Lunapark se mi osobně nelíbil - ale není každý den posvícení, a i horor se časy mění, stejně jako způsoby vyprávění - pro mě působil strašlivě vláčně, jako studená melasa, a jako by nic nic nic, a najednou deset stránek se něco děje, bum a konec.

Někdy se mi zdá, jako by se King na stará kolena zamilovával do svých slov a psal a psal a zvolňoval tempo a kašlal na story - no uvidíme co novinka Revival (protože Pan Mercedes byl taky pěkně utahanej).

Přiznal jsem se, že to je můj první King. Proto neznám nic jeho předešlého, podle Vás lepšího, kde to dějově teče. Jak jsem napsal, první třetina knihy byla mdlá, ale na mé neznalé poměry byl ten zbytek něco jako přívalový déšť.

Můj oblíbený autor by se vám poděkoval za zkomolení jména

Ježišmarjá! I tak vřelé díky, čtenáři svého oblíbeného autora.