Listina základních povinností, práv a svobod

Idea lidských práv, bez vazby na jakékoliv povinnosti, v současném světě totálně selhala. Jistá skupina oborníků nyní v tajnosti připravuje změnu Listiny práv a svobod, a to nastolením rovnováhy mezi právy a povinnostmi. Část pracovního materiálu však unikla ven, dostala se až ke mně a já vám s velkou radostí předám pár vybraných klíčových myšlenek z uvedeného materiálu.

Článek 1
Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti, povinnostech i v právech. Základní práva a svobody jsou v případě dodržování povinností nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Kdo se svévolně a bezdůvodně vyhýbá plnění povinností, přichází i o příslušná práva.

Článek 3
(1) Základní práva a svobody jsou vázány na plnění příslušných povinností a zaručují se všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.
(2) Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoli ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování. Každý má povinnost chovat ke zvolené národnosti patřičnou úctu.
(3) Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod, za předpokladu, že plní své povinnosti.

Článek 5
Každý je způsobilý mít práva. V případě, že není způsobilý plnit povinnosti svázané s právy, tato povinnost se přenáší na jeho zákonného zástupce.

Článek 6
(1) Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením. Každý má povinnost respektovat život ostatních.

Článek 10
(1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Každý má povinnost dbát na svou důstojnost, čest a dobrou pověst.

Článek 12
(1) Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí. Kdo neoprávněně vstupuje do cizího obydlí, ztrácí ochranu svého obydlí.

Článek 14
(6) Opustí-li občan svou vlast, je povinen se ke své vlasti chovat s nezbytnou úctou. Jedná-li v cizině odsouzeníhodným způsobem proti své vlasti, přichází o automatické právo na opětovné přijetí do původní vlasti.

Článek 16
(1) Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu. Každý má povinnost dbát na to, aby svými projevy víry neomezoval ostatní.

Článek 24
Příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu. Příslušník menšiny má povinnost jednat způsobem, aby nevznikala ani újma většině.

Článek 26
(3) Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Každý má povinnost zajistit své životní potřeby vlastními silami a legálním způsobem. Občany, kteří tuto povinnost a toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon.

Článek 30
(2) Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek. Zároveň má však povinnost se vlastním úsilím z takové nouze v co nejkratší době dostat.

Článek 32
(5) Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu. Rodiče mají povinnost pečovat o své děti. V případě soustavného porušování této povinnosti přicházejí i o právo pomoci od státu.

Článek 35
(1) Každý má právo na příznivé životní prostředí. Každý má povinnost dle svých možností dbát na udržování kvalitního životního prostředí v rámci své působnosti.