Jak se emigrovalo za komunistů

Motto "Tak spravedlnost vede k životu, kdežto kdo se žene za zlem, spěje k smrti." ((Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 11.19)

Vláda komunistů se do historie naší země natrvalo zapsala jako období temna. Nesvoboda, cenzura, nevýkonná ekonomika, pronásledování těch, kteří nesouhlasili s diktaturou proletariátu. 

Za jakýmkoli diktátem se skrývá zamindrákovanost. Ten, kdo diktuje, je si sám sebou nejistý, nevěří si, proto často kompenzuje svůj komplex méněcennosti diktátem a manipulací. Komunisté byli nátlakovou skupinou, která v zemi šířila strach a nesvobodu. Žít v nedemokratické zemi znamenal pro mnohé nastavit se do modu přežití. Někteří to řešili emigrací.

Znám případ Čechoameričana, který opustil Československo v roce 1984. Podařilo se mu zakoupit v Čedoku zájezd do Řecka. Koupit si zájezd do zahraničí bylo v nesvobodné zemi velmi obtížné. Zájezdy se prodávaly od ledna každého nového roku, lidé kolikrát čekali před Čedokem přes noc, aby si mohli zájezd zakoupit. A to ani nemluvím o podplácení, korupce jen bujela. Ale vraťme se ke zmíněnému Čechoameričanovi, říkejme mu Bob. Byl mladý a chtěl poznávat svět, což bylo něco, co komunisté neumožňovali. Na cestu do Řecka se Bobovi podařilo sehnat na černém trhu devadesát západoněmeckých marek. Jedna marka se tenkrát prodávala za cca 20 korun. Protože Bob věděl, že českoslovenští celníci si na hranicích neberou servítky, schoval si peníze do fotoaparátu. Když autobus přijel na hranici, došlo na celní kontrolu, Bob byl jedním celníkem vyzván, aby šel s ním. Byl odveden do místnosti, kde se musel svléknout do naha a vystrčit na celníka zadek. Bylo to z toho důvodu, že někteří lidé schovávali peníze do konečníku. Při této nedůstojné prohlídce se Bob velmi bál, že celník peníze nakonec najde, ale k Bobovu štěstí nenašel. To, co se kolikrát odehrávalo na československých hranicích, snižovalo lidskou důstojnost, je neuvěřitelné, čeho se někteří celníci dopouštěli. Přímo se vyžívali v dehonestaci některých cestujících. Oni sami nemohli nikam vycestovat s výjimkou socialistických zemí, ale i tady byl výběr omezen na východní Německo, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko. Do Polska a Sovětského svazu se svobodně vycestovat nemohlo. Jinými slovy, komunistická diktatura, kam jen oko dohlédlo.

Vše jsem napsala, abych připomněla rudou hrůzovládu soudruhů. Jejich propagandistické vedení země. Je nutno mít toto natrvalo uchované v našich myslích. Něco takového se už nikdy nesmí opakovat. Nemůžeme připustit, aby se do vedení země dostávali bývalí či stávající členové komunistické strany. Stejně toto platí i o extremistických stranách, v současnosti ji představuje SPD. Obě strany jsou pro demokracii nebezpečné, proto nevolitelné. Komunistický styl vedení země dostatečně předvedl bývalý člen KSČ Andrej Babiš, myslím si, že období jeho vlády se rovněž do historie naší země zapíše černě. Možná bych měla říci červeně, protože nechal po sobě zemi v červených číslech...