O.p.s. Babičky proti vnoučatům

Kdykoli jsme během naší dovolené na jižní Moravě s kamarádkou seděly v restauraci, kavárně či vinárně, do několika minut se ozvalo od vedlejšího stolu vřískání, jekot, stupňující se řev… protože tam bylo nějaké malé dítě do dvou let.

Navíc má přítomnost mrňat nakažlivý vliv i na dospělé, kteří v jejich přítomnosti také vydávají hlasité neartikulované pištění, šišlání a skřeky. Člověk pak neslyší vlastního slova a s klidným posezením a popovídáním je amen.

Ani nevím, jak jsem tohle ukřičené kojenecké období dokázala přežít u vlastních dětí – myslím, že jen tak tak – ale jsem si jistá, že teď, když odrostly (na což jsem dychtivě čekala), mám nárok na trochu zaslouženého klídku. A vůbec netoužím vyfasovat co nejdřív nějaké vnouče, se kterým by to začalo všechno nanovo. Myslela jsem, že jsem nějaká zvrhlá výjimka, ale ke svému překvapení jsem zjistila, že kamarádka má podobné názory, a dokonce ještě o něco radikálnější.

„Co kdybychom založily o.p.s. Babičky proti vnoučatům?“ napadlo nás.

„Jasně, musíme protestovat proti tomu zažitému klišé, že každá babička je jako od Boženy Němcové a šíleně touží starat se o vnoučátka!“

„A že každá žena našeho věku musí slintat, když vidí mimino!“

„A já bych žádala znovuzavedení fyzických trestů!“ prohlásila kamarádka kapku krvežíznivě. „A povinnou večerku pro všechny děti v osm.“

Na tom něco je. Mám totiž dojem, že mimina se snaží proti svému večernímu a nočnímu hospodskému životu protestovat. Pozorovaly jsme, že na jižní Moravě je zcela normální po středomořském způsobu děti s sebou nosit a vodit všude, ve vinotékách koštovat víno s dítětem na jedné ruce a se sklínkou ve druhé, a tím pádem jsou děti opravdu ve všech podnicích, včetně kuřáckých, ale nezdá se mi, že by si na to zvykly a že by je to extra bavilo.

Tak co s tím? Když už jsme u těch kuřáckých prostor – podobně by se daly vymezit i prostory pro děti, a my bychom si pak vždycky našly místo co nejdál od nich. Ostatně nějaké ty dětské koutky už tu a tam najdete, i když hlavně v mezinárodních fastfoodových řetězcích.

Program a požadavky naší o.p.s. ještě musíme podrobněji rozpracovat. Každopádně bych navrhla, abychom čestnou členkou jmenovaly moji desetiletou kočku Sofinka, která dává už dva měsíce vytrvale najevo, že ti dva malí haranti – koťata Mokoš a Černobog – jí jdou fakt na nervy.