Hygieny pláčou - výhrůžky i přirovnávání k StB

Jeden by snad i slzu uronil, jak jsou lidi oškliví na pracovníky hygieny, kteří makají, až se z nich kouří. Asi se opravdu moc nezastaví, ale nemohou si za to částečně i sami?

Článek, na který reaguju, najdete zde. Dle tohoto článku lidé hygienikům vyhrožují trestním oznámením a dokonce i násilnostmi. Nedivím se, lidé už toho mají docela plné zuby a slabším povahám už zjevně uniká přetlaková pára. Zkusme najít viníka této situace. Jsou to hygienici? Chtělo by se říct že ne, ale mám za to, že svůj podíl si také nesou, jak ukážu níže. Jsou to neukáznění občané? Chtělo by se říct že ano, ale je třeba si uvědomit jednu skutečnost. Ve větší společnosti je vždy nějaké procento protestantů, diletantů a kverulantů, kteří bojkotují cokoliv, na co si vzpomenete. To je zkrátka konstanta, se kterou je třeba počítat a neumí ji zcela potlačit ani tuhá totalita. Tito raději zemřou, než by se podvolili. Můžete jim nadávat jak chcete, jen je tím utvrdíte v jejich rozhodnutí. Zbývá ještě vláda...

Ta vydávala a stále ještě vymýšlí jedno nezákonné opatření za druhým. Soud nějaké části z takových opatření zrušil, vláda je recyklovala a vydala se stejnými právními vadami znovu. To samozřejmě občana může snadno naštvat. Takové naštvání pak nutně musí odnést úředník, se kterým se naštvaný občan osobně setká. Úředník zastupuje stát, tedy musí počítat s tím, že naštvaný občan může být nějak agresivní a není pravda, že úředník za nic nemůže, jen dělá svou práci (opět ukážu níže). Aktuálně vláda (nebo jen ministerstvo zdravotnictví?) spustila velmi agresivní kampaň, kterou už vnímám na hraně šíření nenávisti vůči skupině osob - v tomto případě neočkovaných.

V souvislosti s agresivitou vládní kampaně je dobré sledovat data - řekněme, že počet nakažených nás nezajímá, a že klíčová je pouze zaplněnost nemocnic. Protože z toho plynou další závažné důsledky. Podívejme se tedy na aktualizovaná data, která shromažďuje web CoVdata. Zajímavá je stránka s údaji podle věku. Z těchto dat lze vyčíst, které skupiny nejvíc zaplňují nemocnice. Z toho pak také plyne, na které skupiny by se měl stát nejvíc zaměřit - a ostatní nechat na pokoji.

Web také odkazuje na své zdroje. Dohledal jsem tedy přes odkaz reportů ÚZIS počty hospitalizovaných ke dni 14.11.2021 - zde. Tabulka uvádí počty nevakcinovaných, po první dávce, po druhé dávce a po třetí dávce. A kde jsou počty lidí, kteří prodělali covid? Proč nejsou? Pokud úřad eviduje lidi podle úrovně vakcinace, proč neeviduje lidi, kteří získali (či mohli získat) imunitu proděláním nemoci? S takovými neúplnými daty se pak snáze dělají štvavé kampaně. I když...

Na posledním uvedeném odkazu chybí celkové součty, posčítal jsem si to tedy sám. Z celkem 3736 hospitalizovaných osob je neočkovaných 1950. Tedy zbývá 1786 očkovaných - stav je tedy přibližně půl na půl. Z očkovaných je 97 s nedokončeným očkováním, ALE 71 (sic!) s posilovací dávkou. Jak je vidět z těchto údajů, ale také ze zpráv z jiných zemí, které jsou proočkované více než my, vakcinace nesplnila původní očekávání. Tedy, že vakcinace nás ochrání před vážnějším průběhem nemoci. Data ukazují, že ochrana není tak dobrá, jak bylo slibováno či očekáváno. Tím spíš je nepochopitelná agresivní vládní kampaň a je pochopitelná narůstající agresivita občanů. Nesouhlasím s ní, ale chápu ji.

