"Odvážné palce" jednoznačně dolů: Filmové premiéry

Znáte ten pořad na Seznamovém Streamu? Filmové premiéry – čas od času v něm tři až čtyři kritici hodnotí novinky ze světa filmu. Nechci se přít s jejich názory - pro toho, kdo mě zná, se mi nepřekvapivě jedná o něco úplně jiného.

Vadí mi jejich slovní vyjadřování! Nic jiného proti nim opravdu nemám, zvláště Františka Fuku, herně-počítačovou, publicistickou a filmoznaleckou persónou je nutno respektovat. Ale i tak si z nás budu dělat legraci. Pravda je i taková, že složení filmových recenzentů je mi putna. Dovedu si totiž představit, že obdobně fundovaně by v pořadu působila i jiná trojička vybraná ze stovky dalších dobrovolných odborníků, milovníků filmů. Z nichž někteří možná raději odmítli…

Výhrady mám, a to bohužel, i k moderátorovi diskuze, kterým je moderátor Saša Michailidis. Myslel jsem si, že toho jediného, sympatického mladého muže kritice ušetřím, protože se mi ze všech učinkujících jevil jako nejméně nevhodný. Sice má příjemný zjev i hlas, ale i on mé uši řádně podráždil. Když už pominu pražštinu všech čtyř, tak mi vadí jeho „… zase opět…“ a nechávání si skákat do řeči, ale úplně nejhorší je jeho velmi časté „hmmmm a ehmmmm….,“ když neví, co by jak by. Víte co tím myslím, ne? To ošklivé něco, když nevíte co říct, si brumláte tyto medvědí eé zvuky. Být raději ticho by bylo určitě lepší, ale nutkání k pazvukům u většiny vítězí.  

A nyní první adept, bráno zleva: Ondřej Vosmík. V hlavě mi utkvěly jeho výroky „…trošku dost děj upadá,“ a „Výkon Johna Goodmana by zasloužil nějakou menší cenu, třeba na festivalech.“ Možná měl podobných skvostných hlášek víc, ale ve svém projevu utrpěl pasáže, které drmolil tak rychle, že jsem se nechytal, já mu vůbec nerozuměl. Ale pak se najednou zasekne – úchvatné tempo zvolní. Proč je tomu tak? Protože slova často opakuje: „Já si myslím, že velice, velice, řekl bych, řekl bych, vlastně, vlastně…“ Jak opakuje? Vždyť on koktá!    

Avšak v této debilní mluvě je jednoznačnou jedničkou host číslo dva, z nich nejmladší Jan Škoda, sedící uprostřed. Ale jenom o fous, protože jeho kolega, o němž bude řeč naposled, mu šlape fest na paty. Nebo spíš na jazyk. Takže: Honzo Jene Škodo, není to dobré. Neříkali Vám ve škole mrkáček Čiko? Když hovoříte, proč tolik mrkáte? Spadla vám řasa do očička nebo lžička do kafíčka? Za tuto impertinentnost se omlouvám, nechal jsem se unést, vždyť ani o sobě si nedělám přehnané iluze, protože jsem taky ujetý - naštěstí jinak.

Ale stejně - jeho „jako, vlastně, prostě, fakt jako,“ působí simplexně a zasekává se taky. Zřejmě je to nakažlivé – asi tak jako chřipka. Jeho chřipka! Narážím na to, a tím jediným mě pobavil, když pravil: „Ten film je taková super oddechovka, když ležíte doma s chřipkou.“ Když mu opravím nesprávnou formulaci, tuším, co tím chtěl říct: Že když je nachlazený, rád se podívá na nenáročný, humorně laděný film. Ale při chřipce, tedy správně stanovené diagnóze, a to bych se s ním hádal, nemá na televizi nikdo ani pomyšlení! Jakobového jakouška tak opouštíme na vrcholu jeho zoufalství, čímž se dostáme k topu.

