Liberalismus jakož vrchol politického poznání

Domácí aktivní politika se od liberalismu značně odklonila, následující řádky budou o tom, jak se liberální politika od ostatních politických směrů liší.

Základ

Hlavním znakem liberalismu je samostatnost myšlení a odpovědnost. Levicové směry různého druhu řeší různé problémy za občana, poskytuje jim jakousi jistotu služby, o kterou se volič nemusí starat. Dávají jim různá práva, nejsou však zadarmo. V liberalismu, si myslím, to platí naopak, kromě politické liberální služby je nutné, aby se volič stal spoluřešitelem politických otázek. Právo občana vychází z celé podstaty, má právo na svobodu a nic za ní v podstatě neplatí. Liberální služba se týká pouze základních služeb, hlavními tvůrci liberálního států jsou občané, nikoli stát. Štíhlý stát s minimální službou s všeobecně uznávanými pravidly. Levicový stát svobodu občana hlídá. Přesto mu ji může dát, ale draze za ní zaplatí v podobě vysokých daní. Levicový stát se vyznačuje složitostí v uvnitř státního orgánu, naoplátku nabízí krátkodobou bezstarostnost. V liberálním státě je to jiné, občané musejí být politicky aktivní tak, aby si svojí svobodu dokázali udržet. Aktivní politika je však v pojetí liberální státu odlišná, je to o svobodomyslnosti, pracovitosti a pochopení významu liberálního bytí. Co si sám občan neudělá, nemá...

Štíhlý stát

Pojem "štíhlý stát" je sice jednoznačný pojem, ale velice těžko se dnes interpretuje. I v liberálním státě jsou zákony, regulace a sociální politika. Jak je tedy možné poznat, kdy liberálové přehánějí a odkloňili se od štíhlého státu? Bez opatření to nelze nějak vyznačit, proto ideální je mít přímo v zákoně napsáno, že vláda musí hospodařit s vyrovnaným státním rozpočtem. Bez vyznačení nějaké meze tak jakýkoli politik může v podstatě označit své opatření za liberální, poněvadž se bere ohled na celkový výsledek hospodaření. Až pak záhy se ukazuje, že se pomalinku stát zadlužuje. S vyrovnaným rozpočtem to není možné. I přes veškeré dobré úmysly prostě nelze porušit zákon a zadlužit se. To by mělo být jako hlavní pravidlo liberálního státu.

Politika hrou

Bez aktivní účasti občanů není možné liberální stát uskutečnit. Dobrým příkladem je nově "založený stát Liberland" Vítem Jedličkou a jeho společníky o rozloze 7 km2 ležící mezi Chorvatskem a Srbskem. Projekt provází nejasnosti, ale zmiňuji se o tom, protože je to dobrý příklad, jak je možné občany do aktivní liberální politiky zapojit a pomalinku se učit, o čem liberalismus pojednává. Kromě toho, že území možná není volné k zabrání nového státu a místo je špatně přístupné, bylo by dobré po přátelské dohodě s politickými představiteli to dojednat a pokusit se s nadsázkou zbytek Evropy vyučovat o základech liberálního státu, i když vzhledem k velikosti a začátku tvoření není možné srovnávat veškeré postupy s ostatními státy. Ať je to jakkoli, rozhodně liberální politice svědčí aktivnost a zájem politicky se podílet na tvorbě liberálního světa.

Suverenita

Liberální stát musí být suverénním státem, aby se nemusel na ostatní jednotlivé státy vázat a odklonit se od liberální politiky jako je tomu nyní v prostoru EU. Liberálové úzce spolupracují s dalšími státy, ale je nutné nepřipustit trend levicových politických kroků a narušovat běh liberálního státu. Suverénost chrání stát před různými nešvary. My jsme o ní přišli a také na to doplácíme.

Odklon od liberalismu jakož moderní směr myšlení

Moderní vlna v budování Superstátu takřka zlikvidovala liberalismus v Evropě. Je tedy potřeba ukázat, že moderní vlny dělají pouze v politice paseku a obnovit opět koncept svobodných a suverénních států. Na to se přijde, až nebude odkud brát peníze a nebude možné uměle udržovat zadlužené společenství. Stát totiž netvoří hodnoty a nevydělává své vlastní peníze.

https://liberland.org/cz/about/

Můžete si přečíst přibližnou představu, jak by liberalismus asi mohl řešit problém týkající se změny klimatu.

Aplikování liberalismu na ochranu klimatického systému