Nedostatek pracovníků v technických oborech. Opravdu?

S akcelerujícím hospodářským růstem se český průmysl potkává se starým problémem. Podnikatelé, pro které jsou technicky vzdělaní zaměstnanci nezbytností, si stěžují na nedostatek uchazečů o nově vytvořená místa. Najdou se ale i odpůrci, kteří tvrdí, že větší důraz na technické obory není tou správnou cestou pro Českou republiku.

Před tím, než si začneme stěžovat, že mladí Češi nemají o techniku zájem, je potřeba si představit základní čísla. Podle dat Eurostatu pracuje v tuzemském průmyslu přes 29 procent všech zaměstnancům. Toto číslo je o čtyři procenta vyšší, než u slovenských sousedů a je o více než osm procent vyšší než v Německu, které je pro svoji výrobu tolik oslavováno. V porovnání s průměrem EU pracuje v českých továrnách téměř dvojnásobný podíl zaměstnanců. Pokud absolventi vyrůstali v téměř stejném prostředí jako jejich zahraničí vrstevníci, proč by měl být více zaměření na technické obory?

Podíl průmyslu na našem HDP je ale třeba brát jako fakt a pokud o něj nechceme v krátké době přijít a zároveň nemáme zájem o vlaky plné agenturních zaměstnanců z východu, je potřeba se podívat na podrobnější čísla.

Národní ústav pro vzdělávání poskytuje data o nezaměstnanosti absolventů jednotlivých typů středních škol. Čísla ale poskytují úplně opačný obrázek, než by člověk čekal. Práci si neúspěšně hledají pouze čtyři procenta bývalých studentů gymnázií. Jejich stejně staří kolegové ze škol, které ukončují své studium výučním listem nebo maturitou a odbornou zkouškou, se ale potýkají s nezaměstnaností okolo 15 procent.

V souladu s daty o nezaměstnanosti jsou i výsledky průzkumu, který byl proveden mezi 510 zaměstnavateli. Pouze dvacet procent z těch, kteří mají při hledání pracovníků problémy, se vyjádřilo tak, že příčinou je obecný nedostatek pracovní síly. I toto číslo ale může být uměle navýšeno tím, že výši mzdy deklarují už při inzerování pracovního místa a potenciální zaměstnanci se ani nepřihlásí. Další pětina zaměstnavatelů si stěžuje na příliš vysoké mzdové požadavky. Toto množství může ukazovat na nedostatečnou schopnost podniků zaplatit své pracovníky nebo na růžové brýle pracovníků, každopádně by mělo jít o krátkodobý problém. 

Skutečným problémem je zbývajících 59 %. Tři pětiny podniků nevidí problém ani v množství, ani ve financích, ale v připravenosti lidí na jejich budoucí práci. Může jít o nedostatečnou kvalifikaci nebo o nedostatek pracovních zkušeností. Každopádně jde o problém, který může být řešen ze dvou stran a nejlépe z obou.

Stát nemusí nahánět tisíce žáků od zkoušek na gymnázia. Podle průzkumů je na odborných školách studentů dost. Klíčem k úspěchu je poskytnout moderní odborné vzdělání těm, kteří o něj stojí už nyní. Zvyšování platů učitelů a přilákání elity národa za katedry je evergreen, který ale stojí hodně peněz. Investice do vybavení škol by ale mohla být pro státní rozpočet o řád méně náročnou akcí. Stejně tak by se ministerští úředníci měli zamyslet nad mechanismy, jak navázat reálnou spolupráci mezi firmami a školami. Mezi další nástroje může patřit přilákání malých podnikatelů k částečným úvazkům na školách tak, aby se studentům dostalo zkušeností z praxe.

A druhá strana? Podniky si musí uvědomit, že vzdělávání má vychovat člověka pro celý život. Školství nikdy nebude tak flexibilní jako trh a nikdy nebude schopno připravit zaměstnance na jednu konkrétní pozici. Kvalitní vzdělávací systém má dát mladému člověku směr a schopnost učit se novým věcem. Zbylou práci musí odvést pracovník ve spolupráci se svým zaměstnavatelem. Někteří si to uvědomují a ti ostatní mají dvě možnosti: Stěžovat si na ministerstvu školství, a nebo se do toho pustit.