Kvantitativní uvolňování a solidární přerozdělení národního důchodu

Článek vysvětluje opatření k překonání hospodářského propadu. Zopakuji, proč „kapitalizmus“ nemůže fungovat při konstantní peněžní nabídce. Proč přerozdělení příjmů vede k nastartování hospodářského růstu. A vyvrátím mýty o „ponechání peněz lidem“.

Kvantitativní uvolňování

   Že „kapitalizmus“ nemůže fungovat při konstantní peněžní nabídce jsem ukázal již několikrát ve svém blogu. Vysvětlení je jednoduché. Když si rozdělíme lidi na bohaté investory, kteří většinu svého příjmu investují za účelem zisku a chudé spotřebitele, kteří užívají většinu příjmu k osobní spotřebě, pak je zřejmé, že investoři nemohou trvale docilovat zisk, neboť tím se při konstantní peněžní nabídce trvale snižuje koupěschopnost spotřebitelů.

   Něco podobného tvrdí i marxistická ideologie. Když je požadován ideál, aby rostlo bohatství u chudých lidí, a aby nebyl stát tak zadlužován, pak evidentně musí při konstantní peněžní nabídce být ochuzeni bohatí. Ti mají ovšem schopnost využít lepší koupěschopnosti lidí. Proto marxisté docházejí k potřebě „zespolečenštění“ výrobních prostředků. S tím ovšem zmizí i ten, kdo je tvrdě motivován kontrolovat a řídit efektivní hospodaření.

   Pokud chceme, aby chudí lidé byli na tom finančně lépe, aby stát neměl tolik závazků a aby na to nebyli hůře bohatí, při poklesu jejich pohledávek vůči státu a chudým občanům, pak v součtu změn nemůže existovat konstantní peněžní nabídka.

   Peněžní zásoba nebyla v historii lidstva konstantní. Kdyby od začátku lidstva se peněžní nabídka neměnila, pak tady ani žádné peníze by nebyly. Peníze nejsou podloženy zlatem, ale zbožím všeobecně a nabídkou služeb. V kronikách je zaznamenán případ, kdy se lidé vrhli na těžbu drahých kovů,  opustili pole, vytěžili hodně drahých kovů, ale vyrobili málo potravin, a tím nastala drahota. Také v Zimbabwe nebylo primárním důvodem inflace „tištění peněz“, ale likvidace tržní nabídky zboží. Ten samý důvod stál za měnovou reformou v r. 1953, v západních zemích si s přebytkem peněz poradil trh. U nás byl trh zničen.

    Pokud naopak existují nevyužité výrobní kapacity a nevyužité zdroje pracovních sil, pak nově emitované peníze nejsou virtuálními penězi, ale mohou sloužit k vytvoření poptávky po využití těchto výrobních prostředků a pracovních sil.

   V době normálního růstu je prováděna emise peněz samovolně v komerčních bankách. Na základě regulací státu mohou komerční banky v určité výši emitovat peníze. Pokud na poskytované úvěry nepostačí peníze drobných vkladatelů. V době krize ovšem dochází k omezení investiční činnosti, peněz drobných vkladatelů mají banky „přebytek“, taky za ně dávají skoro nulový úrok. V zahraničí proto řeší emisi peněz nesamovolnou cestou v centrálních bankách, pomocí tzv. kvantitativního uvolňování. U nás pan Topolánek kdysi toto nazval cestou do pekel, nicméně úspěch odvrácení kolapsu americké ekonomiky je evidentní.

   Myslím si, že neochota a legislativní zábrany ke kvantitativnímu uvolňování v České republice jsou vedle nevhodného zdanění a korupce další příčinou zaostávání hospodářského výkonu České republiky proti vyspělému světu.  Legislativa by měla toto umožnit, ale přitom stanovit limity, hlavně směrem k výši obchodní bilanci a bilanci služeb. Nelze si totiž dlouhodobě tisknout peníze za účelem nákupu zahraničního zboží a služeb. Naopak musíme vyrábět víc, než spotřebujeme. Obchodní saldo by mělo být pozitivní.

