu např. uvést vědu, neboť se v mém blogu hojně věnuji vědního oboru meteorologii a klimatologii. Vědecké bádání nemá bez podpory státu žádnou šanci. Vzdělání a vědecké bádání je hlavní prioritou klasického liberalismu, což je klíčové v utváření svobodné společnosti. Stát má velice důležitou funkci v omezování určitého útlaku soukromého sektoru nad důležitými a i nepříliš výdělečnými činnostmi. Všechno souvisí se situací v čase. Není to ale pouze o vědě. Anarchokapitalismus je příliš experementální a neuskutečnitelný směr ze dvou hlavních důvodů. Mnoho lidí a mnoho různých zájmů. V současném stavu by z mnoha důvodů anarchokapitalismus vyvolal totální chaos. Ve skutečnosti se zdá, že i když liberalismus připouští minimální přerozdělování peněz státem, je to mnohem svobodnější cesta, než se vydat směrem k anarchistickým cílům, které by v některých oblastech šíření svobody naopak vyvolaly výrazný útlum - tj. omezení některých svobod.
Klasický liberalismus není tedy pouze o svobodě jednotlivce a svobodě ekonomické s minimálními zásahy státu. Též je to také o poskytování příležitostí a šíření vědecké a vzdělávací svobody, ochrany majetku a životů občanů prostřednictvím státního aparátu. To by mělo být vnímáno jako všobecné blaho.
Proto si myslím, že klasičtí liberálové mají před sebou mnoho překážek. Bohužel se zdá, že klasických liberálů je ještě méně než ledních medvědů na celém světě.
Na závěr přikládám výňatek z Wikipedie o anarchokapitalismu a klasickém liberalismu:
Liberalismus staví svobodu jednotlivce na první místo. Každý jednotlivec má dle tezí přirozeného práva zaručeno právo na život, svobodu a majetek. Trh je jen místem střetávání zájmů jednotlivců, působením „neviditelné ruky trhu“ dochází k naplnění individuálních zájmů.
Přesto však klasičtí liberálové připisují určitý, byť minimální, význam státu, který je garantem přirozených práv. V tomto místě se dotýkáme sporného bodu, kde se obě teorie rozcházejí. Anarchokapitalisté totiž odmítají jakýkoli stát a jakoukoli formu donucení. Tímto se zároveň ztotožňují s jednou ze základních myšlenek anarchismu, neboť absence státu je primárním rozlišovacím znakem od ostatních politických doktrín.
Společným východiskem obou směrů je individuální svoboda a pojetí přirozeného práva.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Anarchokapitalismus
Úvodní obrázek jsem převzal: http://www.novinky.cz/veda-skoly/historie/225882-jedno-z-nejkrasnejsich-zvirat-na-svete-ma-prave-svuj-den.html
