Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Rozinky i hořké pilulky z oblasti evoluce

Přiznávám, že název knihy obsahující slovo „vymírání“ mě spíš odstrašoval, možná i proto se mi tahle publikace, vydaná už před čtyřmi lety, dostala do rukou až teď. Ale spíš než depresivní byla nad očekávání zajímavá.  

O rychlém vymírání biologických druhů působením člověka se ke mně dostávají informace ze všech stran, a tak jsem měla pocit, že situaci tak nějak rámcově znám a nepotřebuju se propadat do ještě větší deprese a posilovat v sobě pocity provinilosti. Nicméně tahle kniha mě doslova vtáhla a její četba mi působila dokonce určité potěšení z nových, tedy pro mě nových, úhlů pohledu a poznatků. Nesnaží se totiž čtenáře utloukat neblahými čísly a fakty, ale jde o sérii velmi plasticky a barvitě podaných reportáží, kde autorka popisuje své vlastní zážitky a exkurze do míst, kam se jen tak nedostaneme, od Arktidy po hlubiny jihoamerických pralesů.

 

Proč šesté vymírání

Autorka vysvětluje, jak to bylo s pěticí předchozích velkých vymírání, z nichž nejznámější je katastrofa na konci křídy, zřejmě srážka Země s velkým asteroidem, kvůli které vyhynuli dinosauři a vůbec všechna trochu větší zvířata. Současné působení člověka je svými dopady s těmito katastrofami zcela srovnatelné, a to ani nemusíme jiné druhy záměrně hubit; úplně stačí, když zabíráme stále nová místa pro své bydlení a hospodaření a když se volně přesouváme po celé zeměkouli.

Nesmírně zajímavé bylo sledovat s autorkou dobrodružství lidského poznání z oborů archeologie, paleontologie a evoluční biologie asi tak od sedmnáctého století dodnes. Někdy bylo až bolestné vidět, jak těžce i ti nejosvícenější vědci přijímali nová zjištění a nové pravdivější pohledy na věc: jakmile už jednou přijali Darwinovu teorii přírodního výběru, dělalo jim potíže skloubit ji s představou, že v evoluci mohou hrát roli i náhlé události jako katastrofy, které selekci schopnějších jedinců nebo lépe přizpůsobených druhů urychlí. Jinými slovy, lidský mozek se určitým způsobem naprogramuje (vždy zjednodušeně, černobíle, schematicky, stylem ano-ne) – a pak odmítá tento vzorec měnit a iracionálně se vzpouzí jakýmkoli korekcím.

 

Kdo nebo co zabíjí

Věděla jsem, že ohrožování a hubení biologických (v knize především zvířecích) druhů se děje aktivním vybíjením, ničením přirozeného prostředí organismů, nebo jako v případě korálů prostým oteplováním a okyselováním prostředí. Netušila jsem ale, že v takové míře hubí celé biologické druhy houbové choroby (v knize příklady netopýrů a žab), kdy se lidé provinili jen tím, že určitou houbu zavlekli všude po zeměkouli. Toho se může dopustit i člověk, který by neublížil ani mouše. Právě houbové nemoci jsou zřejmě záludnější a obtížněji potlačitelné než bakterie, prvoci nebo viry.

Zabíjí i dobrá vůle po zachování vymírajících druhů – úplně jsem trnula nad příkladem jednoho druhu nosorožce, kde vědci s nejlepšími úmysly odchytili většinu zbylých jedinců z přírody s tím, že je budou množit v zajetí v několika zoologických, načež naprostá většina zvířat pomřela a zbytek se odmítl rozmnožovat. Hrála v tom roli křehká rovnováha různých vlivů prostředí – a je to jasný příklad toho, že jediná opravdu dobrá cesta je ponechat na pokoji velké oblasti přírodního prostředí.

