Potopí Karel Šíp Všechnopárty až na dno?

Při předminulé Všechnopárty jsem žasnul až oněměl. Byla tou poslední kapkou k tomu, abych se ke známému moderátorovi, hudebníkovi a oceněnému baviči nelichotivě vyjádřil: vždyť se tam choval jako primitiv.

Zprvu mi byl sympatický, neboť ve své vlastní knížce o sobě psal rozumně, prostě, na žádného humoristického boha si tam nehrál. Sympaticky v ní přiznal, že za svou popularitu vděčí hlavně správným lidem kolem něj, kteří ho o komediálních schopnostech přesvědčili.

Potud vše v pořádku, měl jsem jeho přízemní humor vcelku rád, protože se k uvádění písničkových Hitšarád s kolegou Uhlířem hodil. Jenomže vloni jsem se zúčastnil představení jeho komediální party (Josef Náhlovský a jiní) a prozřel jsem. Téměř celý pořad byl založený na dotazech diváků a kdo ví, jestli jenom diváckých. Už odpověď na papírkovou otázku jedné z divaček, že se na něj už hrozně moc těší i do Živanic, mě dostala a paní snad znejistila. Karel ji přečetl a přiznal se: „Co Živanice? Kdo Živanice? Nevím, nechápu, pojďme na další.“

Budiž chvályhodné, že když něco nepochopil, dal to najevo, ale když mně hlava něco nebere, zažeru se do toho podruhé, potřetí, soustředím se víc a z kontextu se dá poznat ledacos. V tomto konkrétním případě to, že Živanice asi bude bohatá vesnice, kam se na Karla aspoň jedna jeho příznivkyně těší, nebo už dotěšila?

Takto „ohromně zábavný“ zůstával i nadále, přičemž pořad byl ukončen samopoloženou otázkou na výlet do Thajska, (na kterou tazatelé určitě zapomněli,) kde jejich vypečená umělecká partička navštívila i erotický klub. Z toho usoudili, že sdílení vzrušujícího zážitku jevištních, svěračově zdatných činovnic, které se činili frnkáním pingpongových míčků z onoho intimního místa co nejdál mezi diváky, bude pro každého nesmírně vzrušující. Dejme tomu, že to z pohledu tělesné zdatnosti překvapivé a zajímavé je, ale přičinit se o tuto super informaci tak nadmíru aktivně, považuji za nevhodné až trapné.

Konečně se dostáváme k té předminulé páteční Všechnopárty, do které si pozval i úspěšného mladého českého šermíře-fleretistu, Alexandra Choupenitche. Nejdřív se podivoval nad jeho nezvyklým příjmením, jako by snad byla netradiční jména výjimkou, a když se tomu vysmál, měl v rukávu další trumf. Hrozně moc ho překvapilo, že šerm je v podstatě velmi bezpečný sport. Ikdyž! Ze šermíře vydoloval, že jedno úmrtí se v něm přece jenom vyskytlo, což Karla nesmírně pobavilo, zaujalo a vyzvěděl i to, že se jednalo o Rusa. Vykulil oči, otočil se k publiku jako pokaždé, když si vynucuje smích, a „vtip“ aktuálně vyšperkoval tím, jestli to náhodou nebyl Ukrajinec. Ha ha! Následoval aplaus jemu podobných ubožáků a já se ptám: Co je na smůlovatém, tedy zbytečném úmrtí tak hrozně směšného? Zvláště na takovém, které se stane mladému muži při sportu tak relativně bezpečném?

Představte si tehdy ten tragédijní moment, z kterého si teď dovolí někdo jako Šíp dělat jakože legraci, tím spíš proto, že se jednalo o Rusáka. Nevím, nechápu, nepozřu to a kálím na Karla! Problematicky nevhodnému slovu se nedivte, to jenom upozorňuji na jeho styl. Totiž, před lety uváděl Nejlepšího českého fotbalistu a myslel si, jak velkou srandu vytvořil sdělením, že jeho malý syn zřejmě fandí fotbalovému mužstvu AC Milán, protože když se posadí na nočník, tak volá Kaká!

Vskutku, ať mi nikdo netvrdí, že tato vtipná moudra a rozhovory nejsou v talk show s hosty aspoň rámcově připravené dopředu, samozřejmě s ohledem na to, že by měly být zábavné. Jistěže i na improvizaci může dojít, ale gró povídání by určitě mělo být předem promyšlené. Chápete? Promyšlené, odsouhlasené, tedy vkusné! A přesto dojde i na takové smutné faux paux. 

Jak pravil klasik, dělat legraci není žádná legrace, ale přece jenom: čert ať vezme pražský výkon v Přelouči, kde se jeho kvalita určitě polovině publika líbila, ale když už jde o televizi, tam to není o dvoustovce natěšených a shovívavých diváků, kteří jsou vděční za návštěvu věhlasné kultury z Prahy.

Podtrženo, sečteno: nikdo Karlu Šípovi nezazlívá jeho prostotu a neočekává nadmíru inteligentní vtípky, když na ně nemá. Ať zůstane povrchní, lidový, ale ne nezdvořilý a nevychovaný. Začít může uvědoměním si, že černý humor není to, když se znevažuje konkrétní smrt a kanálie jakéhokoli druhu by si mohl odpustit také. Až pak bude mít k záchraně své povídací estrády rázně nakročeno.