Stephen King: Lunapark

Společně s recenzí na tuto knihu přicházím i s ostudným přiznáním, že tohoto thrillerového a hororového mága čtu poprvé. Je to tím, že se spíš pokládám za realističtějšího čtenáře, takže mě k novému románu musel přinutit syn, který Kinga doslova hltá. Už vím proč.

Z přípravy na nejhorší mě realita nečekaně potěšila. To proto, že v příběhu ze zábavného parku se zas až tak nic šíleně nepochopitelného neděje. Nějaké ty mordy z minulosti, duchařina v atrakci Domu hrůzy, láska, dobré skutky, hurikán ve strhujícím závěru, to všechno se mohlo a může stát kdejakým kolotočářům na vsi i ve městě.

Jedinou výtku skvělého dramatu bych snad měl k poněkud vláčnějšímu úvodu, který trvá přesně do třetiny knihy. To kdyby si dovolil neznámý autor, nadělal by si do kalhot, jenomže King je King, u něj se počkat vyplatilo. Poučování o chodu lunaparku je samozřejmě zajímavé a přínosné, ale vůbec mě nechytlo seznamování se světskou slangovou hantýrkou, tedy hantem, jak uvádí překladatelka. Tím spíš, že autor knihy v závěru přiznává, že několik kolotočářských výrazů si vymyslel a já se ptám proč? Proč pro něj nebyl slang lety osvědčený dost dobrý? To ze sebe musel dělat chytráka tím, že si z trucu a namyšlenosti přidal do knihy ten svůj? No potěž pánbů! Jak by u čtenářů asi dopadl Robin Cook, kdyby ve svých románech z nemocničního prostředí každodenní zdravotnickou mluvu ignoroval a usmyslel si svou! Kdepak, to co Kingovi, se ani Eduardu Bassovi v Cirkusu Humberto nestalo! No nic, můj problém že tohleto jsem nepobral, ale jak už jsem nadhodil, další dvě třetiny knihy jsou tak napínavé, že se dají přečíst na jeden zátah.

Mladík Devin, který přerušil vysokoškolské studium zčásti kvůli svému lajdáctví a kopačkám od dívky, hledá letní brigádu a není těžké uhodnout, kde zakotví. Zábavný svět ho okamžitě uchvátí a protože je na něj spoleh a neštítí se žádné výpomoci, z fyzického chcípáka se brzy stává udělaný a nepostradatelný chlap. V hierarchii světských až na samotné uctívané nebe si pomůže nejenom svou kvalitní prací a nekonfliktním chováním, ale proslaví se i něčím jiným (nebudu prozrazovat.) Že tím vydatně pomůže i skomírajícímu „cirkusovému průmyslu,“ (tento žertovně myšlený termín byl poprvé uveden mnou - studentem při zkoušení v hodině chemie asi tak před 25 lety, přičemž se tomu nikdo nezasmál,) mu přineslo pocty a výhody. Devin však zůstává skromný i nadále a společně s kamarádkou Erin a Tomem se zajímají o to, co se před léty v atrakci Dům hrůzy stalo, tam, kde stále přetrvává duch zavražděné dívky. Cituji: Trhlo to s námi a vjeli jsme do Domu hrůzy. Erin byla zarudlá, vlasy měla rozcuchané od větráků a podle mě nikdy nevypadala tak pěkně. „Ale ta ječící lebka mě fakt dostala, a mučírna…panebože!“ „Dost hnusná,“ souhlasil jsem. Jako středoškolák jsem viděl spoustu hororových filmů a myslel jsem si, že jsem otrlý, ale když jsem viděl, jak se nahnutým korytem pod gilotinou kutálí hlava s vypoulenýma očima, nadskočil jsem snad půl metru. Lidi, vždyť se tomu ještě pohybovala huba!

Po čase se při cestě z práce seznamuje s podivínskou dvojicí – matkou a jejím těžce nemocným synem Mikem, kteří u svého domu na pláži tráví spoustu času. Jejich vztah se upevní a vytříbí až natolik, že Devina berou jako velkého kamaráda a matka – pozdější utěšitelka, později ještě o něco víc. Ano, správně tušíte, jedině čas a jiný, nenásilně objevený objekt jsou tou správnou léčbou na emotivní rozchody a první lásky.

V knize se příliš nenasmějete, to spíš až na půdu dojmete. Oboje + erotiku, (to jsou ty tři tečky,) zahrnuje následující ukázka, tak otřesně skutečná ukázka!: „Mike tvrdě spí,“ řekla. „Nechceš se mnou jít nahoru, Devine?“ … Nebylo to jenom jednou a to pro mě bylo štěstí, protože poprvé jsem vydržel řekněme osm vteřin. Možná devět. Trapněji jsem se cítil snad jenom jednou – když jsem si uprdl při svatém přijímání na metodistickém táboře mladých.

Obšťastněný Devin s Erin (chodí s Tomem,) v pátrání po vrahovi nepolevují. Zprvu beznadějně vypadající střípky začínají do mozaiky postupně zapadat, rýsovat detaily, vytvářet vraha. Konec knihy je opravdu parádně vymyšlený, vysvětlený, skvěle propracovaný. Nejšťastnější den v životě beznadějně nemocného Mika, ten den v lunaparku, kolempřítomná přetvářka, usvědčení několikanásobného vraha.

Závěrečné noční rozuzlení zasazené do bouřlivých blesků a hromů, do nebezpečných výšek mistrně graduje. Vrah a Devin v rozjeté kabince „Ruského“ kola, jeden z nich zemře. Na pomoc přichází duch toho, od kterého to nikdo nečeká a Annie míří přesně. Kdo je ta zatracená Annie? Že by Devinova zachránkyně? Nápověda: Dvojitá zachránkyně! Ať už jste uhádli nebo ne, jednoznačně se to dozvíte na:

http://knihy.idnes.cz/lunapark.html?___SID=U  a rozhodně neprohloupíte.