Nikdy by mě nenapadlo, že:

Se v rakouských Alpách, v kilometrové výšce budu rochnit na koupališti v nóbl nerezovém bazénu, mezi těma mohutnýma masivama koukat na panoramata, co se na nich lesknou ještě zbytky sněhu, připadat si přitom jak zmenšená figurka v kuchyňském dřezu a přitom si přát, aby už nebylo takové vedro.

ich

Ale jo, zasloužím si ten veget, protože zpětný pohled na brýlatého plavčíka v ponožkách s tričkem zakasaným do trenek, tu nádheru neutralizuje, zuvěřitelňuje. Zřejmě Mitch Buchannon v místním provedení a tak raději sleduji plavčici pro plážový seriál jako stvořenou a ten den si na batoh vybavený mikinami, pláštěnkami a protideštivým vším, vůbec nevzpomenu. Říkáte si: zase jeden venkovan co objevil nerezovou vanu, co? To ani ne, ale pro toho, kdo má doma na zahradě bio bazén v sudu pod okapem, to ťafka docela je.  

Jak jójo budu zírat na čistotu kolem, na otevřené dveře a kufry aut, domácí garáže dokořán a domácí nikde, na nezamčená cyklistická kola u koupaliště i s přilbami, na liduprázdná staveniště, kde se to nářadím a těžkými bagrovými lžícemi na volném prostoru jenom hemží. Český nenechavý lapka aby z toho na mrtvici byl!  

Jediným rovným pláckem v městečku bude fotbalové hřiště a všechny procházky kamkoli do okolí budou mít jeden jediný společný jmenovatel, kterým je předvídatelnost. Nejdřív tři hodiny trmácení nahoru, potom půl hodiny šupem dolů. Ne, nepřeháním, jestli jste někdy lezli na véčkovou střechu nebo se kutáleli z černé sjezdovky, tak to přesně je ono. S tím rozdílem, že na Alpy nepotřebujete zdravotní povolení na práci ve výškách, přestože právě tam byste padali mnohonásobně déle a zastavili byste se nejspíš až o rohový praporek.

Na turistických cestách, mnohde dlážděných kravinci budu potkávat krávy i ve dvou kilometrech nad mořem, kde jsem se i já setkal s tou vyvolenou svou. Byla to ta, co přede mnou neutekla, ani když jsem ji nadával německy a pro jistotu i česky. Nic z toho nepomohlo, to rohaté zvíře se zvonečkem, zřejmě vůdce stáda, ne a ne uhnout. Ba co víc, šel z ní strach. Nejdřív prohrábla předním kopýtkem, pak pocvičila zadním, jakože útok. Pak se jí ocas nahoru jako anténa napřímil a mně se zdálo, že snad i rohy jí povyrostly. V tu chvíli jsem nic nezkoumal a přemýšlel o útěku hodně rychlém. V tom se však stalo něco, však víte co. To, po čem ocas náhle klesnul a znamenalo to, že vykonáno bylo jest. To pak má hnedka mnohem lepší náladu úplně každý. Starosti jsem hodil za sebe i já a just jsem jí přes prdel plácnul! Ale jenom decentně, to zas ne, že bych musel být s každou krávou kamarád.  

Budu muset nálety velmi aktivních hovad ve dvou až tříčlenných formacích odvracet nejenom na pěších tůrách, ale i na koupališti, kde přese mě při opalování přelezl nespočet havěti. Největší radost z pěšinky, kterou mi na zádech vyšlapalo sedm druhů pavouků a osm neznámých brouků měla moje dcerka, která tak moc ráda fotí makro na nezvyklých pozadích. Dodnes mi však neodpustila tu rozmazanou fotku, která vznikla mým neuváženým výskokem a výkřikem, pod dojmem bolesti jak prase, když do mě jedna hmyzí nestvůra svůj zvědavý sosák zabořila. Prý zrovna ta nekrásnější, ale vysvětlujte vlastnímu mozkovému centru bolesti, že lekat se zrovna v ten nejméně vhodný moment se nepřísluší. Inu, člověk není ani zdaleka tak dokonalý, jak si o sobě myslí…

Bude až takový rozdíl mezi informacemi o cenách v Rakousku a skutečností. Údajně přijatelno, většinou však o něco málo dráž je tam, dozvídám se z internetu. Avšak při koupi piva a jídel v hospodách, ale i běžných potravin v marketu, jestli to „něco málo“ znamená 2 – 3 krát dráž, tak to se potom v matematice potácím někde mezi hladinou a dnem.

Když si dám Extra Wurst Spezial a bla bla bla, tedy jídlo na tabuli lákavě popsané přes dva řádky za 6,50 euro, tudíž s pivem přesně za deset, nedostanu bohatě vytuněnou klobásu s oblohou jako ta kráva. Namísto toho na mě čekalo sedm načančaných koleček salámu Junior, pár kroužků cibule, tři mikroplátky rajčat připravených tak maximálně na úchop pinzetou pod krycí sklíčko mikroskopu k pozorování buněk. Přes další, dokonce čtyři útlá okurková kolečka by se také dal pozorovat okolní svět, tentokrát však zeleně. Když se pak ještě servírka slušně zeptá, jak mi chutnalo, na chvíli jsem uvažoval o provokaci. Jenomže mně, vyhládlému opravdu chutnalo, jen ty představy o množství a ceně to dost kazily.

Takže až někdy zavítáte v létě do Raurisu, doporučuji si s sebou vzít nejenom pláštěnky, ale i plavky, repelenty a hektolitrovou nádrž voňavky. Dále si přibalte dostatek euro a na každém kroku počítejte se všudepřítomnou čistotou a slušností. Rovněž ode mě nezapomeňte pozdravovat vyspělou plavčici Ingrid Holecek a zdvořilou krojovanou servírku, ale současně i  pasačku krav z Karalmu (1418m n.m.) a dát si u ní Extra Wurst Spezial.