Místo koncepčního a dlouhodobého řešení důchodové reformy, na němž by se shodly největší politické strany v ČR a nehrozila by tak jeho radikální změna po každých volbách, vláda občanům vnucuje pochybný zmetek. Ten ve skutečnosti důchodovou situaci občanů vyřešit nedokáže a až příliš okatě nahrává penzijním společnostem a jejich ziskům vzhledem k faktu, že vláda i zmíněné penzijní společnosti ve svých propagacích tohoto systému zcela záměrně vynechávají některé podstatné informace.
Zázračné přilepšení na penzi tkví v tom, že do druhého pilíře, tedy spoření u penzijních fondů, je možno přesměrovat 3% odvodu na sociální pojištění a zároveň povinnost přidat částku ve výši 2% svého příjmu. V případě, že je vám více než 35 let, do systému lze vstoupit pouze do 30. června. Co už ale v žádné z reklam neuslyšíte je, že ona zmíněná 2% musíte přispívat po celou dobu, tedy i v situacích, kdy vám výrazně klesne příjem nebo se ocitnete ve finančně složité situaci. Povinnost platit je přerušena pouze po dobu nezaměstnanosti. Pokud k výpočtu příspěvku na důchod z druhého pilíře použijeme kalkulačky na portálu duchodovareforma.cz, pak žena ve věku 35 let s dvěma dětmi, která vstoupí do systému s hrubou mzdou 25 000 Kč měsíčně a bude si tak spořit 33 let, při pro ni aktuálním odchodu do důchodu v 67 letech, bude pak získávat částku 2 097 Kč po dobu 20 let důchodu. Tedy pokud by využila nejkonzervativnější investice do státních dluhopisů, která předpokládá velmi optimistický výnos 2,5%. Tento odhad je však samozřejmě velmi orientační. Dalším podstatným parametrem systému, o kterém vás rovněž nikdo s nadšením neinformuje, je skutečnost, že pokud se jednou rozhodnete do systému vstoupit, nemáte již šanci své rozhodnutí změnit a to ani v situaci, kdy se vám nebude líbit způsob, jakým penzijní společnost nakládá s vašimi financemi. Dovolena je pouze změna společnosti, nikoli však výstup ze systému.
Nevýhodnost tohoto produktu pro klienta podtrhuje skutečnost, že peníze jsou během celého období spoření pro klienta naprosto nelikvidní, lze je tedy využít až v penzi za podmínky přiznání státního důchodu. V souvislosti s neustálým posunováním věku odchodu do důchodu to vyvolává otázku, zda-li je tento systém vůbec plánován tak, aby si ho většina budoucích důchodců stihla užít. Další velmi nejistou proměnnou je budoucí kupní síla naspořených peněz a otázka, co si za takovou částku budu schopen koupit za 20 nebo 40 let, kdy skutečně dosáhnu důchodového věku. Schopnost zhodnocení finančních prostředků penzijními fondy dnes jen velmi stěží pokrývá inflaci, která v roce 2012 činila 3,3%. Vývoj této hodnoty na další desetiletí prakticky nelze predikovat. Úrokové sazby v zemích, které jsou postiženy finanční krizí, se pohybují jen velmi nízko na nulou. Investoři dnes jen velmi složitě hledají investice, u kterých jsou schopni finanční prostředky zúročit spolu s minimálním rizikem, že o ně přijdou. U peněz, které mají do budoucna sloužit k vyplácení důchodů je takovýto požadavek naprosto relevantní. Ani dluhopisy vyspělých zemí se již dnes nezdají být zárukou, zejména v horizontu několika desítek let.
