Fascinující svět jménem Titan

V naší Sluneční soustavě je mnoho zajímavých světů svou výjimečností. V době, kdy jsem začal se zajímat o astronomii, byl jsem překvapený... Uvědomil jsem si, že není potřeba sledovat sci-fi filmy a číst sci-fi literaturu, k tomu, aby se člověk dozvěděl něco neuvěřitelného.

Christiaan Huygens, holandský astronom

Titan s průměrem 5 150 km je největší měsíc planety Saturn a druhý největší měsíc v naší Sluneční soustavě. Je větší než planeta Merkur a jen nepatrně menší než Jupiterův měsíc Ganymed. Tento objekt objevil 25.3. v roce 1655 holandský astronom Christiaan Huygens.

Pro vědce, všech přírodních věd, by byl Titan doslova rájem být na místě a provádět výzkum. Výjimkou není ani vědní dispciplína meteorologie a klimatologie. Tento svět se totiž podobá planetě naší planetě. V aktuální době se často psalo o tom, že nelze vyloučit možnost primitivního života, nicméně, až tak daleko jsme "nedošli" a můžeme pouze snít.

Přemýšlel jsem, jak bych se o Titanu vyjádřil. Vlastně je v mnoha směrech podobný Zemi, přičemž je to svět zcela odlišný. Hustá atmosféra, hornatá krajina, řeky, jezera, moře a lze tam zpozorovat i počasí, asi ne moc podobné, jen spíše přípomínající jako to u nás na Zemi. 

Tento satelit planety Saturn sledovala sonda Cassini. 14.1. v roce 2005 se oddělil od sondy a přistál na povrchu měsíce evropský modul Huygens. V místě přistání byla naměřena teplota - 179,5 st.C.

Titan má atmosféru složenou převážně z dusíku a metanu. (Atmosféru Titanu objevil Gerard P. Kuiper v roce 1944.) V ovzduší je nejvíce zastoupen dusík (zhruba 95%) a metan (asi 5%) a další jiné plyny. V horních vrstvách je metan štěpen ultrafialovým zářením a dalšími reakcemi pak vznikají uhlovodíky jako etan, acetylén a etylén. Jednoduše řečeno tyto látky kondenzují v nejchladnějších vrstvách atmosféry do podoby drobných částic, které způsobují typický "Titanovský" oranžový zbarvení. Tlak na povrchu je o 60% vyšší než na Zemi. 

Hustá atmosféra měsíce zabraňuje pozorování povrchu ve viditelném světle. Povrch je velmi členitý s velkým množstvím koryt metanových toků. Vědci mají k dispozici snímky, v kterých jsou oblasti nasvědčující tomu, že by se mohlo jednat o řeky a jezera nebo dokonce moře kapalných uhlovodíků. Nicméně v rovníkových oblastech se zjistilo, že se ve skutečnosti jedná o moře písku, tedy zmrzlou směs prachu, vody a uhlovodíků, které byly hnány větrem a zformovaly se do podoby dun. Pravděpodobně na Titanu bude koloběh metanu podobně stejný jako u nás koloběh vody. Na povrchu dochází k vypařování metanu a vytváří se mohutná oblačnost, ze které vypadávají srážky v podobě metanového deště. Dokonce se spekuluje, že se jedná o kapky větších rozměrů. Tyto srážky stékávají po svažujícím se terénu a vytvářejí říční koryta podobné našim, které se dále dostanou do níže položených míst a vytvářejí jezera a moře. Potom může docházet k erozi okolního zledovatělého povrchu.

Pomocí radaru byly zjištěny průměry menších jezer od 10 do 100 km. Poblíž severního pólu radar zachytil tmavou plochu téměř 100 000 km čtverečních a také jinou oblast s délkou více než 1000 km. V těchto tmavých oblastech byly pozorovány ostrovy a poloostrovy.

Určitě by si meteorologové přáli mít na Titanu pozemní stanici a zjišťovat údaje. Nicméně máme k dispozici velmi vzácné informace. Pozorováním se ukázalo, že zdejší systém oblačnosti vykazuje sezónní změny. V atmosféře Titanu byl vyfotografován obrovský mrak o velikosti srovnatelný s polovinou rozlohy USA, který pokrývá téměř celou polární oblast. Očekává se, že tento obrovský mrak má dlouhou "životnost", a jak dochází k sezónním změnám, tak se může ze severní polokoule přesunout na jižní.

Na Zemi se objevují mračna ve všech zeměpisných šířkách, kromě rozsáhlých pouští. Na Titanu se objevují převážně na jihu mezi 40° a 60° šířky. Dokonce ze starých poznámek jsem našel zajímavost, že může docházet v oblačnostech k bouřkám při rychlosti vzestupných proudů až 20 m/s. Docela se zdroje rozcházejí v názoru velikosti kapek. V jednom zdroji jsem se dočetl, že mohou mít velikost jablka a druhý udává průměr 10 mm. Takže nevím, nevím. Důležité je si uvědomit, že metan se v kapalném stavu může vyskytovat při určitých teplotách - nebylo vůbec jednoduché najít kapalinu. Při snímkování severní poloukoule se podařilo najít důkaz - zřejmě se jednalo o kapalný metan a etan. Velmi zajímavé byly zprávy o zásobách uhlovodíků. Podle sondy Cassini bylo zmapováno 20% povrchu měsíce. Bylo objeveno několik stovek jezer a moří. Několik desítek z nich prý obsahuje více kapalných uhlovodíků, než činní zásoby zemního plynu a ropy na Zemi. Objevené tmavé duny na rovníku zase obsahují objem organických látek, které mnohonásobně přesahují pozemské zásoby uhlí.

V souvislosti s možných životem na Titanu se dává naděje do budoucna, kdy Slunce jednou bude rudým obrem a Titan bude v tzv. obyvatelné zóně s příjemnějšími teplotami. Nicméně vzhledem k obrovskému množství hořlavých látek je tento svět vlastně časovanou bombou. Naštěstí tam panují, pro nás, nepředstavitelné mrazy, takže veškerý kyslík je uvězněn v ledu a požár, podle Tobyho Owena z Unevezity na Havaji, nehrozí.

Zdroje: astro.cz, astovm.cz, ian.cz, exoplanety.cz

Odkaz na zajímavý článek:

 http://www.astrovm.cz/cz/pro-navstevniky/novinky_obr/letadlo-k-vyzkumu-mesice-titan.html

http://www.astrovm.cz/cz/pro-navstevniky/novinky_obr/jak-vznikaji-boure-a-jezera-na-titanu.html