Má to jeden v dnešní době velkou smůlu. Život v pandemii, ceny potravin, zejména ovoce a zeleniny, letí nahoru. A to není vše. Zdražila i koťata.
Motto "Všechno, co máš vykonat, konej podle svých sil, neboť není díla ani myšlenky ani poznání ani moudrosti v říši mrtvých, kam odejdeš." (Kazatel 9 - 10, Stejný úděl všech, 9.10)
Má to jeden v dnešní době velkou smůlu. Život v pandemii, ceny potravin, zejména ovoce a zeleniny, letí nahoru. A to není vše. Zdražila i koťata.
Před měsícem mi zemřel milovaný kocourek. A zbyl tu po něm ještě jeden, mladší Filip. Byl odmalička zvyklý žít v tandemu, osamělost by mu nesvědčila. Proto jsem se rozhodla opět si pořídit britské koťátko. Moc jich v nabídce nebylo, ale nakonec jsem měla štěstí a na jednoho chovatele natrefila. Cena bez PP šest tisíc korun českých. Stoprocentní zdražení, protože ještě před cca třemi lety stálo kotě bez papírů tři tisíce. Papírové se pohybuje okolo dvanácti tisíc. Za hubičku zrovna není. Dokonce i moje veterinářka konstatovala, že pořízení si kotěte je celkem drahý špás. Jenže já jsem chtěla opět špásovat, proto jsem dlouho neváhala. Vím, že trh takto funguje. Buď cenu akceptuješ a koupíš, nebo neakceptuješ a nemáš nic. Jedině peníze ve štrůzoku, které leží ladem a žádnou radost nepřinášejí.
Když jsem si přivezla kotě domů a otevřela přepravku, žádné kotě jsem neviděla. Propadla jsem panice, že jsem je někde ztratila. Ale kde bych je mohla ztratit, když byla přepravka po celou dobu zavřená? Jímala mě úzkost, kde by mohlo být. Pak mi to došlo. V přepravce byla podložka a ono pod ní zalezlo. Nechtělo jít ven, a když jsem je vytáhla, utíkalo se rychle schovat. Do knihovny za knihy. Věděla jsem, že je pro ně nový domov velká změna, nechala jsem je být. Vydrželo tam až do rána.
Chcete-li, aby se vám změnil život k lepšímu, pořiďte si koťátko. Moje nové se jmenuje Sean a vypadá, jako by bylo celé plyšové. Jeho příchodem Filip ožil a já se kolikrát jen dívám, jak malý Sean objevuje svět. Pozorovat jej přináší spoustu úsměvů a je mnohem, opravdu mnohem lepší než většina TV programů. Zážitky s kotětem jsou neopakovatelné, vždy přijde s nějakým novým kouskem, rádo se předvádí a provokuje Filipa, nakonec se přijde pomazlit. Z plyšového uličníka se rázem stane ten nejsladší a nejněžnější andílek, jemuž byste snesli modré z nebe. Hluboké prožitky se podobají impresionistické skladbě v přímém přenose. Spící kotě zosobňuje blaženost a slast, pohled na ně přináší zklidnění duše, je jí hebce, proto je dobře domácího mazlíčka mít. Mláďata jsou zvídavá, o kočkách to platí dvojnásob. Se Seanem nuda rozhodně není, a když jsem doma, musím dávat pozor, co kotě provádí. Jen považte. Pracuji u počítače, když slyším téct vodu. Sousedka nade mnou pere, proto si říkám, že pračka zrovna vypouští. Jenže ten zvuk je jaksi jiný, je podezřelý. Mám pocit, že voda teče u mě v bytě. Jdu se podívat do kuchyně a tam to vidím. Sean je fascinován tím, že pustil vodu do dřezu a nemůže se pohledem na tekoucí vodu nasytit. Teď už vím, že musím vodu zavírat, kdykoli jdu ven.
Psi jsou známi tím, že je nikdy neunaví kdykoli přivítat svého páníčka. Jenže totéž lze říci i o kočkách. Když přijdu domů, Filip i Sean čekají za dveřmi a vesele mě vítají. Vědí, že je čeká odměna v podobě pamlsků, které mají rádi. Dva oddaní kamarádi, které člověka nedokáží zradit. Vlastně dokáží zradit. Když nadejde jejich čas a oni odcházejí do kočičího nebe, kam našince nepustí. Hrozně to bolí, nicméně to neodradí od toho, abychom si opět domů nepřinesli nové slunce v podobě měkkého kožíšku a sametových tlapek...