Za zmínku stojí také skutečnost, že aktuální počet registrovaných klientů dosahuje zhruba 40 tisíc účastníků druhého pilíře. Minimální počet klientů pro který dává penzijní reforma smysl tak, aby náklady na jeho správu nestály veškerý objem příspěvků, je obecně považován půl milionu účastníků. Pakliže tohoto čísla dosaženo nebude, penzijní společnosti se velmi pravděpodobně dostanou do ztrát. V systému rovněž existuje podmínka, podle níž důchodový fond, který do 24 měsíců neshromáždí alespoň 50 000 účastníků, může být rozhodnutím ČNB převeden pod jinou penzijní společnost. Ani pečlivý výběr penzijní společnosti ze strany klienta tak nemusí zaručit úspěšné spoření na důchod. Malým exkurzem do historie lze jen stěží najít dostatečně dlouhá a finančně stabilní období, která by v nějakém krizovém momentu peníze zásadně neznehodnotila. Jaké jsou tedy záruky, že stávající finanční instituce budou za dlouhá léta schopny tyto peníze skutečně vyplatit.
Celý projekt tak působí dojmem, aby se vyplatil soukromým finančním institucím a možná některým jednotlivcům ve vládě. Jinak nelze vysvětlit, proč je jako univerzálně výhodný vnucován prakticky všem bez rozdílu věku, finančních příjmů nebo dalších osobních omezení. Zajímavou skutečností je také fakt, že se do něj nepřihlásily zdaleka všechny zavedené bankovní instituce a raději nabízejí vlastní flexibilnější a tak i výhodnější finanční produkty ke spoření na důchod. Ani zdaleka nelze říci, že by si většina občanů neuvědomovala nutnost zajistit se na staří také vlastním úsilím, protože to svým způsobem patří k základním lidským instinktům. Množství způsobů, jak se na něj připravit, je však mnohem širší a důmyslnější než 2. pilíř včetně již zmiňovaných výhodnějších bankovních produktů.
Jedním z prostředků zajištění se na stáří je vlastnictví vhodného nemovitého majetku k finančně dostupnému bydlení tak, aby byl co možná nejméně energeticky náročný a velikostně vhodný. Nemovitý majetek, který v zásadě méně ztrácí hodnotu, může ve stáří sloužit také jako zdroj příjmů. Tyto příjmy, které bude důchodce pobírat z pronájmu nemovitosti, tak budou adekvátní aktuální cenové hladině. Další z možností je skutečně proaktivní politika zaměstnanosti starších osob a aktivní udržování důchodců v pracovním procesu tak, aby spolu se zvyšující se hranicí odchodu do důchodu byli schopni adekvátní práci skutečně najít. Důstojný život v důchodovém věku lze umožnit také nabídkou širokého množství služeb, jakými může být dostupné bydlení a zdravotní péče, zvýhodněná doprava a kultura a využití volného času. Při vytvoření takto dostatečného materiálního zajištění státem je nižší částka příjmů důchodců, kterou si ČR bude pravděpodobně v budoucnu moct dovolit, snáze akceptovatelná. Velmi tradičním způsobem zajištění na stáří, kterým však současná vláda zcela očividně opovrhuje, je soudržná rodina, tedy základní jednotka lidské společnosti, která funkci důchodového zajištění svých starších členů zajišťovala od pradávna. Stát by v tomto směru měl vytvářet podmínky, ve kterých se bude rodit dostatečný počet dětí a umožnit rodičům vytvořit prostředí, v němž dokážou vychovat produktivního jedince.
I přes naznačené možné cesty je průběžný důchodový systém jako základní pilíř jeden z nejvýznamnějších sociálních výdobytků lidstva a zároveň nejstabilnější systém, který umožňuje předejít časovému znehodnocení peněz inflací a rizikům kapitálových trhů. Mzdy jsou obvykle v souvislosti s inflací valorizovány a tomu odpovídá také velikost odvodů, ze kterých jsou následně důchody vypláceny. Stát však zároveň musí zajišťovat dostatečnou nabídku práce aktivní politikou zaměstnanosti a dostatečné množství plátců, aby se objem prostředků, ze kterého se vyplácí důchody, vždy naplnil. Nejzásadnějším problémem důchodové reformy České republiky je však kvalitní diskuze a následná dohoda politických stran na stabilní podobě důchodové reformy. Bez ní budeme my všichni nedobrovolně hrát důchodovou loterii.
