Rychlý holky 2014

Jestli si někdo myslí, že budu opěvovat fotky sličných běžkyň a nad jejich retro kalendářem obdivně slintat, tak to si klidně myslete, ale psát budu o něčem jiném. Kdo mě aspoň trochu zná a zapřemýšlí, nebo kdo měl štěstí na některé mé jazykové blogy a taky popřemýšlí, přičemž vezme v potaz hrůzostrašný název tohoto blogu, možná mu už docvakne.

Totiž - přídavné jméno rychlý se skloňuje podle vzoru mladý, takže mladý, mladá, mladé, tedy i rychlý, á, é. Takže jaké holky? No jedině rychlé holky! Že z toho až moc vyšiluju a že se pro jednou zas až tak moc nestalo? No když myslíte… A co takhle dřívější zábavný pořad Rychlý prachy? To taky bylo pro jednou? Ikdyž připouštím, že tady se vzhledem k moderátorovi Petru Rychlému vhodně a omluvitelně nabízí možnost spojení právě s jeho příjmením.

Nuž a co takhle Krásný ztráty? Barový, méně formální pokecový pořad s Michalem Prokopem a jeho dvěma vybranými hosty? Sice nevím proč, ale název převzal ze své staré písničky, aniž by ho správně upravil. Proč by to dělal? Že to tak chtěl, tak si to prosadil? Jenomže proč a co tím sledoval? Ono je totiž docela rozdíl, jestli chybný název použije ve své stále stejné písničce nebo ve známém pořadu s měnlivými hosty.

Je totiž zcela na textaři písniček, spisovateli nebo básníkovi, jak své dílo pojme a dá rozum, že i jeho název bude o obsahu více či méně napovídat. Bude-li básnická sbírka plná krajových říkanek, je pochopitelné, že místní nářečí v ní bude hrát prim a název „Išli chlapi dědinú, přefikli mi Blaženú,“ nikoho nepřekvapí. I to, že v chaotickém románu Jáchyma Topola, Sestra, plném přisprostlé pražštiny, když to takhle surově autor chce, je špatněmluvnost pochopitelná, přičemž tady by mě nepřekvapil ani název Švica nebo Ségra. Obecně se tím sleduje určitý záměr, zosobňuje se autorova kreativita a osobitost, kterou se nedodržováním spisovné češtiny snaží o co nejautentičtější sdělení.

Co ale vede autora – vydavatele nebo fotografa, potažmo i ředitele televizí k chybným názvům díla a pořadů, nevím. Má snad reprezentativní kalendář nějakou hlubší myšlenku, kterou jsem hrubkovým názvem nepochopil? Když v něm listuji, proč se nedivím tomu, že v něm vidím pořád stejné obrázky a čísla? Ať mi někdo vysvětlí, proč by něčemu takovému správný název ublížil? Kalendář vyšel v nákladu 1000 kusů a jeho cílem je i chvályhodné přispění na konto Bariéry. Potud je všechno naprosto super, ale odhaduji, že takový Lojza z Dolních Věstonic, by při rozhodování o jeho koupi víc slyšel na Rychlé holky, než na název jím neužívaný.

A kdyby existovaly Krásné ztráty a Rychlé prachy, událo by se něco zvláštního? Už se snad někdy stalo, že se bezchybně nazvané televizní pořady setkaly s neporozuměním, nebo dokonce s odsouzením?  

Nejedná se spíš náhodou o frnáček nahoru, o vědomý diktát pražštiny zbytku národu? Nebo snad o namyšlenost a povrchnost jenom některých, avšak zrovna těch důležitých jedinců? Víte, my to vydáváme, my to točíme, my tady tak mluvíme, tak proto je to tak! Já přece nemůžu za to, že u vás se mluví jinak!

Dál se ptám na to, proč se ve školách spisovné češtině učíme, když ji leckdy nepoužíváme ani v důležitých názvech? V případech, které nijak neznehodnotí obsah či průběh pojmenované věci? Nebo snad došlo k nějaké změně a v Praze a Olomouci se čeština už vyučuje odlišně?  

Hrozím se tak toho, až budou fotit kalendář úspěšní chlapi, jak ho výsledný koumák pojmenuje. Kvůli zachování íýčkové symetrie, že by dokonce s dvojtou chybou Rychlý chlapy? A to i přesto, že ve správném názvu Rychlí chlapi, také žádná asymetričnost není? No jo ale, jen jestli by to bylo dost kůůůl…

O inteligenci nejrůznějších a pochybných umělců si nedělám přehnané iluze, ale když už si zvolí neobvyklý název skupiny, nejenom příznivci by měli vědět proč, co za tím vězí, co tím hudebníci sledují. Tedy, jestli vůbec něco. Tím spíš název ozřejmit, když pro mnohé je tím jediným, čím zaujmou (Holki, Wanastowi Vjecy.) Nechci napovídat, ale když už by chtěla být nějaká čtyřčlenná kapela vkusně originální a zároveň dát nepřehnaně najevo i úroveň svého rozumu, poradil bych jim třeba název „ABCD,“ který neurazí, nerozčílí, v případě přijmutí dalšího člena je natahovací a hlavně by po celou dobu působil bez přetvářky.

Ale to jsem od počáteční rychlosti mírně odbočil. Už jste pochopili, o co hlavně mi jde? O to, aby se ať už úmyslně nebo nechtěně nekomolila slova a především názvy čehokoli, aspoň toho, v čem je možno předpokládat jistou úroveň oficiality. Mezi to považuji třeba slogany na billboardech, reklamy na autech a všude možně taky, správné názvy ulic, měst a nejrůznějších směrovek, tabulí chráněných i nechráněných stezek, různých upozornění a nařízení, určitě i jídelních lístků, pozvánek, vizitek, parte i svatebních oznámení.

Proč na tom všem tak bazíruju, když i s chybou je přece poznat o co jde a navíc, mýliti se je lidské? To sice je, ale abychom to s tou lidskostí nepřehnali až tak, že se na ulicích budeme běžně potkávat s opicemi a nepřijde nám na tom nic divného. Ale i proto zpozorněme, abychom se za vlastní výtvory nemuseli stydět a vyvarovali se trapnostem držkové polívky v jídelním lístku a cedulkového hypodromu v Pardubicích.

Já jenom, že když to Foglarovými, správně pojmenovanými Rychlými šípy začalo, abychom se nedivili, čeho všeho se přes Rychlý holky, Rychlý prachy a Rychlý ztráty můžeme jednoho dne dočkat.