   Kvantitativní uvolňování může být prováděno jak půjčováním státu na jeho výdaje, včetně řešení části jeho dluhu, tak i nákupem podílů firem, které v ČR působí, do přechodného státního vlastnictví. Pokud jejich hodnota na veřejných trzích díky panickému chování investorů výrazně poklesne, ale skutečná hodnota akcií firem je výrazně vyšší, pak stát může vydělat i na tomto spekulačním nákupu a přitom stabilizovat kapitálový trh. Dalším limitem pro kvantitativní uvolňování je velikost zdrojů nevyužitých výrobních kapacit a pracovních sil.

Solidární přerozdělení národního důchodu

   Středobodem ideologie ODS, TOP 09, SSO a podobných ministraniček je často opakované tvrzení, že peníze mají „zůstat“ u lidí, že lidé s nimi dovedou naložit lépe, než stát. Že stačí přestat přerozdělovat, a nastane ráj na zemi.

   Když si občany rozdělíme na bohaté investory a chudé spotřebitele, pak ovšem zjistíme, že chudým spotřebitelům pravicovým snižováním danění příjmů peníze nezůstanou, protože daleko víc zaplatí při placení služeb, které byly původně hrazeny státem. Úspora na dani je evidentní u bohatých investorů, je tu i možnost vydělat na privatizaci veřejných služeb. Díky poklesu koupěschopností spotřebitelů ovšem tyto investice investorům většinou původně očekávaný výnos nepřinesou.  Naopak přicházejí odbytové potíže a zastavení investic.Významnou podmnožinou množiny investorů jsou zahraniční akcionáři.  Ti většinou drží ve svém vlastnictví podíl mateřské společnosti a daňové změny v ČR ani nezaregistrují. Ve výjimečných případech ovšem má na ziskovost mateřské společnosti velký vliv tvorba zisku v české pobočce. Zvýšení zdanění v ČR se tedy může projevit i na ceně akcií mateřské společnosti. Akcionář má možnost své akcie prodat, nebo akceptovat většinou ne moc významnou ztrátu. Tato ztráta je spíš přechodného charakteru, díky lepší poptávce na našem trhu je propad daný zdaněním brzo překonán. Ať se zahraniční akcionář rozhodne jakkoliv, nemá to vliv na české hospodářství. Vliv na české hospodářství má to, že z části jeho zisku může náš stát realizovat určitou veřejnou službu.  Z výše uvedeného je zřejmé, že nižším zdaněním bohatých se nevytvoří poptávka, která vede k odbytu zboží a nastartování investic. Že tomu tak ve skutečnosti je, ukazují i data o propadu našeho hospodářství, který je dokonce větší, než mají vyspělé Západní země. Místo abychom vyspělý svět doháněli, tak se rozdíly zvyšují. Dole uváděné články pravicových autorů předpokládaly opak, že se zavedením rovné daně, dojde k růstu HDP.

Že důvodem propadu HDP není zahraniční krize, jsem ukázal již v tomto článku : http://hlavaty.blog.idnes.cz/c/246551/Recke-ohne-ceske-vladni-dluhy-a-jedna-ekonomicka-rovnice.html

   Často taky je taky slyšet z pravicového tábora poučka, že nemůže existovat vynucená solidarita, že může být jen dobrovolná. Je ale logické, že „vynucená“ solidarita je podmnožinou všech solidarit. Je dána právním prostředím, které na druhé straně umožňuje využívat výhody prostředí ke své výdělečné činnosti. Nic není zadarmo.     

Nakonec něco pro zasmání :

M. Loužek: Na „rovné dani vydělají všichni“, můžeme prý očekávat zvýšení hospodářského růstu minimálně o 1%.

http://cepin.cz/cze/clanek.php?ID=680

P: Mach : Rovná daň prý zvýší HDP o 3%

http://cepin.cz/cze/clanek.php?ID=651

„Prospěšnost“ drahého telefonování ze zahraničí :

http://cepin.cz/cze/clanek.php?ID=702