Zamyšlení nad výroční zprávou České školní inspekce, která se zabývá středním školstvím, jeho problémy.
Motto "Synové, slyšte otcovské kárání, pozornost věnujete poznávání rozumnosti." (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Nabytí moudrosti, 1)
Dostal se mi do rukou zajímavý článek, jenž se zabývá výroční zprávou České školní inspekce (ČŠI), hovoří také o situaci ve středním školství. Údaje, které uvádí, jsou alarmující a vzhledem k tomu, že se v tomto sektoru pohybuji, dovolím si tvrdit, že budou ještě horší.
Do školství jsem se vrátila po několika letech s nadějí, že mám svým studentům a žákům co dát. Když jsem ze školství odcházela, byla jsem znechucena poměry, které tam vládnou, celkovou úrovní, ale teď po několika letech zjišťuji, že se úroveň opět snížila a situace je o poznání horší.
Zpráva ČŠI hovoří o záškoláctví, na němž se podepisuje i vliv rodinného prostředí. Mnoho studentů školu nedokončí a raději zůstává bez kvalifikace. Překvapilo mě, že asi pětina gymnazistů maturitu vzdá. Gymnázia vždy znamenala elitu, a jak vidno, jejich úroveň rovněž klesá. Ve svých pedagogických začátcích jsem učila jen na gymnáziu a vím, že maturita nebyla nic jednoduchého. Tehdejší gymnazisté získali znalosti, které můžeme dnes srovnat s těmi, kteří studují magisterské studium. I znalosti různých magistrů či inženýrů jsou nesrovnatelné s těmi, kteří studovali v době předlistopadové. Čili i vysoké školy musí vidět propad úrovně svých studentů.
Dle zprávy ČSI se střední školy potýkají s absencí studentů, vychází to 137,1 zameškané hodiny na žáka, přičemž z toho je 58,9 hodin neomluvených. Do této sumy jsou zahrnuty všechny střední školy, na některých školách je absence mnohokrát vyšší. Minulý rok jsem začala učit na střední škole, která nabízela maturitní studium i učební obory, studentů se přihlásilo hodně. Chci zdůraznit přihlásilo. Protože jim šlo jen o to, aby byli někde zapsaní, následně pak do školy přestali chodit. Vysoká absence, která si myslím se neřešila. Přišla jsem třeba do třídy a tam seděl jeden nebo dva studenti. Když nechodí do školy, nejsou klasifikováni a oni se rozhodnou opakovat ročník. A tak to jde dokola. Ze školy jsem odešla, protože se dívat do očí studentů, které nic nezajímá, je pro mě ztráta času. Nikdo se vysokou absencí nezabývá, každého zajímají jen peníze. Školy jsou zainteresovány, aby měly dostatek studentů, tím se zajistí úvazky pro učitele, studenti získávají nárok na různé sociální výhody, respektive jejich rodiče.
Střední školu bez maturity končí každý osmý student středních škol a v dvouletých učebních oborech jich to jedna třetina vzdá. A zůstanou bez jakékoli kvalifikace, oni vědí, že se o ně stát postará. Úřad práce to jistí, nějaké dávky se najdou a dotyčný nebude a nechce pracovat. Se svou nulovou kvalifikací nemůže dostat dobrou práci a pro něj je proto lepší zůstat doma. Nedivím se, že je situace špatná, protože vše souvisí se vším. Jestliže se studenti cítí demotivovaní, je za tím nízká konkurence mezi školami. Už jsem se nejednou vyjadřovala o tom, že je velké množství středních škol, které vezmou každého. Obdobná situace musí být i na vysokých školách. Mám na mysli takové, které vznikly jako houby po dešti v polistopadové době.
Náš systém se podílí na tom, že podporuje organizovanou lenost dítek. A to ani nemluvím o žácích základních škol, z nichž je většina k nepoužití. Leností jen tečou. Když máte ve třídě inteligentního žáka nebo dva, můžete si gratulovat. Dětem se všemožně snižují nároky, hledají se cestičky, jak učení usnadnit. To se podporuje nesmyslnými potvrzeními, které se dají dobře obstarat. Za peníze dnes seženete všechno. Přála bych každému, aby měl možnost nahlédnout, jaký je stav věcí. Aby viděl, jak se učí ve třídách, v nichž žactvo zajímají jen mobily. Chraň vás ruka Páně, kdybyste mu chtěli mobil vzít, byť jen položit na katedru, aby se dotyčný mohl koncentrovat na výuku. Jejich posedlost mobily je až chorobná.
Neumím si představit, kam toto jednou dojde. Zůstávám v tomto směru pesimistou, protože vše začíná v rodinách. A podívejte se, jak dnešní rodiny žijí. Některé ženy se přestávají chovat jako matky, dítě si pořídí jako doplněk, ale samy si chtějí užít života. Pro některé je dítě dobrý zdroj příjmů, a když dítě nezvládne, dá se do dětského domova. A kdo je dnes v dětských domovech? Nikdo mi nevyvrátí, že základ je v rodině. A rodina se bohužel stávajícími poměry dostala do krize.
