Moje vědma mi prozradí vítěze ME ve fotbale

Před dvěma lety jsem měl s rozhodnutím o vítězi fotbalového MS jasno. Pomohla mi známá balkánská jasnovidka, která tipovala Chorvatsko. Ano, správně čtete, tipovala a byla z Balkánu.

Jenže ona si to jenom myslela, protože kdyby to na věděla na tuty, řekla by Argentina. Pomohla mi tak jenom s rozhodnutím, nikoli se zbohatnutím. Já nenasyta jí totiž uvěřil až natolik, že ve stylu jedna sázka bere vše, jsem vše vsadil na podceňované Chorvatsko.

I když, zas až tak špatné předvídání to od ní nebylo. Jejich řetí místo bylo hodně překvapivé, a když šťastně přešli i přes Brazílii, chybělo málo. I tak jsem měl být opatrnější a raději sázet postupně. Na postup ze skupiny, osmifinále, čtvrfinále, semifinále... Oj, to bych se panečku měl!

Ale to už je historie, aktuální je fotbalové ME! A s tím přichází můj problém, protože tentokrát jsem na žádný zaručený jasnovidecký názor nenarazil. Internet mám prošpikovaný nesčetněkrát, ale po jakýchkoli věštcích a vědmách, tedy nejenom těch, kteří ví, jak to letos dopadne, jako by se slehla zem. Ani jedna stará, nevidomá, bezzubá, nebo aspoň průměrně škaredá jasnovidka se mi nikde nezjevila, natož aby mi kdokoli prozradil, jak se stát po fotbalovém mistrovství milionářem. Tak to už je docela malér, a když se mi doposud nikde nikdo s předtuchou nezjevil v představách ba ani ve snu, jsem z toho nešťasten a ztracen, což u mě není zrovna málo.

A že nějaký trapný počítač vygeneroval, že největí šanci na titul má Anglie, tak to si myslí spousta fotbalových jakože expertů a sázkových kanceláří, to je mi prd platné, já chci odpověď jedině stoprocentní! Nahlédnout do budoucnosti, nestydatě zbohatnout, do konce života si užívat a flákat se! Narazit na někoho, stačí jednoho jediného kohokoli, kdo to ví a poví mi to!

Tak letos budu asi vařit z vody, a pomalu se začíníám smiřovat s hroznou myšlenkou, že jen tak pro srandu vsadím pár chechtáků, a když budu mít štěstí, vyhraju obnos na průměrný nákup v Lidlu.

Tak poraženeckou náladu jako před dvěma lety jsem fakt neměl, zdrcen na bod mrazu, když v tom najednou, je neděle dopoledne, zatímco já tvořím a trápím se, žena konečně a nepříliš čile vychází z ložnice. Včera s holkama bujaře fámovala, což ji bez mé kontroly jde velice dobře, tak ať si kocovinové následky náležitě vychutná, pomyslím si. Přesto mi je jí líto, a když ji uslyším co mi říká, na co si stěžuje, rozzářím se a nadávám si do hlupáků a zabedněnců, že hledám všude možně, jen ne doma, že si neuvědomuju, že štěstí mám tak blízko, tak milosrdně nadosah. Povídá totiž: „ Já jsem to věděla, já to tušila, hned mi bylo jasné, že když přišla i Jaruna, že to takhle dopadne!“