I politik je svobodný občan, který si v soukromí může dělat, co chce. Někteří však toto nerespektují a politika poškozují.
Myslím si, že je důležité se proti tomu ozvat, i když většinou ani nejde o politiky, kteří mi jsou sympatičtí, či je třeba vůbec neznám. Média vážně poškozují svou činností druhé osoby. Bylo by dobré se nad tím zamyslet a nastavit trvdá pravidla, která by vyplývala dle zákona.
Stále máme v hlavách, že se za socialismu nesmělo všechno psát, a tak se mylně domníváme, že tisk by měl mít naprostou svobodu bez pravidel. Média mají tak velkou moc, že dokáží manipulovat s cizími životy, politickou scénou a omezují svobodu druhých.
Média se ohánějí silnými slovy o svobodě projevu, přitom je to přesně naopak, média jsou proti svobodě projevu, neboť tento přirozený jev a výsadu každého vážně narušují. Proti svobodě projevu tedy nejsou Ti, kteří nesouhlasí s praktikami médií, ale jsou to právě média, která prostřednictvím svého pisálství poškozují druhé.
Jsem tedy pro nastavení tvrdých pravidel, takových pravidel, aby i politik - i ve vysoké funkci - ve svém volném čase mohl dělat to, co dělají ostatní, nebo něco, co nedělají ostatní. Mělo by se to týkat všech a to do puntíku.
Média by neměla zveřejňovat text nebo video ze soukromého života bez souhlasu osoby, které se to týká. Pokud by toto zásadní pravidlo dle zákona některá z médií porušila, o případ by se zajímala policie - žádné zdlouhavé soudnictví, ale byl by to velice rychlý proces. Trest by nebyl ani tak o pokutách, ale spíše o ztrátě zaměstnání.
Nikdo by neměl legálně vážně poškozovat druhé a říkat tomu svoboda projevu.
