Jak funguje Policie České republiky

Hned v úvodu svého dnešního blogu bych chtěla předeslat, že tímto neútočím na policisty České republiky, kteří vykonávají dobře svou službu. Sama osobně mám velmi dobrou zkušenost s dopravní policií, když mi někdo naboural auto.

Jak už mí čtenáři mohli odtušit, žiji v domě, jehož většina nájemníků činí lidé důchodového věku. Na tom by nebylo nic špatného. Až na rodinu, která sídlí nad mým bytem. Popíšu svou veškerou zkušenost s manželským párem ve věku 75+.

Když jsem se před časem do tohoto bytového domu přistěhovala a potkala sousedku, která bydlí nade mnou, pozdravila jsem ji. Z její strany nulová odpověď. Snad v naší zemi stále platí, pozdravit je slušnost, odpovědět je povinnost. V případě mé sousedky žádná slušnost neplatila a ani neplatí. Od samého počátku mě nesnášela, zřejmě vědoma si faktu, že oproti ní požívám celkem slušnou životní úroveň, hodně cestuji a záleží mi na tom, jak vypadám. 

Když mně sousedka nade mnou vytopila byt, místo toho, aby se mi alespoň omluvila, našla jsem ve své schránce vzkaz, jenž začínal těmito slovy "Madám, že jsme vás vytopili, to se může stát každému, nezasahujte nám do manželství, že může manžel semnou máte toho víc. Tak si dejte pozor! Abychom nejednali někde jinde. Vím odkuď máte ty nepravdivé zdroje, radši si vyvětrejte byt kdo má ten puch z koček čichat na cosi vůbec hrajete? Také se kontrolujte při souloži kdo to má poslouchat ten jekot že se nestydíte." Přepsala jsem celý vzkaz i s chybami, kterých se moje sousedka, bydlící nade mnou dopustila. Samotný styl i množství gramatických chyb poukazuje na celkovou úroveň pisatelky.

S touto rodinou zažívám peklo. Když jsem se vrátila z New Yorku, našla jsem poničenou poštovní schránku, začerněné kukátko u dveří, na balkóně se povalovala stará tlačenka a nějaká bageta. Zavolala jsem policii. Tu jsem musela volat i před svým odletem do New Yorku, neboť mi někdo v noci polil dveře jakousi chemikálií, musela jsem zavolat i hasiče, dne 8. 11. jsem na svém balkóně našla shnilý citrón, nějaký kus salámu a bagetu. Vše jsem zdokumentovala... Ani neuvádím, že se tato žena spolu se svým mužem dostavili dvakrát v září 2022 na konzervatoř, kde učím angličtinu, a tam mně vrátné pomlouvali, jak prý tam mohu učit...

Vzhledem k tomu, že jsem jednání PČR shledala nevýkonnou, zaslala jsem podnět na Okresní státní zastupitelství v září 2022, zatím bez odpovědi, zároveň jsem kontaktovala ministra vnitra Víta Rakušana, aby mi poradil, jak se mám bránit vůči bezpráví, jehož se na mně dopouští sousedi bydlící nade mnou. Pan ministr vnitra mi zatím vůbec neodpověděl, ačkoli jsem mu psala v září 2022.

Aby situace nabyla patřičné absurdity, dostala jsem v tomto týdnu předvolání na přestupkovou komisi s tím, že jsem se měla dopustit přestupku, že jsem sousedce nade mnou naházela na její balkón bagetu, shnilý citrón a salám. Nevěřila jsem svým očím, když jsem toto četla. Já byla tou, která volala policii 8. 11.a požadovala po ní, že chci být vyrozuměna o výsledku šetření. Žádné vyrozumění jsem nedostala, místo toho jsem dostala předvolání, že jsem se měla dopustit přestupku já sama. Bydlím ve druhém patře, problematická sousedka bydlí nade mnou. I když jsem fyzicky fit, nikdy bych nedokázala naházet cokoli na balkón nade mnou.

V tomto týdnu jsem se dostavila na oddělení PČR v našem městě a chtěla po nich, aby mi dali vyrozumění o šetření události, již jsem jako poškozená nahlásila. Řekli mi, že mi nic nedají, že už to poslali...ale mně ne.

Absurdistán. Nic jiného mě v souvislosti s konáním PČR nenapadá, zároveň mě nenapadá nic pozitivního na adresu ministra vnitra Víta Rakušana, jenž ani neuznal za vhodné, aby mi napsal v tom smyslu, že si mám trhnout nohou. Na základě výše uvedených skutečností mohu konstatovat, že mi nezbývá nic jiného než bojovat proti zvůli a bezpráví, které se v naší zemi koná. Právo se zdá být nevymahatelné, sousedka nade mnou je matkou dvou synů, oba pobývali ve vězení, jeden z nich mi vyhrožuje, že si to se mnou vyřídí. I takhle to v naší zemi vypadá, prim tu hrají asociálové a kriminálníci. Je mi z toho všeho nanic...