 

Nesmyslnost oblíbených mýtů

Celkově jsem si ujasnila, jak nesmírně naivní až možná hloupé (v druhém případě) jsou oblíbené mýty, které si v naší kultuře předáváme. První mýtus: „Lidstvo v minulosti dokázalo žít s přírodou v harmonii a brát si z ní jen tolik, kolik potřebovalo.“ Není to tak a autorka to znovu ukazuje na příkladu vyhubení velkých živočichů po celé zeměkouli, které nastalo ihned, jakmile si lidé v pravěku zvládli vyrobit první zbraně a přeplavit se v lodích přes moře. Ale dobrá, místy to snad mohlo platit. Druhý mýtus je daleko nesmyslnější a nehoráznější: „Až nám nebude tahle planeta stačit, klidně osídlíme další planety.“ Jau! Představa, že když si vyplundrujeme své životní prostředí, najdeme někde panenskou, ještě nezkaženou přírodu k dalšímu kořistění a zabírání, je zcela zcestná. Když si odmyslím nesmírnou energetickou náročnost přesunu většího počtu lidí do jiných míst vesmíru (řádově by mohlo jít o několik jedinců a ty zbylé miliardy by byly ponechány na holičkách – ale dobrá, spoléhejme na nějaké budoucí převratné vynálezy, že takové přesuny budou možné), i tak by vytvoření přiměřených podmínek pro život bylo tak nesmírně složité až nemožné, že zobytnit a zazelenit proti tomu Saharu nebo jinou poušť by byla dětská hračka. Navíc vůbec nezvládáme všechny složité koloběhy a vztahy v komplexní síti života, nepronikli jsme do jejich tajů, natož abychom je snad ovládali – a možná to nebude v našich silách nikdy. To ukazuje experiment – v knize také zmiňovaný – Biosféra2,kterýzkrachovalv 90. letech 20. století. Experimentátoři se dali zavřít v obří konstrukc ipokrývající 12 000 metrů čtverečních (tedy mírně víc než onen pověstný hektar, který potřebujete pro rodový statek),s tím, že v podmínkách úplné izolace od okolí napodobí nějakou kolonii na jiné planetě. Nedařilo se jim ani si vypěstovat dost jídla, ani po delší dobu udržet dýchatelnou atmosféru.

Autorka se v závěru knihy zamýšlí nad tím, zda snad lidský druh vděčí za svoji obrovskou expanzi zvláštnímu genu, který nás pudí riskovat a chovat se trochu jako šílenci, a zároveň přitom spolupracovat. Lidoopové jako šimpanzi a gorily mají inteligenci srovnatelnou s malými dětmi, ale tento gen jim chybí. No, možná nemusí jít o jediný gen, ale každopádně jde o psychické založení, které lidem umožňuje třeba vyrážet v nepatrných kocábkách na nedohledný, neznámý oceán – s vědomím, že s daleko větší pravděpodobností takovou výpravu nepřežijí, než že objeví něco skvělého a dočkají se odměny. Přesto to lidé opakovaně dělají – jsme prostě tak nastavení.

Jediné, co bych snad knize vytkla, je nedotažený překlad, který mě občas lehce rušil svou toporností, i když by to mohlo být horší. Třeba mě zarazila “postel a snídaně“ místo B&B, kterému u žv češtině všichni rozumějí, nebo „špinavá cesta“ tam, kde evidentně v originále byla „dirt road – prašná cesta“, nebo odborně nesprávný pojem „mechy a jaterníky“ - má být játrovky, které jsou s mechy příbuzné, zatímco jaterník podléška je jarní kytička.

 

Elizabeth Kolbertová, Šesté vymírání – nepřirozený příběh, Barrister &Principal 2018

 

Autor: Eva Hauserová | středa 4.1.2023 7:54 | karma článku: 7,38 | přečteno: 354x
  • Další články autora

Eva Hauserová

Nebojme se mrtvých

Jak se lidé loučí se svými zemřelými blízkými? Způsoby, jakými to děláme – nebo neděláme – právě my v naší kultuře, nemusí vůbec být samozřejmé. Podrobněji se o tom dočteme v knize americké „mileniální Morticie“ Caitlin Doughtyové

4.10.2023 v 8:47 | Karma: 12,85 | Přečteno: 484x | Diskuse| Kultura

Eva Hauserová

Nerůst: jak by to šlo udělat?

Neustálý hospodářský růst nás žene do slepé uličky a do vyčerpávání planetárních zdrojů, přesto pořád nějak neumíme uvažovat jinak. Jak by mohla v praxi vypadat radikální proměna k nerůstu?