Teď k (možné) vině na straně úředníků. Úředník, pokud usoudí, že příkaz od nařízeného je v rozporu se zákony, může splnění takového příkazu odmítnout. Shodou okolností jsem dotaz na toto téma poslal hygienické stanici ústeckého kraje. Zde je plné znění mého dotazu zaslaného dne 10.11.2021:

"Dobrý den,

s ohledem na situaci, že dosluhující vláda vydává (i opakovaně) jedno nezákonné nařízení za druhým (tím mám na mysli to, že správní soud zrušil nějakou část nařízení, a vláda vydala prakticky totéž nařízení se stejnými vadami, pro které bylo předchozí nařízení zrušené) mám dotaz, jak se s takovou situací vypořádávají zaměstnanci hygienické stanice při plnění příkazů plynoucích z nařízení vlády. Vzhledem k tomu, že nějaká část nařízení je zrušena soudem, pokládám její opětovné vydání za rozporné s právními předpisy.

Zákon č. 234/2014 Sb., Zákon o státní službě, § 85

(1) Má-li státní zaměstnanec za to, že příkaz je v rozporu s právním předpisem nebo služebním předpisem, je povinen na to upozornit bezprostředně nadřízeného představeného, vyššího představeného, vedoucího služebního úřadu, příslušného člena vlády nebo vedoucího Úřadu vlády dříve, než tento příkaz začne plnit. Nedojde-li k nápravě, je státní zaměstnanec povinen na tento rozpor písemně upozornit.

(2) Trvá-li bezprostředně nadřízený představený, vyšší představený, vedoucí služebního úřadu, příslušný člen vlády nebo vedoucí Úřadu vlády přes písemné upozornění na splnění příkazu, je povinen vydat příkaz státnímu zaměstnanci písemně. Písemné upozornění a písemný příkaz se založí do osobního spisu státního zaměstnance; o tomto postupu se neprodleně písemně vyrozumí náměstek pro státní službu.

(3) Státní zaměstnanec nesmí splnit příkaz, spáchal-li by jeho splněním trestný čin nebo správní delikt.

Dle tohoto paragrafu a výše popsané situace předpokládám, že mělo dojít v předmětné věci k odmítnutí plnění některých příkazů nebo jejich částí. Ustanovení ukládá evidenci takových odmítnutí. Z toho se pak odvozují následné dotazy, které se vztahují k plnění příkazů plynoucích z nařízení vlády ve věci covid-19.

1. Kolik takových upozornění eviduje váš úřad?
2. Kolik z takových upozornění bylo vyhodnoceno jako skutečný rozpor s právním nebo služebním předpisem?
3. Kolik z takových upozornění (dle bodu 2) bylo i tak nařízeno ke splnění?
4. Jakých konkrétních částí nařízení se upozornění (dle bodu 1) týkají?
5. Kolik takových upozornění a k jakým částem nařízení podal váš úřad příslušnému nadřízenému orgánu (členu vlády atp.)?"

Odpověď byla velmi rychlá (přišla mi už 15.11., tedy dnes), protože velmi jednoduchá - úřad neeviduje žádné upozornění podle uvedeného paragrafu. Tedy máme situaci - vláda vydává nezákonná opatření, ale úředník sklapne paty a neozve se. V takové situaci mohu volit jen takový postup, který se nebude úředníkům líbit. Při případné kontrole mě bude zajímat, zda požadavky úředníka jsou v souladu se zákonem. Podle správního řádu mě má správní orgán v souvislosti se svým úkonem přiměřeně poučit o mých právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné. Pokud shledám, že taková kontrola není v souladu se zákony, pak mohu třeba pohrozit trestním oznámením. Bude-li kontrola i nadále prudit, budu vyžadovat protokol o tomto jednání. Ideální je však si celé jednání nahrát (dle občanského zákoníku můžete, ať si úředník říká co chce). Při nahrávání je však nesmírně důležité zachovat klid a být velmi asertivní.

Tedy mi vychází, že i úředník hygieny si nese svůj díl viny za aktuální stav a za to, že jim někteří lidé vyhrožují. Ronění slz se tedy nekoná.