Láska mateřská

„Ty s tím ale krásně mlátíš, miláčku“, říkám a sleduji, jak se Adam snaží udělat co nejvíc rýh do podlahy. Svým blinkámím potom poctí koberec, který už nikdy nebude jen obyčejný koberec. Zůstane babičce na památku.

Láska mateřská je vskutku mocný nástroj. Dokáže se vypořádat s pokaděnou plenou, blitkama a v určité míře i s frustrací z nočního vstávání. Dokonce mě nutí pochybovat o sobě samotné a klást si nepříjemné otázky. Mohu být Adamovi oporou, když jsem sama nevyrovnaná? Je správné být v Adamově přítomnosti autentická, než předstírat úsměv za každou cenu? Jak udělat, aby se moje zásahy podepsaly na jeho nezkalené duši co nejméně? A vůbec, nepodělala jsem to všechno už dávno, když jsem mu k snídani ještě neudělala banánový palačinky?

Dovolte mi teď malý skok v čase. Adamovi je osm měsíců, což si zaslouží vysvětlení, před pár týdny - v mém prvním příspěvku - mu bylo teprve 5, že. Totiž, než jsem se odvážila publikovat na idnes, napsala jsem v průběhu prvního Adamova roku tři texty, které jsem nejdříve sdílela jen se svými přáteli. Tak zde ten druhý. Snad mi to odpustíte. Kde jsme to byli?

Adamovi je osm měsíců a v jeho očích se zračí taková moudrost, pro kterou těžko nacházím slova. Cítím se provinile, když mu dávám do pusinky dudlík, ten šidící nástroj. Adam to sice už dávno prokouknul, ale aby nám udělal radost, pěkně ho dudá. Už taky popásl mnoho koníků na pastvinách naší podlahy. Pryč jsou doby, kdy se mě paní doktorka ptala, jak dlouho Adámek vydrží na bříšku a já váhala, jestli říct, že když před ním tatínek skáče a zpívá „táta je magor“, dá i půl hodiny. Adam má prostě svůj styl. Vyvinul třeba nové vývojové stádium, kdy leží na zádech a celý sebou zmítá, což je předstupeň třetího vzpřímení se na obě nohy pomocí hiphoperské vlny. Až k tomu jednou doje, řekne: „matko“ a zarapuje jednu ze svých oblíbených říkanek.

Adam říkanky miluje. Pořídila jsem si tedy knihu, abych napravila jisté škody napáchané mojí neznalostí. Jistě uznáte, že například mlýnek na kávu, který se polámal a mnoho škody nadělal, je docela blbost.  Obecně říkanky s mlýnkem, konkrétně mlýnek mele, probouzí v mojí duši drásané mateřstvím výbuch radostné tvořivosti. Pochopitelně si nechávám druhou část rýmu pro sebe.

Krom toho se i nadále verbálně vybíjím v běžné komunikaci s Adamem. Jeho radostný pohled a šikovné ručičky mě nutí k vymýšlení novotvarů. Pro inspiraci uvádím ukázku slovníku mateřství, na kterém pracuji:

Zlatíčkovat – sloveso nedokonavé označující chování dítěte, které se usmívá takovým způsobem, že i vyleštěné zlato vedle té rozzářené dětské tvářičky zbledne.

Šmudlákovat – sloveso nedokonavé označující proces, kdy si dítě roztomile roztírá stravu po tváři a oblečení.

Šikulínek – podstatné jméno rodu mužského životného, které poukazuje na schopnosti dítěte, jako je například upustit předmět z výšky na zem nebo se polít vodou na mytí zadečku.

Ještě bych měla uvést výraz šmudlinka. Ten označuje maminku, která zrovna zajebala celou kuchyň při přípravě mrkvovo dýňového pyré. Ano, jsme zase o krok dál - Adámek začal papat příkrmy. S výše uvedeným označením by pravděpodobně souhlasil můj manžel, který mi jednou večer - zatímco jsem spařovala rajčata a spadnul mi při tom na ruku mixér z odkapávače - poradil, že by mi pomohlo, kdybych nádobí rovnou utírala a uklízela. Vybavila jsem si proto, co se dělo ráno a jak je možné, že je mixér stále na odkapávači.

Vypadalo to asi následovně. Adam už byl značně nespokojený, když jsem začala připravovat snídani. Po nějaké době, co jsem se pokoušela dostat banán s borůvkami ze stěn turbo mixéru, kam se ovoce nalepilo, aniž by se rozmixovalo, už sebou Adam na zemi zmítal. Vzala jsem proto raději do ruky tyčový mixér a ukápla mi slza nad zbytečně špinavým turbo mixérem. Mixuji, Adam zřejmě pláče, ale já zesiluji výkon mixéru. Hurá, hotovo. Pak ovšem Adámek otestuje první sousto a podívá se na mě pohledem „co ty slupky od borůvek, mami!?“ Položit Adama by znamenalo dusivý hysterák, a tak s dítětem na předloktí pasíruji ovoce skrz sítko do misky a na svůj rukáv od mikiny. Hotovo podruhé a Adam konečně snídá debilní borůvky. Otírám si pot z čela a cpu houbičku mezi nože mixéru. Oplachuju, drhnu, šťourám slupky a v rytmu padající vody do dřezu si aspoň prozpěvuji: „Mlýnek mele, mlýnek mele, kde dělám chybu, do prdele!?“

Nasnadě je řešení, zázrak v podobě metody BLW. Že neznáte? Ve zkratce se jedná o způsob stravování, kdy dítěti věci nemixujete, ale kousky jídla, jako jsou například domácí špaldové sušenky, špenátové muffiny nebo lososové kuličky, mu naservírujete na trendy talířek ve tvaru dinosaura, dítě na to kouká, maže si to po obličeji, vy to fotíte a pak to poustnete na sociální sítě. Ostatní matky, jako například já, se budou cítit naprosto neschopně a v mentální sebeobraně si z toho budou utahovat. Já jsem Adama o BLW ochudila i proto, že jsem jednoduše neměla odvahu, abych dokola řešila, jestli se kousky jídla jen dáví, nebo se už dusí.  

Jsem nedokonalá matka, já vím. Ale pracuji na sobě - pořídila jsem talířek s dinosaurem, polévky zahušťuji pohankou a vločky vařím v rýžovém mlíce. Občas ale přijde i mrak a schová sluníčko. Třeba když zrovna sedím na zemi uprostřed rozdrceného chleba, konejším Adama, a jeho nedojedená kaše přisychá do misky na stole. Pokouší se o mě zoufalství. Ale je tu Adam, co mi po chvíli v náručí rozkošně slintá na rameno. Opět se rozplývám blahem. Láska mateřská je vskutku mocný nástroj.