2.10.2023 v 8:48 | Karma: 10,79 | Přečteno: 579x | Diskuse| Ekonomika

Eva Hauserová

Vítejte v roce 2038

Chcete-li se ponořit do nočních můr týkajících se poměrně brzké budoucnosti a potvrdit si své nejhorší obavy z toho, kam spěje EU, přečtěte si právě vyšlou knížku Deník 3038.

11.9.2023 v 8:39 | Karma: 12,22 | Přečteno: 574x | Diskuse| Kultura

Eva Hauserová

Může za všechno kapitalismus?

Vývoj naší civilizace vyvolává obavy: takhle to přece nemůže pokračovat dál! Mezi ekologicky smýšlejícími lidmi se objevuje názor, že za veškerý neblahý vývoj může kapitalismus. Opravdu?

14.8.2023 v 10:26 | Karma: 16,04 | Přečteno: 698x | Diskuse| Životní prostředí a ekologie

Eva Hauserová

Dvě babičky na dovolené v Egyptě

Už delší dobu jsem opravdu silně toužila jet někam šnorchlovat a kochat se pozorováním podmořského života. K tomu jsou nejlepší korálové útesy, a ty máme relativně nejblíž v Egyptě.

12.6.2023 v 9:44 | Karma: 21,51 | Přečteno: 914x | Diskuse| Cestování
  • Nejčtenější

V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel

14. června 2024  8:59,  aktualizováno  11:23

Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...

Ruská jaderná ponorka plula u pobřeží Floridy. Fotky ukazují její poškození

19. června 2024  13:53

Ruská flotila, která navštívila Havanu, se rozdělila. Část pluje od Kuby směrem k Venezuele,...

Komentátor Schmarcz se v televizi pohádal se Šlachtou, pak zmizel ze studia

19. června 2024  20:51

„Já jsem se zastal kluků policistů a vy do toho taháte politiku,“ začal křičet komentátor Martin...

Východem Česka prošly silné bouřky a krupobití. Padající strom zabil člověka

19. června 2024  7:32,  aktualizováno  20.6 6:37

Velmi silné bouřky, které ve středu večer zasáhly Moravu a Slezsko, mají jednu oběť. V Českém...

Češi vjeli do vojenské zóny, fotili se u tanku. Dítě pak usmrtil nalezený granát

21. června 2024  8:52,  aktualizováno  12:47

Chorvatská policie vyšetřuje 46letého občana Česka v souvislosti se středečním výbuchem u města...

První bouřky dorazily na Strakonicko. Odpoledne a večer zasáhnou většinu Česka

21. června 2024  9:39,  aktualizováno  15:45

Česko odpoledne a večer zasáhnou velmi silné bouřky. Doprovázet je budou nárazy větru kolem 90...

Hlavní záhadou Putinovy cesty po Asii je díra v limuzíně, říká Kmoníček

21. června 2024  14:52

Podcast Vladimir Putin si v Severní Koreji pořídil řadu rozverných fotek s Kimem, Vietnamu slíbil pomoc při...

Češi v zahraničí budou moci poslat hlas ve volbách poštou, kývli poslanci

21. června 2024  5:23,  aktualizováno  14:35

Češi, kteří žijí, pracují či studují v zahraničí, nejspíš při volbách dostanou šanci poslat svůj...

Na D1 bouraly dva náklaďáky, jeden vezl žíravinu. Stojí i D46 u Vyškova

21. června 2024  14:13,  aktualizováno  14:23

Provoz na 52. km D1 směrem k Brnu odpoledne výrazně omezila nehoda dvou nákladních aut bez zranění....

  • Počet článků 380
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2106x
Spisovatelka, publicistka, překladatelka na volné noze, původně bioložka, v současnosti přírodní zahradnice a ekoložka, www.hauserova.cz. Jako editorka jsem vymyslela a dala dohromady Encyklopedii soběstačnosti 1-3 a totéž jsem v letech 2014-2021 dělala s edicí brožurek Klíč k soběstačnosti, viz e-shop na www.permakulturacs.cz. Radím s plánováním a osazováním nízkoúdržbových přírodních zahrádek, viz www.prirodni-zahradky.cz. Mé minikurzy přírodního zahradničení najdete na www.naucmese.cz.

Pokud byste chtěli dostávat můj měsíční permakulturně-ekologický zpravodaj Permatruhlík, nebo pokud byste mi chtěli cokoli sdělit, pište na evahauserova@gmail.com.