Nesmíme nikdy zapomínat na humor

Motto "Sladké je světlo a vidět slunce je milé očím. I když se člověk dožije mnoha let, ať se z nich raduje ze všech, ale na dny temnoty ať pamatuje, že jich bude mnoho." (Kazatel 11 - 12, 11.7, 11.8)

Bez humoru by život nebyl životem. Když se ocitneme ve svízelné situaci, humor pomáhá. Má sice příchuť onoho šibeničního, nicméně se smíchem se vše lépe zvládá.

V životě jsem musela čelit velmi závažným situacím, někdy jsem prožívala cosi, co by se dalo naznačit psychickým koncentrákem. Na vině nebyla příroda, na vině byli lidé. To, co se dnes děje, považuji za jednu z tváří, kterou dává příroda člověku najevo, že je mnohem silnější než on. A protože jsem se ve svém životě díky mnoha nástrahám musela umět bránit, dnes si jen tak z něčeho nenakálím do kalhot. Stala jsem se "bojem zocelená žena", jak říkají komunisté, jenže oni mají na mysli svou problematickou partaj.

Sílu přírody jsem pocítila při hurikánu Irma na Kubě v roce 2018. Venku dosahoval vítr rychlosti kolem 260 km/hod., což byl pořádný hukot. Odletěla část střechy hotelu, rozbíjela se okna, propadaly se stropy, do hotelu se dostávalo čím dál více vody... Pohled na rozbouřený Karibik, který ztratil svou blankytnou barvu, v člověku mohl vyvolávat děs. Je s podivem, že jsem v té situaci zůstávala klidná, se mnou i další turisté. Nedalo se nic dělat jen sledovat běsnění toho, co se dělo venku. A i když v propozicích hotelu stálo, že je zakázána konzumace alkoholu, Kubánci toto nerespektovali a barmani nalévali rum, pivo, víno, zkrátka vše, co si kdo přál. Karibský rum se popíjel asi nejvíc, můžete ho vypít velké množství a ráno vám nic není. Chutnal. A k tomu chutnala lidská solidarita, okořeněná humorem. I když nám šlo všem tzv. o kejhák, v placu byl humor nepřetržitě. Sice ten s černou tváří, ale pomáhal. Snad nikdy a nikde jsem se nenasmála tolik jako v komunistickém hotelu na Kubě. Venku měl vše v režii hurikán Irma, ale lidé nezapomněli na smích, což bylo v té situaci jedině dobře. Tam jsem si zároveň uvědomila, jak nesmírně mocná příroda je. Ale já se jí v ten okamžik nebála, protože mi došlo, že někteří lidé jsou mnohem horší tím, jak dokáží druhému ublížit...

Svět teď blázní, a abychom se z toho nezbláznili, měli bychom svou mysl obšťastňovat třeba hudbou. V ní jsou napsány naše životy a dokáže člověku hodně pomoci. Zvlášť klasická, v ní je ukryto spoustu moudrosti. A hodně si číst, knihy jsou velkými pomocníky, když svět churaví. Při čtení mozek pracuje, naše fantazie též a to dělá dobře naší duši. Stejně tak zhlédnutí zajímavého filmu. Nebo vyrazit do přírody a čerpat její energii. Zapomenout na nákupní centra, v nichž strávený čas vede jen k prázdnotě a odcizení. A to ani nemluvím o domácích mazlíčcích. Jak ti dokáží rozptýlit lidskou mysl, proč  nenechat prostoupit do sebe jejich bytí. 

Hlavně nebýt pořád zaháčkovaný na sociálních sítích, umět druhému pomoci, zvlášť seniorům, kteří jsou nejvíce ohroženi. Zazvonit na ně a nabídnout svou pomoc, nemálo jich toto uvítá. A především nezapomínat na úsměv a smích. Ty jsou lékem proti bolestínství současného světa. A věřit, že to zvládneme, že zdravý duch léčí...