Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Cvičená opička Adam

Přišlo to bez varování. Slunce rozřízlo poslední noční šeď a my jsme zjistili, že Adamovo bezradné tápání po klice je u konce. Právě včas, aby oslavil dva roky.

Některé věci se mění. Najednou mě nedrží za ruku miminko, ale vnímavý kluk. Nastala také doba, na kterou jsem si v posledních dvou letech troufla pomyslet jen rozechvělou myšlenkou – Adam spí nepřetržitě celou noc! Naše uspávací manévry se dokonce přesunuly z náručí do postele. Stačí přečíst několik desítek knih, Adam se přitulí z jedné strany k lednímu medvědovi, z druhé strany nahmatá tuleně, zalehne Maxipsa Fíka, který zaštěká: „Co to tu vyvádíte, kamarádi?“ a pak mi dá ručičku, nechá si zazpívat písničku a potom… usne! Usne!! V leže! A skoro sám!!

Některé věci se nemění. Mluvím teď o jeho nevinném pohledu, odzbrojujícím úsměvu a stravovacích návycích. Nedávno jsem zaslechla náš osud na zahrádce jedné restaurace. Maminka na své dítko volala: „Pojď si sníst to jídlo ke stolu, ať nemáš ten řízek od písku.“ Není to dlouho, co Adam visel na držáku od trouby, táta ho podpíral, já ho krmila a babička odešla se slovy: „Nechám tě najíst v klidu“. Jíst v klidu je relativní.

Pokračujeme také v procesu socializace. Opouštíme náš svět obývacího pokoje, kde vlaková souprava kličkuje po kolejích mezi suky dřevěné podlahy a místo výpravčího nám z nádraží kyne kočička. Opouštíme náš svět a vyrážíme na cvičení pro batolata. Sdílejte, prosím, pro jednou tyto chvíle se mnou.

Paní instruktorka přichází. Nejdřív se rozběháme a pak se slovy „Neposedové, pojďte se posadit!“ zahájíme dnešní hodinu. Posadíme se do kroužku, děti se představí, poznají barvu nebo zvíře a řeknou, jak se jim daří. Adam nic neříká, protože mluvit neumí.

Instruktorka děti následně instruuje, co se bude dnes dít. Toužebné zraky všech jsou upřené k molitanové opičí dráze. Ale pozor, než vystrčíš nožičku na první schůdek, nejdřív se neposedo posaď a pozoruj, jak se dnes bude tato opičí dráha překonávat. Takže: tady je začátek, tunel se proleze nohama napřed, na válci uděláš tři dřepy, kladinu přejdeš bokem s rozpaženýma rukama, při průlezu obručí se nesmíš kolínkama dotýkat země, po laně přejdeš pozadu. A tady jsem ti rozsypala balonky, ty posbíráš a s jedním balónkem v ruce vylezeš po žebřinách, kde jsou zavěšené kužely a podle barvy balónek do kuželu odevzdáš. Tak a teď si dáme plác.

Adam si dát plác nemůže, protože momentálně prolézá tunelem hlavou napřed. Na dráhu už totiž dávno vyrazil a teď ji nahodile, ale zásadně v protisměru, překonává. Zasekne se u kladiny, po které chodí popředu tam a zpět s červeným míčkem v ruce. Pak míček prohodí modrou obručí a s rozpaženýma rukama mi běží naproti. Když se po mém zásahu Adam na chvíli ocitne ve správném procesuálním postupu opičí dráhou, není to na dlouho. Zazní zvonec, aby dětem připomněl, že mají žízeň, a potom si dáme plác.

Asi nemusím ani psát, že se mi lehce rosí čelo. Vždy mě uklidní, pokud se na hodině objeví podobně temperamentní děti. Zopakuji si, že cílem tohoto cvičení není frustrovaný dítě ani frustrovaný rodič, abych nepodlehla nutkání násilně Adama podrobit instrukcím. Setřu pot a jdeme na druhý kolo.

Děti tentokrát čeká molitanový válec, z kterého udělají něco mezi salto mortale a kotrmelcem. Co bude dál, sledovat nestihnu, protože Adam odběhl opodál a zdemoloval část překážkové dráhy. Respektive složil na sebe kužely. Než stihnu kužely rozložit, Adam pobíhá ode zdi ke zdi s lanem kolem krku. Jsem mu v patách. Strhávám Adama mezi molitanové sudy a beru mu lano, které si ponechám pro vlastní potřebu. Adam vstává, děti si dávají plác a já utahuji smyčku. Adam běhá jako pošuk kolem sloupu a hlasitě se řehtá. Na druhé straně tělocvičny vnímám instruktorku, jak v jiném světě přidržuje děti hlavou dolů a udává pokyny: „hlavu mezi ruce, kolínka nad zem, zakulatit záda.“

Po čtyřiceti minutách ležím polomrtvá pod kladinou, zatímco si jde Adam hrdě pro razítko za svůj dnešní výkon. Má to tu asi opravdu rád.