And... the winnner is: Bohužel František Fuka! Congratulations! To on je totiž tím, kdo tento pořad klátí nejvíc. Vším! Jemu nestačí, když svým verbálním projevem předčí nejenom všechny ostatní, on jednoznačně vítězí i po stránce vizuální. To, že je vousatej, skoro plešatej a navíc ještě docela mladej (protože je stejný ročník jako já, :-)) takových jsou tisíce, to nic, on však zaujme jinak. Ti dva vedle „jenom“ otřesně mluví, ale on, usazený do židle polosedící, pololežící jako vyvržený vorvaň, (o autorské použití jsem Michala Viewegha nepožádal, protože by mi to stejně povolil,:-)) se v křesílku slávy sune a tváří pořád stejně znuděně a nafoukaně jako kdyby spolkl zdechlou velrybu. A nejen to! Je přitom nesmírně činný i ve svých aktivnějších fyzických projevech. Dobře, drbe se – aspoň, že jenom na tváři, zakašle si - taky budiž, když na něj přišlo tohle nutkání, ale zívnout si před kamerou? No, já nevím - čím překvapí příště? Ustele si ve studiu? Ne, to až pak, všechno postupně. Příště si přinese polštářek, zalehne až v dílu poté. Tak doufejme, když už jeho hrátky s mobilem a zívání okomentoval i moderátor, snad si dá říct a na příště se pořádně vyspí.

Možná proto tak často skáče ostatním do řeči, že mu to v pozornosti pomáhá. Že je mužem všestranného činu prokazuje psaním esemesek během pořadu, a když náhodou ne, tak si v ruce neustále hraje s nějakým kolečkem, asi malým cédečkem nebo do frasa s čím! Nervozita, absťák, psychiatrie? Snad se pletu, ale nejspíš zima, protože s teplou šálou kolem krku to ve studiu taky moc nevychytal. Že by maminka špatně poradila a mamánek pořád poslouchá?

„Fúka tam vietor či čo?“ utkvěl ve mně výrok z dovolené, z roztomilých úst nadrzlé servírky z koliby, když takto oslovila týpka, který si nehodlal sundat kabát a kulicha z hlavy. No a teď se na to samé ptám pana Franty já. Jen bych byl rád, aby jeho odpověď neobsahovala „jako a prostě.“ Protože když se tento prostěák rozmluví, stojí jeho verbalita akorát tak za hovno. Nebo spíš za dvě. A co tam mám dál? Jeho „co se teda vlastně stalo“ a „ ale jinak jako opravdu,“ je celkem nic proti jeho frku „děj filmu trvá minimálně mnoho dnů.“  No a teď právě, v tom nejlepším, spějeme ke konci – k minimálně maximálnímu, řekl by jistojistě František Fuka.

Mnoho z vás si určitě řekne, že na místě oněch filmových kritiků by chtěli vidět mě, když k nim mám tolik výhrad. Tak to bohužel a v odpovědi pokračuji. Přiznávám, že před kamerou bych nepůsobil o nic líp. Jsem totiž „on air“ nezkušený a trému mám i z telefonování. Pochopení mám i ohledně pana Franty, protože na hlavu jsem taky - lupal bych si prsty, odblokovával bych si krk a pod stolem bych cukal s nohama.

Tak proč se do nich zrovna já navážím? Protože ti kluci neumí mluvit, ale na rozdíl ode mě pravidelně vysedávají před kamerou! A hodnotí kulturu! Špatně se je poslouchá!

Obvyklá argumentace bleskurychlých chytrolínů ke mně: Když mi něco vadí, nemám se na to dívat, poslouchat to! Jenomže obsahová diskuze Mekoty, Blekoty a Jekoty je zábavná a plodná, rád si vyslechnu názory fajnšmekrů, mě filmy zajímají!

Tak ať se přes jejich negativa přenesu? Bohužel, nepřenesu. Já mám mozek chytlavý tak, že při jakékoli odpudivé mluvě se mi zadrhává a vypíná. Dobře, takže jinak: Každý nějak mluví, a když špatně, všechno se dá trénováním do jisté míry vylepšit. Fakt se jim divím, že se daleko líp nepřipraví! Přece dopředu ví, o jakých filmech bude řeč, tak ať si doma několik vět nahlas nacvičí, aby pak nepůsobili jako kříženec sekačky s drtičkou nebo jako třináctiletý Dežo ze čtvrté třídy, když se ráno v deset probudí do školy!

Proto tyto kritiky kritizuji - kdo jiný než oni, pohybující se v kulturní sféře by si měli uvědomit krásu českého jazyka, být pro posluchače příkladem. A když toho nejsou schopni oni, tak do veřejného pořadu vybrat ty, kdo nebude po jazykové stránce působit odpudivě, kdo nebude češtinu divákům prznit!

P.S: Na přetřes jsem si vzal díl z 9. 4.2016 a obrázek převzal z www.youtube.com