A já si tu vafli dám stejně!

Když jsem se dneska ráno probudil, byl jsem v šoku. Ne tak jako 11. září, přece jenom to nejsou první útoky, ale asi o trochu víc než vy ostatní. Do Bruselu mám totiž příští čtvrtek letět.

Moje první myšlenka byla, že to odpískám a pojedu někam jinam. Samozřejmě mi zhruba 2 sekundy po probuzení volala mamka s tím, jestli jsem viděl zprávy. A rozhovor na téma bezpečností situace v Evropě vám v 10 ráno na klidu taky nepřidá.

Když se nad tím ale člověk zamyslí, je příští týden vlastně ideální čas do Bruselu vyrazit. Nejsem blázen, pokud by útoků bylo víc a nebo by (opět) byl Brusel zavřený od metra až po poslední stánek s hranolkama, asi to zabalim. Co bych tam dělal? Ale pokud se už nic nestane, není důvod tam nejezdit. Bezpečnostní kontroly budou přísnější než kdy dřív. Nejradikálnější islamisti se smaží v pekle. A 10 dní po útoku už by všechno mělo fungovat normálně.

A navíc: Je tu ten signál. Signál, který z bruselského letiště vyšlu všem těm, kteří mi chtějí zničit můj milovaný kontinent. Během bitvy v Ardenách velitel americké jednotky obklíčené v belgickém Bastogne poslal Němcům odpověď na jejich žádost o kapitulaci: "Nuts!". Kuloví. Prdlačky. Trhněte si. Můžete si dosadit i ostřejší výraz.

A přesně to jim chci říct. Těm lidem, co mě chtějí přikovat doma ke křeslu, abych musel poslouchat v televizi kecy Tomia Okamury a bál se, jestli náhodou nevybouchne kolem jedoucí desítka. ANI NÁHODOU. Nehodlám se jim přizpůsobovat. Jestli si chci nacpat pupek vaflema v Bruselu, tak to udělám. Jestli chci vidět, jak Sparta zvedá pohár pro mistra ligy, tak na stadion půjdu i kdyby se stavěli na hlavu. Jestli mám chuť jezdit metrem z konečný na konečnou od rána do večera, tak jezdit budu.

Chápu, že máte strach. I já ho mám. Ale nejlepší odpověď, kterou jim můžeme dát, je dát si dneska k obědu belgické hranolky a sestavit z nich tenhle tvar. NUTS.