Když toho dne o pár hodin později stojím nad louží a dívám se na svůj odraz, mám o matce v sobě pochybnosti. Někdy se o mě pokouší touha mít poslušné dítě, co umí říct aspoň „ano“. Možná bych měla být přeci jen přísnější. V tu chvíli ale hladinu louže rozřízne jedoucí kočárek. Adam, co stojí vedle, se baví tím, že jezdí s kočárkem louží tam a zpět. Potom pošle kočárek přímo na mě a roztomile se usměje. Přistoupím na jeho hru a kočárek mu pošlu zpět. Stojíme tam, uprostřed chodníku a uprostřed světa, posíláme si kočárek louží a minuty najednou ubíhají v naprosté harmonii. Možná nemusím být přísnější, možná se jen stačí smířit s tím, že Adam zatím nedělá kotrmelce.

Autor: Helena Opršalová | čtvrtek 6.6.2024 12:00 | karma článku: 11,38 | přečteno: 347x
  • Další články autora

Helena Opršalová

Fixovaný zlobílek

Sedím sama v koutu restaurace. Manžel právě odlezl i s talířem a někde mezi barem a záchody se snaží nakrmit zdrhající dítě.

25.3.2024 v 14:09 | Karma: 13,30 | Přečteno: 651x | Diskuse| Ona

Helena Opršalová

Herničková kocovina

Až nedávno jsem sebrala křehkou mateřskou sebedůvěru a vzdala nikdy nevypsanou soutěž o to, čí dítě má doma nej hračky.

5.2.2024 v 14:41 | Karma: 18,37 | Přečteno: 534x | Diskuse| Ona

Helena Opršalová

Homo žabákus

Vědci zapomněli na jedno vývojové stádium. Nastává zhruba v období, kdy si dítě začíná mazat jogurt do vlasů a namísto, aby tabulkově lezlo, tak si vesele skáče.

9.1.2024 v 13:48 | Karma: 13,00 | Přečteno: 312x | Diskuse| Ona

Helena Opršalová

Láska mateřská

„Ty s tím ale krásně mlátíš, miláčku“, říkám a sleduji, jak se Adam snaží udělat co nejvíc rýh do podlahy. Svým blinkámím potom poctí koberec, který už nikdy nebude jen obyčejný koberec. Zůstane babičce na památku.

14.11.2023 v 15:52 | Karma: 12,88 | Přečteno: 373x | Diskuse| Ona

Helena Opršalová

Zrození matky

Přijde mi další zpráva. Otřu si slzy, abych viděla, kdo mi gratuluje k narození potomka. Adámek mezi tím zesílí svůj křik do řevu a já propuknu v hysterický pláč. Jeho asi bolí bříško, mně zřejmě skončil život.

25.10.2023 v 10:36 | Karma: 18,24 | Přečteno: 451x | Diskuse| Ona
  • Nejčtenější

V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel

14. června 2024  8:59,  aktualizováno  11:23

Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...

„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ

11. června 2024  19:21

Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...

Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři

10. června 2024

Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...

Brusel zveřejnil 10 kroků pro přijímání migrantů, z nichž se Česko nevyzuje

12. června 2024  18:34

Evropská komise zveřejnila harmonogram, který má zajistit, aby v jednotlivých členských státech EU...

Evropu čeká vlna veder, dorazí i do Česka. Ve Španělsku čekají 45 stupňů

11. června 2024  15:34,  aktualizováno  15:49

Teploty v Evropě od víkendu výrazně vzrostou. Od pondělí do čtvrtka příštího týdne bude letní až...

Bude von der Leyenová ve funkci pokračovat? Lídři EU se na první schůzce neshodli

18. června 2024,  aktualizováno 

Lídři zemí Evropské unie se na neformálním summitu v Bruselu napoprvé neshodli na pokračování...

Jinudy prchat nelze. Kde je poslední otevřená brána do svobodné Ukrajiny

18. června 2024

Premium Na více než tisíc kilometrů dlouhé frontové linii mezi Ruskem a Ukrajinou se nachází poslední...

„Tak dlouho tam ta zrůda byla...“ Zjištění o střelbě na fakultě rozlítila pozůstalé

18. června 2024

Premium Univerzita Karlova i pozůstalí podali stížnosti proti policejním závěrům prosincové střelby na...

Česko vyzývá EU, aby omezilo ruské diplomaty. Špionománie, hrozí Kreml odvetou

17. června 2024  22:20

Pokud EU omezí pohyb ruských diplomatů, přijme Moskva odvetná opatření. Vyplývá to z vyjádření...

Realita práce s dětmi: Nikdy neuhádnete, co o svém povolání říká setra Lucia
Realita práce s dětmi: Nikdy neuhádnete, co o svém povolání říká setra Lucia

Dětská sestra a laktační poradkyně Lucia Berešová se pohybuje ve zdravotnictví již 19 let. Přestože se ke studiu střední zdravotnické školy dostala...

  • Počet článků 6
  • Celková karma 12,34
  • Průměrná čtenost 444x
Narodila se v roce 1987 v Praze. Vystudovala Hispanistiku a Latinskoamerická studia na Univerzitě Karlově a dnes působí jako učitelka španělštiny na základní škole. Literárně tvořit se pokouší už od dětství, kdy její povídky mnohdy vyděsily i učitelku literatury. V té době byla přesvědčená o tom, že za konečnou stanicí metra existuje jiný svět a taky o tom psala. Dnes se drží více při zemi, stále se ale řídí pravidlem, že papír snese (skoro) vše.

Seznam rubrik