Bez dětí si neumíme svůj život ani představit. Platí zejména o ženách, k nimž mateřství patří. Bez něj by se cítily jako holé pláňky bez jablek. Role otců není rovněž zanedbatelná.
Motto "Moudrost chytrého je v tom, že rozumí své cestě, kdežto pošetilost hlupáků je v záludnosti." (Přísloví Šalomounova, Druhá sbírka, 14.8)
Bez dětí si neumíme svůj život ani představit. Platí zejména o ženách, k nimž mateřství patří. Bez něj by se cítily jako holé pláňky bez jablek. Role otců není rovněž zanedbatelná.
Aby se naše děti cítily dobře a nezlobily, se odvíjí od situace v rodinách. Jestliže v rodině panuje nesoulad mezi manžely nebo partnery, nelze se divit, že děti pláčou. Že jsou nemocné. I když se jedná o pouhé kojence či batolata, atmosféra v rodině je pro jejich zdravý fyzický i psychický vývoj směrodatná.
Smůlu mají děti, jejichž matka je psychicky nezralá nebo je citově závislá na svém partnerovi, či muži. Jestliže v prvních měsících a rocích preferuje muže či partnera před dítětem, může mít toto neblahý vliv na vývoj potomka. První tři roky jsou pro vývoj jedince zásadní, v šesti letech můžeme hovořit o hotové osobnosti.
Ne každé dítě má to štěstí, že se narodí do vlídného rodinného prostředí. Mám zkušenost s mladými lidmi ve věku od patnácti let a výš. Děti, pocházející z lékařských rodin, si dle mého názoru vedou nejlépe. Zřejmě to bude tím, že se jejich rodiče setkávají dennodenně s nemocemi, s úmrtími a dokáží si stanovit, co je v životě prioritní. Že je to především zdraví, pocit spokojenosti. A v tomto směru vychovávají své děti.
Jestliže ženě nevyjde vztah či manželství, neměla by si pořizovat další děti s novými partnery. Nebývá to dobré pro potomky dříve narozené. Žádný vztah nelze zajistit tím, že se z něj narodí dítě. Je to velmi hloupá představa, která může být zhoubná pro další vývoj předchozího potomka.
Narodí se hodně dětí, ale málo z narozených dětí má to štěstí, že se narodí rodičům, kteří je mají opravdu rádi. Domnívám se na základě své praxe, že je spousta rodičů, kteří své děti rádi nemají. Projevuje se to třeba tím, že na své děti nemají čas, že s nimi nehovoří, že do svých potomků projektují své ambice, které si nesplnili. Ve výchově dětí chybí obyčejný úsměv, pohlazení i to, že svému dítěti řekneme, že je máme rádi. Opakem negativních rodičů jsou ti, kteří své dítě zahrnují opičí láskou. Umetají mu cestičku v životě, říkají mu, že dělají vše pro ně jen to nejlepší, že je proto musí poslouchat. V případě autoritativních rodičů je nasnadě, že ze svého potomka vychovají úzkostného tvora, v případě opičích rodičů vzejde jedinec naprosto nesamostatný.
Jednou ze špatné varianty rodičů jsou ti, kteří jsou ke svým dětem ironičtí. Často to bývá vztah mezi matkou a dcerou. Matka nedokáže se svou dcerou jednat láskyplně, na její chyby hledí s ironií a despektem, přitom si neuvědomuje, že se na celkové výchově své dcery podepisuje právě ona. Být ke svému dítku jen ironický znamená velmi hloupý přístup, jenž může dítě do života poznamenat.
Jednou z příčin, že člověk podlehne alkoholu či drogové závislosti, tkví v dětství. Hloupí, egoističtí rodiče si nikdy nepřiznají, že za selháním svých dětí stojí právě oni. Rodinné prostředí, které postrádá lásku, které postrádá přijetí, může být startem k tomu, aby člověk propadl závislostem. .
Milující rodiče přijmou své dítě takové, jaké opravdu je. Vždyť je to jejich produkt. Ale bohužel takových rodičů se zdá být menšina. Protože kdyby všichni rodiče uměli vychovávat své děti, četli si publikace o výchově, jakou je např. kniha prof. Z. Matějčka "Rodiče a děti", ubylo by neurotických dětí, které se potýkají se životem, protože i jejich rodiče se se svým bytím potýkají.
Lásky není nikdy dost. Platí i v případě dětí. Jsou-li s dětmi problémy, lze usuzovat, že v rodinném prostředí je cosi špatného. Inteligentní rodiče si toto uvědomí a snaží se, aby došlo k nápravě. V případě rodičů hloupých žádnou cestu nevidím, což se negativně podepíše na jejich dětech. Z nich se rekrutují všechny ti, kteří svůj život nezvládají, propadají závislostem a plodí dětí, kterým nejsou schopni dát lásku. Protože jim samotný se lásky nedostalo. A přitom stačí tak málo. Za obyčejnou láskou se skrývá pohlazení, úsměv a přijetí někoho, kdo se nám narodil. A tím je naše dítě.
Na ženě velmi záleží. Nejen na tom, jakou je ženou muži, ale i na tom, jakou je matkou. Zlobí-li dítě, bývá na vině především matka, což je můj úsudek...
